26. 6. 2007
Rovnost je definujícím rysem dobré společnostiBritský filozof a spisovatel Matthew Arnold přesvědčivě argumentoval,že je ve společnosti nutno usilovat o snižování rozdílů mezi chudými a bohatými. Stál pevně na straně oněch křesťanských moralistů z devatenáctého století, kteří považovali větší rovnost za právo samo o sobě, nikoliv jen za záruku, že v bohatých čtvrtích se středostavovští občané nebudou muset pohoršovat pohledy na brlohy a že si střední vrstvy budou moci užívat svého luxusu s čistým svědomím, píše vlivný labouristický komentátor a bývalý náměstek šéfa Labouristické strany Roy Hattersley. |
Filozofové rovnosti, jako byli Arnoldovi současníci T. H. Green, R. H. Tawney a Tony Crossland, jasně ukázali praktické výhody, které vyplynou z toho, pokud se propast mezi chudými a bohatými zmenší. V takové společnosti nehrozí občanské nepokoje a zaměstnanci jsou zdravější a mají lepší motivaci k práci. Avšak zastánci společenské rovnosti vždycky argumentovali, že rovnost je základní charakteristikou dobré společnosti. Rovnost zvětšuje míru společenské svobody. Rovnost poskytuje mnoha dalším milionům mužů a žen schopnost a právo vykonávat volbu ve svobodné společnosti. Avšak rovnost snižuje kupní sílu nejbohatších lidí ve společnosti, jejichž daně jsou zvýšeny, aby se tím uhradily vyšší starobní důchody a zdravotnictví. Před sto lety zaútočil tehdejší britský premiér Lloyd George - když se obával že Horní sněmovna odmítne jeho státní rozpočet, protože v něm zamýšlel zavést pozemkovou daň, aby tak financoval "důchody pro staré lidi a pro chudé, kteří si to zaslouží" -- na velkostatkáře a velké majitele půdy a nemovitostí. Napsal: "Klepáme na dveře těchto velkých statkářů a říkáme jim: 'Víte, tito chudí havíři... Někteří z nich jsou staří, přežili desetiletí těžké práce v dolech, jsou zlomeni a už dál nejsou schopni vydělávat. Prosím, přispějte jim, aby ke konci života neskončili v chudobinci.' Bohatci odpovídají: 'Vy zloději!'Jestli je toto však názor těchto bohatých lidí na to, jakou mají odpovědnost vůči lidem, jejichž život je ohrožen, a kdo vytvořili jejich bohatství, tak to tedy se den zúčtování blíží." Rétorika tohoto textu je tak zastaralá jako onen třídní antagonismus, ale základní argument platí, míní Hattersley. Lloyd George nepožadoval, aby vlastníci dolů přispěli na starobní důchody havířů proto, aby se zvýšila jejich pracovní produktivita. Říkal světu, že existenční jistota ve stáří je morální nutností a tu musejí financovat bohatí. V naší konzumní společnosti si kupují bohatí majetek nikoliv pro jeho vnitřní hodnotu, ale proto, že vlastnictví určité značky automobilu nebo oděvů naznačuje společenskou nadřazenost. Jedním z hlavních důvodů, proč je soukromé školství atraktivní, je právě třídní nadřazenost, kterou svému okolí sděluje příslušná školní uniforma. Stoupenci sociální nerovnosti argumentují, že je neférové popřít některým lidem právo na to být jiní. Friedrich Hayek tvrdí, že je neférové zdaňovat zisky jednoho člověka proto, aby se tím zaplatilo za lékařskou péči pro jiného. To by mělo být pro nás varování, abychom neargumentovali, že vydělávat vysoké zisky je neférové - to slovo totiž odráží naše předsudky. Rovnost nelze ospravedlnit filozofickým okecáváním. Rovnost je sama o sobě právem. Kompletní článek v angličtině ZDE |