V interview pro Rakouského žurnalistu při příležitosti svých 60. narozenin prohlásil Worm, že "novinářem člověk zůstává až do konce svého života. Je to nejfascinovanější, nejzajímavější a nejnáročnější povolání, které existuje. Jsem vděčný za to, že jsem se stal novinářem, ale bohužel mnozí neměli štěstí, aby dosáhli regulérního životního konce." Životní konec se srdeční nemocí lze předvídat, prohlásil Worm, který kvůli této nemoci, kterou po léta trpěl, přešel z kouření cigaret na stále přítomnou dýmku a nepil alkohol.

Svou životní dráhu zahájil v polovině šedesátých let jako mladý inženýr na stavbách. V průběhu deseti let práce v této branži se seznámil na vlastní kůži s neseriózními praktikami při zadávání velkých stavebních zakázek, které pak kritizoval a odhaloval. Když pak v roce 1974 přešel jako novinář do známého týdeníku Profil, začal být proslulý právě svým profesionálním postupem , který vyvrcholil šest let poté odhalením skandálu při výstavbě vídeňské kliniky AKH. Usvědčil přitom jistého Adolfa Wintera, že převzal úplatky ve výši 30 milionů šilinků za přidělování stavebních zakázek.

Poté následoval v září 1981 největší rakouský poválečný proces, při kterém samotný Winter obdržel devítiletý nepodmíněný trest vězení. Za to obdržel cenu Dr:Karla-Rennera za publicistiku , aby v polovině tohoto desetiletí vzbudil nebývalou pozornost se zjištěním, že tehdejší spolkový kancléř Fred Sinowatz věděl o hnědé minulosti Kurta Waldheima.

Jméno Worma se spojuje i s aférou Noricum , kdy byly odhaleny zakázané dodávky zbraní do Iránu, což skončilo demisí dvou ministrů. Začátkem devadesátých let přešel pak do nově založeného časopisu News, kde psal týdně komentáře kriticky sledující vnitropolitickou rakouskou politickou scénu. Stále častěji cílem jeho ostrého pera pak byly vztahy mezi Vatikánem a vídeňským Hradem v době, kdy zde vládl jeho přítel spolkový prezident Thomas Klestil. Stal se jeho dvorním novinářem, jehož rozhovory byly prakticky zveřejněnovány jen v jeho časopise. Po smrti Klestila koncentroval svou kritiku na Schüsselovu koalici s Haiderovskými stranami a především pro její oportunistickou politiku vůči pravicovým radikálům a skandálu kolem nákupu stíhaček Eurofighter. Jeho kritického šlehu nebyl ušetřen ani skandál kolem odborářské banky BAWAG.

Na sklonku svého života se stal ještě mezinárodně známý svým rozhovorem s Nataschou Kampuschovou, kde její snímek s Wormem doslova oběhl celý svět, za což těsně před smrtí byl vyhlášen za "Novináře roku 2006". Alfred Worm zanechal hlubokou stopu v rakouské žurnalistice. Napsal i řadu knih, z nichž Ježíš Kristus. Pravda o "opravdovém" člověku a Od syna člověka k židovské hvězdě - 7 smrtelných hříchů římskokatolické církve patří k nejzajímavějším.