Mnoho vlivných lidí si dnes myslí, že "nebezpečné" myšlenky by měly být potlačovány. Odmítání dnešních konvenčních názorů se líčí jako "popírání", které mnozí považují za zločin, který musí být potrestán. Začalo to popíráním holocaustu, pak následovalo odsuzování popírání existence choroby AIDS, a pak byli odsouzeni ti, kdož popírají, že dochází ke globálnímu oteplování.

Svobodné myšlení vždycky vyvolává hněv dogmatických moralizátorů. Lidé, kteří experimentují a zkoumají nové myšlenky byli vždycky označováni za kacíře.

Dnešní západní společnost, jak se zdá, nedokáže už rozlišovat mezi tím, co je správné a co je špatné. Hovoříme raději o hodnotách v množném čísle, namísto o "pravdě", společnost raději hovoří o "pravdách". Ve většině otázek si můžeme volně rozhodovat, v co chceme věřit a co chceme podporovat. Učitelé říkají univerzitním studentům -- zejména v sociálních vědách a v humanitních oborech -- že neexistuje správná či špatná odpověď. Namísto, aby úřady vynucovaly explicitní morální kód, snaží se ovlivňovat chování lidí mlhavou rétorikou, která se vyhýbá složitějším problémům -- například se hovoří o "vhodném" či "nevhodném" chování.

Je paradoxní, že právě absence morální jednoznačnosti vyvolává vznik neliberálního a netolerantního prostředí. Protože moralisté nedokáže dnes jasně rozlišovat mezi dobrem a zlem, soustřeďují se na příklady jasného zla -- na pedofilii, na holocaust, na ekologické škody. Vytvořili nová tabu. Nejritualizovanějším tabu v západních společnostech se stalo popírání holocaustu. V Rakousku vás za to odsoudí na 10 let do vězení.

Akt popírání konsensuálního názoru byl proměněn v generické zlo. Popírání se stalo v dnešní době rouhačstvím. Kniha od autora, který pohlíží skepticky na převažující názory ohledně životního prostředí, byla odmítnuta slovy: Tento text používá strategie těch lidí, kteří, například, argumentují, že homosexuálové neumírají na AIDS či že židy nebyli vyhlazováni nacisty. Popírání se stalo všeúčelovým rouhačstvím.

A jakmile bylo popírání konsensuálního názoru stigmatizováno, objevují se požadavky, aby bylo zcenzurováno. Povšimněte si snah potlačit všechny názory, které zpochybňují předpovědi katastrofálních podnebných změn. Takovým skeptikům se říká "popírači globálního oteplování" a jejich chování se srovnává s popírači holocaustu. Jeden rakouský novinář loni napsal, že vzhledem k tomu, že byl za popírání holocaustu uvězněn David Irving, je možná načase učinit i popírání globálního oteplování trestným činem. Proč? Protože je to přece zločin proti lidskosti.

Popírání je, zdá se, v současnosti ekvivalentem toho, co tradiční náboženství považovalo za hříšnou či nebezpečnou myšlenku. Může být vůbec někdy legitimní kriminalizovat svobodu projevu? Svoboda projevu není svobodou projevu, když nemají lidé právo urážet své spoluobčany.

Svoboda projevu není pragmatickou otázkou toho, co se zrovna hodí: je to základní demokratická zásada. To uznalo francouzské národní shromáždění v roce 1789, když konstatovalo: "Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejcennějších práv člověka; každý občan smí proto mluvit, psát a tisknout svobodně." Tato svoboda se však mezitím stala dělitelnou. Pro západní společnosti je obtížné žít podle těchto zásad. Pragmatičtí politikové a právní teoretici nás neustále poučují, že svoboda projevu není absolutní právo.

Určitá část vědecké komunity argumentuje, že debata o globálním oteplování už skončila a že ti, kdo popírají takzvaný vědecký konsensus, by měli být ostrakizováni. Ale vědy nelze legitimně zneužívat k uzavření debaty. V nejlepším případě nám vědecký výzkum může poskytnout důkazy důležitých problémů -- ale to, jak společnost takové důkazy interpretuje, je předmětem kontroverze a debaty, je to ovlivňováno politickými, morálními a kulturními faktory. Každá kultura říká něco jiného o tom, jaká je přijatelná míra rizika, kolik bolesti by měli lidé vytrpět a co je bezpečné.

Věda neposkytuje odpovědi ohledně toho, co určitý problém znamená pro určitou společnost a jak by se měl řešit. Proto by žádné téma nemělo být považováno za tabuové. Proto by také věda neměla být používána k ukončení diskuse. V naší konformistické éře je zdravá míra nedůvěry velmi užitečná.

Znepokojující je, že veřejnost už nepodporuje koncept svobody projevu. Podle nedávného průzkumu britských postojů si 64 procent Britů myslí, právo občana "nebýt vystavován urážlivým názorům"; jen 54 procent Britů zastává právo občana "říkat, co si myslí".

Podrobnosti v angličtině ZDE