22. 1. 2007
Přestaňte oživovat Mezinárodní měnový fondWalden Bello, Soren Ambrose
Když ekonomové a politici debatují o tom, co dělat vzhledem k nejnovějším výzvám, kterým čelí Mezinárodní měnový fond (MMF), mají skupiny občanské společnosti jednoduchou odpověď: Přestaňte MMF oživovat. 25 let měl svět pro země, které se nacházejí ve finanční krizi, jednu odpověď: přijměte lék, který nabízí politika MMF a vstupte do úmorného koloběhu, který přichází s půjčkami od MMF a Světové banky (SB). Tato cesta fungovala velmi dobře - pro velké společnosti v bohatých zemích, které do zemí vstupují dveřmi otevíranými politikou MMF a odcházejí s ohromnými zisky. |
Ale pro lidi - MMF a SB říkají, že se snaží pomáhat 'chudým' - jsou výsledky velmi odlišné, ve skutečnosti naprosto katastrofální. MMF má obrovskou moc - může všem ostatním věřitelům říci, aby nějakou zemi izolovali, když není poslušná jeho příkazů - takže není překvapením, že vlády se jeho požadavkům podřizují. Nemělo by ani překvapovat, že když nějaká vláda propouští pracující, prodává společnosti cizincům, snižuje výdaje na zdravotní sestry a učitele, snižuje dotace, na kterých závisejí chudí zemědělci a spotřebitelé, privatizuje základní služby jako zdravotnictví a zásobování vodou a znepřístupňuje půjčky pro malé podniky, jinými slovy, když postupuje podle instrukcí MMF, je výsledkem prohloubení chudoby, zhoršení indikátorů zdraví, rostoucí negramotnost a ekonomika zredukovaná na poskytování surovin a levné práce pro mnohonárodní korporace. Oddanost MMF tržnímu fundamentalismu - přesvědčení, že řešením každého problému je otevřenost vůči silám nabídky a poptávky - je tak extrémní, že v roce 2001 přikázal Malawi "komercionalizovat" její agenturu pro reservy obilovin. Lámete-li si hlavu nad tím, proč by agentura, která má sloužit zamezení hladomoru, měla podléhat tržním silám, představte si, jak je rodinám toho tisíce lidí, kteří později v tom roce hlady zemřeli. Byli ponecháni bez přístupu k potravě poté, co tato agentura byla přinucena prodat své stávající rezervy pro to, aby se "kapitalizovala"; než mohla znovu doplnit zásoby, nastal nedostatek a ceny vyletěly nahoru a ponechaly agenturu - a chudé Malawijce - bez ochrany. Vlády, které ovládají MMF - USA, EU, Kanada a Japonsko -, se v dubnu (2006 - pozn. red.) sešly ve Washingtonu za rostoucích známek toho, že ti, kdo si od MMF půjčili, mají dost těchto požadavků jednostranné, katastrofální politiky. Zatím co nejchudší země, převážně v Africe, zůstávají uzavřeny v okovech MMF, ty země, které si to mohou dovolit - Brazílie, Argentina, Indonésie, Uruguay, Turecko - chtějí buď splatit své dluhy vůči MMF dříve než plánováno nebo o takové možnosti vážně diskutují. Všechny říkají, že si od MMF více půjček nevezmou. To, že tyto země patří také mezi největší dlužníky MMF, přimělo jeho bose k zamyšlení, protože to by mohlo znamenat omezení nebo dokonce uzavření MMF. Shromáždění ministři financí a guvernéři centrálních bank - někteří z nich v týdnech předcházejících zasedání MMF hlasitě dávali najevo své znepokojení - vyjádřili svou spokojenost nad řešením, které si podrobně naplánovali. Jaké je nové pojetí MMF? To není zcela jasné - většinou hovořili o tom, že je třeba dát instituci více pravomoci pro svolávání minisummitů zemí, které stojí před možnými ekonomickými problémy. Ale znamená-li uvolněný výraz ve tvářích delegátů, že mají pocit, že zachránili MMF tím, že posílili jeho roli v globální ekonomice, mohli bychom se všichni ocitnout v nesnázích. Od konce Bretton-Woodských měnových úprav na začátku 70. let nemá MMF ve skutečnosti žádný vliv na bohaté vlády, které nepotřebují jeho půjčky. Jestli to, co vzejde z poslední krize důvěry v roli této instituce, bude agentura nově povzbuzená k tomu, aby vnucovala svůj myšlenkově omezený typ ekonomické orthodoxie - téže, která aktivovala asijskou finanční krizi příkazy k nečinnosti a zvýšení úrokových sazeb, kroky, o nichž MMF sám nyní připouští, že nebyly příliš moudré - pak neblahá proslulost, kterou získal MMF v Latinské Americe, Asii a Africe by se mohla rychle rozšířit do bohatších částí světa. Globální ekonomické řízení není špatná myšlenka. Ale MMF není agenturou, která by je mohla uskutečňovat. Je po 25 letech zneužívání naprosto zdiskreditovaná v rozvojových zemích i v 'nových ekonomikách'. Pokusy MMF vnucovat svá řešení vládám a občanům zvyklým dělat svá vlastní rozhodnutí se pravděpodobně daleko nedostanou. Však také jediným řešením pokračujících krizí v Africe a jiných zbídačelých částech světa je obnovení politiky suverenity lidí a vlád. Zastaralost MMF vychází najevo; spíše než se pokoušet ho udržet při životě tím, že se mu poskytne nová moc, mělo by se mu dovolit zemřít přirozenou smrtí. Walden Bello je výkonným ředitelem organizace Focus on Global South (Zaměřeno na globální Jih), koncepčního centra odborníků zabývající se globálními ekonomickými trendy, a hostujícím profesorem globální politické ekonomie na Kalifornské universitě v Irvine.
Soren Ambrose je politickým analytikem v "50 Years Is Enough: US Network for Global Economic Justice" (50 let stačí: Severoamerická síť pro globální ekonomickou spravedlnost), skupině, která má svou základnu ve Washingtonu a věnuje se prosazování zásadní reformy MMF a SB.
Přeložila |mp| zdroj ZDE |