Občané jsou -- zdá se - dostatečně moudří na to, aby mohli volit politiky, dál ať nerozhodují o ničem

Pokaždé, když mi někdo vysvětluje, že mé znalosti uspořádání světa jsou omezené, tedy že ani já ani "lid" nemůžeme přímo (tj. demokraticky) rozhodovat o své obraně a že je to věc odborníků, pociťuji silnou nechuť vůči těmto pseudoargumentům. Kdosi (přemýšlejme pozorně KDO to je, PROČ to dělá, ale též KDO a CO mu za to zřejmě slíbil) tu velmi cílevědomě usiluje o změnu veřejného mínění. A právě tento způsob vedení politiky, kdy kdosi "moudrý" či "osvícený" si začne dělat průzkumy a jako v partii pokeru si velmi trpělivě a takticky počká na vhodný okamžik (případně si pomůže vhodnou mediální vlnou - např. oznámením, že Írán dohotovil střelu s možností nesení atomové hlavice, která nás ohrožuje), až veřejné mínění (a např. Britské listy) poleví na ostražitosti a prosadí svůj zájem. Tedy nikoliv zájem můj, či náš, ale prosadí zájem svůj.

O přebudování radarů v atomové silo prvního úderu se už nikdy nedovíme

Soustředěný osobní mediální zájem politiků obvykle mívá praktický vliv věci měnit -- nikoliv sebelépe míněné a vytrvalé úsilí angažovaných jednotlivců. Proč? Protože po řadě měsíců, kdy člověk OPAKOVANĚ slyší z médií "argumenty", proč je vlastně nutné, aby na našem území byly základny cizí velmoci (povšimněme si, že nikoliv naše -- tj. EU) -- se tímto opakovaným omíláním otupí ostražitost veřejnosti (nejen jí, ale hlavně též novinářů, protože téma už nebude tak "in") a postupem času se zákonitě stane samozřejmé, že raketové základny nám pomáhají zvyšovat úroveň HDP a dále prohlubovat naši svobodu...

Nejprve tu budou radary - abychom si zvykli na vojenský prostor

Nejprve se zcela veřejně schválí radary v dobře oploceném a již přísně střeženém území. -- To je ta těžší část "demokratického" řízení státu. Co se tam však vybuduje pak, to nebudou vědět již ani Rusové nebo Číňané ze svých nezávislých satelitních snímků. Vše lze dnes totiž vybudovat nenápadně pod zemí tak, aby ani ze satelitů nebylo nic patrné. Takže o proměně radarů v jaderná sila prvního úderu se již nikdy nedozvíme. Tuší poslanci v nově zvoleném parlamentu (o novinářích nemluvě), kolik českých politiků bude mít možnost se o takto tajných plánech alespoň dozvědět? Snad deset? Nebo dokonce dvacet? A co když si tam cizí vojáci vybudují zcela tajně cokoliv, co budou chtít? Bude tam snad jezdit s krumpáčem poslanec Ivan Langer (který má bývalý vojenský prostor Libavá nedaleko svého bydliště) třeba s ministryní obrany Vlastou Parkanovou na návštěvu, aby odhalili, co přesně se ve vojenském prostoru ukrývá? Není to poněkud naivní představa?