Silný vítr se sice přes Bavorsko přehnal, ale Bavorsko relativně, ve srovnání s jinými spolkovými zeměmi, ušetřil nejhoršího. Aby snad ve zbývajícím Německu nebylo Bavorsku co závidět, zařídil to však všemohoucí tak, že na Mnichov aspoň ve čtvrtek dopoledne udeřilo politické tornádo, když bavorský ministerský předseda Stoiber konečně hodil do ringu ručník a oznámil, že už nebude kandidovat v dalších volbách a bude v dohledné době -- do září - i resignovat ze svých funkcí ministerského předsedy a šéfa strany CSU.

Mnichovské politické tornádo však jen dokončilo měsíc zlého povětří v bavorské CSU, rozpoutané vichřicí Gabriele. Dovolil jsem si na tomto místě pojmenovat politickou bouři křestním jménem zemské radní Pauli z Fürthu. Tato do té doby prakticky neznámá provinční křesťanskosociální politička se před vánoci veřejně ohradila proti špehování její osoby a nebála se říci, odkud se v této hanebnosti tahají provázky -- směle ukázala na úřad bavorského ministerského předsedy.

Od té doby se nebe nad CSU nejen zatáhlo, ale i v častých intervalech se z něj spouštěly hromy a blesky. Bylo stále více jasné, že duel mezi Gabriele Pauli a ministerským předsedou Stoiberem, který zpočátku zcela podcenil schopnosti "Landsrätin" z norimberské aglomerace, jen tak neutichne. Stoiber se pokusil "obětí pěšce" vyklouznout z oprátky, kterou si nařízením ( nebo povolením ) špehování údajného divokého osobního života Pauli sám upletl, když musel propustit svého důvěrníka, šéfa své kanceláře Michaela Höhenbergera.

Ale tento tah nepřinesl ulehčení, protože paní Gabriele se tím nenechala odbýt a politicky nekorektními výroky požadovala nadále v Bavorsku dosud neslýchané -- vnitrostranickou demokracii v CSU a konec vlády kamarádšoftů a "lidí, co spolu mluví", jinými slovy mnichovské mafie. Mohla se ve svých smělých požadavcích opřít o mezitím mručící prosté straníky, což se ukázalo jako strašná zbraň -- kromě jejího opravdu atraktivního vzhledu a sympatické image.

V této povětrnostní situaci proběhl i tradiční lednový sjezd nejvyšších bossů CSU ve Wildbad Kreuth, kde se během jejich několikadenních porad měnila situace jako dle Švejka -- každým okamžikem. Nejen bulvární listy se svými titulky byly ráno opět beznadějně zastaralé, ani online servery nestačily sledovat neustále se měnící příalpskou atmosféru. Jednou byl Stoiber "fertig", pak "vyhrál", pak opět "byl na kolenou" -- do toho vstupovaly spekulace kdo přijde po něm, opětné dementi -- lepší chaos nemohl nastat.

I bavorská SPD vystoupila z poloilegality a její naprosto bezkrevný předseda Franz Maget přispěl k obveselení obyvatelstva požadavkem předčasných voleb. Jak byla situace v Kreuthu vážná, dokumentuje náhlé použití starého triku, který vyšel z kruhů kolem Stoibera -- z ničehonic byl předhozen bulvárnímu tisku spolkový ministr zemědělství Horst Seehofer, který byl vážným kandidátem na politické dědictví Edmunda Stoibera. Z řad CSU bylo na něj žalováno, že jeho třiadvacetiletá milenka s ním, doposud vzorným manželem a otcem tří dětí, čeká dítě. Pamětníci si v této souvislosti vzpomněli, že stejnou metodou se dostal Stoiber vlastně k moci, když svého konkurenta na úřad ministerského předsedy Theo Weigela zlikvidovalo zveřejnění ( vyšlé ze stejných pramenů ) podobné aféry s lyžařkou Irene Epple, kterou si později vzal.

Při tom všem paní Gabriele osobně samozřejmě nebyla, protože je pro jednání ve Wildbad Kreuth v hierarchii CSU svým úřadem jen bezvýznamnou funkcionářkou. Zemský kníže Stoiber sice svolil, že ji přijme k osobnímu rozhovoru, který byl domluven na včerejší čtvrtek, ale v době, kdy dal k rozhovoru milosrdný pokyn, netušil, jaký ten čtvrtek bude pro něj osudový den. Dopoledne, totiž tlakem okolností ( jejich detaily jsou dosud neznámé a bude tedy velmi zajímavé, až vyjde najevo, co jej k tomu pohnulo ) překvapeným novinářům sdělil, že "háže ručník". Paní Pauli se o Stoiberově rozhodnutí dozvěděla z medií při cestě do mnichovského kancléřství a po rozhovoru se Stoiberem referovala se svým okouzlujícím úsměvem státotvorně o výměně názorů. Dotírajícím novinářům sdělila, že se sama neuchází o žádný vyšší úřad, který se nyní při horečné hře "škatule, škatule, hejbejte se" eventuálně uvolňuje. Jen šibalsky dodala, že kdyby strana zavolala, že je k dispozici.

Tak přechodně končí úžasná pohádka z Bavorska o tom, jak chudá, demokracií se ohánějící princeznička, povalila zlého čaroděje. Podivuhodné je pouze to, že ta pohádka, jakoby stvořená pro sebrané feministické báje a pohádky nenachází ohlasu mezi feministkami z povolání. Dnes měly tančit na náměstích z radosti, jakého vítězství dosáhla malá funkcionářka kdesi ze vzdálené frankenské divočiny -- ale feministky zarytě mlčí.

Jenom jestli to nebude tím, že do jejich výpomocných spolků válečných invalidek dívčích válek, Gabriele Pauli vůbec nepasuje a ani omylem nepatří. S ní nemají nic společného.