Básnička by měla mít alespoň u životopisu upozornění, z jaké doby či kulturního prostředí pochází. Vzhledem k věku, studiu a bydlišti autorky se to nedá odhadnout. Myslí tím autorka generaci své matky, babičky nebo prababičky ? Žena po padesátce je dnes dosti široký pojem, vlastně je to téměř polovina žijících generací. Uvědomme si, že generace se počítá v rozmezí 15 -- 20 let, tudíž dnes vedle sebe žije nějakých 5 -- 7 generací žen. Ta zhruba uprostřed se vymezuje na věk 45 -- 60 let. Je to generace moje -- menopauzní.

V době Boženy Němcové byla padesátiletá žena ještě spíše vzácností, dnes mnohé padesátnice vypadají vzhledově mnohdy lépe nežli jejich dcery, přestože už babičkami jsou. Fyzicky a psychicky jsou na tom však mnohdy lépe nežli dvacetiletá mládež. Obraz babičky z Ratibořic nám díky povinné školní četbě stále straší v hlavě, babička je stále ještě vnímána jako kyprá bělovlasá žena čekající na kmotru s kosou, čekání si naplňující hlídáním vnoučat a jejich poučováním. Kdy už nám konečně dojde, že žijeme v úplně jiném století ?

Musím uznat, že dnešní tržní ekonomika to pochopila, přesto my skoropadesátnice a nadpadesátnice neustále bojujeme s předsudky naší zaostalé společnosti. Díky modernímu zdravotnictví, kosmetice, svobodnému životu a moderní technice je dnes babička cosi, s čím si lidé nevědí rady. Příroda se v mnohém dá ošálit, ale ve všem nikoliv. A pokud to lze, není to rozhodně zadarmo. Dnes již neplatí, že každý je tak starý, jak se cítí, dnes je každý tak starý, na kolik mu stačí finance a na kolik je poznamenám svou profesionální činností a životním stylem.

Manikúra, pedikúra, depilace, laserová epilace, solárium, platinový salón, face lifting, augmentace, implantáty, asymetrie, tumescentní liposukce, abdominoplastika, estetická dermatologie, celulitidová redukce, lymfatická drenáž, neinvazní mezoterapie, mikrocirkulace. Tak vypadá běžný slovník dnešní ženy středních let. Kdepak skákat přes plot pro pírko, dobrá hospodyňka dnes skáče po marketech, salónech a po tělocvičnách.

Rozkošaté, boubelaté, kypré, osamělé, s podzimní krásou ve vlasech. Díky stravovacím zlozvykům, cenám a nedostupnosti zdravých potravin není štíhlost ani otylost záležitostí věku. Kypění vlivem snižování hormonální hladiny ve středním věku se dá lehce odstranit farmaceutiky, životosprávou a tělesnou aktivitou. Osamělost je dnes "IN". Značky Palette, Schwarzkopf, Garnier a další se staly hitem všech generací i obou pohlaví. "Divný" je pouze ten, kdo je nepoužívá. Barevná krása spadaného listí se rozsypala po hlavách celé společnosti, jenom šedivý podzim není. A to je současný problém. Co tedy s šedinami našich mladých, temperamentních a moderních babiček ?

Nedávno se na ČT 1 v pořadu pro nezaměstnané rozhořčila ředitelka kteréhosi Úřadu práce nad šedinami našich žen a obvinila je, že svou estetickou nedbalostí brání zařazování své osoby do pracovního procesu. Dodnes si pamatuji její věty: "Ony ty ženy sice babičky jsou, to jó, ale nemůžou přece tak vypadat ! Kdo je potom zaměstná ?" Dodnes jsem k těmto větám nenašla pevný postoj, neboť sama si své šediny nebarvím a neustále kolem sebe sleduji rozpaky a bezradnost lidí, kteří si se mnou nevědí rady. Pro mne se tak zdravotní problém zvaný alergie na chemikálie pozvolna mění v životní recesi a novou image protestanta.

Šediny na hlavě muže jsou znakem zralosti, životních zkušeností, moudrosti, klidu a ochrany. Šediny na hlavě ženy jsou znakem stáří, bezmocnosti, nemohoucnosti, neplodnosti a asexuality. Cítíte ten rozdíl ? Není to tak trochu diskriminace ? Proč by ženiny šediny nemohly přinést profesní zkušenosti svému zaměstnavateli ? Vždyť žena má tu nejlepší životní školu -- dokáže uřídit rodinu, zajistit ji vším potřebným, hospodařit s málem a přesto vykouzlit nadhodnoty, kočírovat různorodý kolektiv, udržet pořádek, zorganizovat chod domácnosti, poradit si s byrokracií, se zákony, s první pomocí při každé katastrofě, umí efektivně využívat čas, poradit si s moderní technikou, snadno se adaptuje na nové nápady, nová prostředí i nové kolektivy a ještě spoustu dalších věcí. V rodině žena získává veškeré možné manažerské schopnosti vykonávané naprosto samostatně a se vší zodpovědností. Co by si zaměstnavatelé mohli více přát ? Naštěstí je dost těch, kteří kvality žen středního věku znají a umějí ve své firmě využít. Biologickou reprodukci přece nepotřebují, naopak, již neplodná žena a ještě k tomu osamělá je ideální zaměstnanec.

Podívejme se na dnešní česká pracoviště, kde se unaveně plouží rozcuchané dvacítky, zatímco štíhlé a upravené padesátnice kmitají po place a dohánějí to, na co nezkušené mládí uvyklé vysedávání ve školních lavicích, u počítače a po hospodách, nestačí. Podívejme se do tělocvičen, fittnescenter, na hřiště a do přírody. Rozhlédněme se po svém okolí. Právě uplynulý víkend jsem na cestě do Jeseníků napočítala v jednom vlaku o 3 vagonech 36 žen středního věku mířících s batohem kamsi do hor. Kdyby o tom průvodčí překvapeně nemluvil, ani bych si toho nevšimla.

Něco jiného je zdravotní stav padesátnic, přírodu nelze tak úplně ošálit, přestože naše zdravotnictví již umí mnohé vnitřní orgány "opravit" či nahradit. Takové operace však něco stojí a necháme se do budoucna překvapit, na kolik budou zdravotní pojišťovny ochotné financovat následky pracovního vytížení fyzicky i psychicky pracujících žen až do požadované šedesátky. Ženy po padesátce takové, jaké je popisuje básnička, samozřejmě potkáváme a potkávat budeme. Stejně tak ale vypadají a přemýšlejí některé ženy od puberty až po domov důchodců. Takové ženy se na nic jiného nežli utírání prachu a čekání na prince ani nezmohou, ať již k tomu mají jakékoliv důvody. Kromě toho ve svobodném světě mají právo dělat si v soukromí to, co je těší a co umí, a nikomu do toho nic není. Baví-li je noční uklízení a mytí starých hrnců při hudbě Matušky a Kubišové, berme to jako jejich soukromý koníček.

My, ženy kolem padesátky v postkomunistické zemi máme zvláštní postavení rozdílné od zaostalejších, ale i od vyspělejších zemí. Roztoužené naivní mládí máme za sebou a do důchodu čím dál dále. Společnost na nás klade úplně jiné nároky nežli na naše matky a babičky. Zatímco komunismus nadělal z matek pracující dělnice, rolnice a inteligenci a mateřství degradoval na občanskou povinnost zajišťující budoucnost národa, dnešní prodlužující se odchod do důchodu nás okrádá i o babičkovství.

Babička je maminka maminky, to ví každé malé dítě, ale ta šedivá boubelatá stará paní je většinou již prababička, a ta paní, která špatně chodí a nemá zuby, je babička babičky. To je nový obraz rodiny nového tisíciletí. Na babičkovství nám již nějak nezbývá čas, všechny jsme zaměstnané, podnikáme nebo se staráme o rodinný majetek či přestárlé rodiče. To je role dnešních padesátnic. Žena, která žije sama, má dnes nepřeberné množství aktivních možností. Do důchodu se dostaneme v době, kdy naše vnoučata budou téměř nebo zcela dospělá. Čtení pohádek se tak přesouvá na pravnoučata a pečení bábovek se používá spíše jako domácí korupce. Vnoučata dnes ledacos naučí své babičky a nikoliv naopak.

Nová moderní ekonomika se snaží mladé ženy nasměrovat ke kariéře a k bujarému užívání si konzumu, aby se s blížící se čtyřicítkou začaly ženy ptát svých biologických hodin, zda se mají vzdát kariéry nebo za ni zaplatit bezdětností. Proč nemá moderní společnost zájem na rodinném životě ? Nejspíše proto, že singl život přináší větší materiální spotřebu. Bude-li žít každý sám, musí si zajistit a vybavit svou vlastní domácnost, využívat služeb pouze pro sebe, což znamená větší odbyt a vyšší zisky. Nádherně tuto tématiku zpracovala Lenka Vytlačilová ve svém včerejším článku. Za vstup do manželství se bude draze platit a dítě se stane přepychem jako luxusní auto. Žít singl znamená být IN, singl život je nový tržně ekonomický proces.

Postupně odchází doba, kdy postarší udřené ženy procházející menopauzou opouštěli jejich manželé, aby v náručí mladé, krásné, temperamentní a zdravím kypící dívenky nabírali druhý dech a utráceli svá rodinná konta. Dnes jsme svědky rozvodů ze strany žen, které si po naplnění svých biologických a mateřských potřeb hodlají užívat svobody. Technické vynálezy dokáží nahradit každého muže v domácnosti a to včetně sexuálního vyžití. Padesátnice objevují nový, dosud nepoznaný svět, který byl jejich matkám zapovězen. Opouštějí dobrovolné vězení svých domácností a domácí práce redukují na nejnutnější životní úkony. Není to práce ani tak feministek, jako spíše následování životního postoje vlastních mužů. "Když může on, proč ne já ?" To je nový životní postoj žen středního věku, věku, ve kterém se muž ženě stává životní přítěží, pokud není schopen finančně zabezpečit stále náročnější požadavky moderního věku. "K čemu mi ten chlap vlastně je ?" Nejčastější otázka ženského kolektivu. Nač poslouchat neustálé fňukání, komandování, kritiku a ponižování ještě doma, úplně to stačí v zaměstnání od nadřízených. Doma chce mít moderní žena klid, čas na odpočinek, zábavu a na sebe, popřípadě na vnoučata.

Nedělejme z padesátnic opuštěné chudinky, protože ve své většině takové nejsou a s postupujícím technickým vývojem ani nebudou. Zvykejme si na to, že slovo babička dostává nový pojmový rozměr, že bude silnou konkurencí zaostávajícím mužům a ještě silnější konkurencí degenerující mládeži. Zvykejme si na to, že šediny nejsou projevem stáří, ale životní moudrosti a životních zkušeností. Zvykejme si na silné, vzdělané a soběstačné příslušnice naší společnosti. Zvykejte si na nás.