Ano, většina celostátních i regionálních deníků, televizních a rozhlasových stanic se v předchozích týdnech srdnatě bila za vítězství "modré šance" a bylo by neuvěřitelné, kdyby se to bylo bývalo nepovedlo. Znechucení obyvatel Česka se projevilo v plné síle a reflektovalo se nepřítomností většiny z nich ve volebních místnostech. Otrávenost lidí z dokola omílaných frází politiků a mediálních komentátorů rozhodla. Ale o čem všem vlastně rozhodla?

Začněme třeba tím, jaký je rozdíl mezi voličem vlastnícím větší majetky, tedy pole, role, luxusní domy, miliónová auta, prosperující i zadlužené firmy, voličem převážně vystudovaným před "sametovým převratem" a po něm převážně konvertujícím od komunistické víry ke křesťanské případně k americké odnoži uctívané heslem na dolarech - IN GOD WE TRUST - a nebo prostě nenápadným přechodem přes "spravedlivé" Občanské fórum k ještě spravedlivější a hlavně svobodnější ODS. A na druhé straně voličem, který má z poslední doby jen dluhy a starosti už spíše takového rázu, že na politiku zvysoka se dívá, tj. z výšky úměrné jeho podprůměrnému platu, a nebo, chcete-li, z výše průměrné spotřeby benzínu jeho Škody 105, 120, v lepším případě 135.

Takovýto obyčejný plebejec, popisovaný médii obvykle jako člověk s nižším vzděláním a v důchodovém věku, už se totiž přesvědčil, že rolničky cinkajících klíčů v osmdesátém devátém roce neohlašovaly nové a lepší časy pro všechny poctivě pracující a že tehdy znovuobjevený slogan: "Doženeme a předeženeme .." (myšlena byla úroveň blahobytu v zemích západní Evropy a Spojených státech Ameriky) nedojde svého naplnění ani za slibovaných deset či dvacet let (prostě za jejich života nikdy) a proto také tento "prostý" a "sprostý" člověk se rozhodl, že už zase nemá nic, co by mohl ztratit, když se k volbám nedostaví.

Ne tak příslušník shora uvedený, ten by samozřejmě měl za určitých okolností co ztratit. Ve stručnosti, zatímco jedna část, ta větší, byla šikovně zpracována k tomu, aby volit nešla, druhá byla zmobilizována ve smyslu agitační průpovídky: "Teď jde o všechno".

V podstatě mají všichni volební absentéři pravdu. Vzato z pozice logiky věci, v čem může být jakákoliv nová vláda horší, než ta Paroubkova, levicově se tvářící a pravicově konající, nebo než Grossova, spravedlnost a právo hlásající avšak v opačném smyslu konající? Může být horší než Špidlova vláda mdlá a nic neříkající, sociální jistoty deklarující tím, že zástupy nezaměstnaných neřídly? Může v oblasti politiky být stejně svévolná, jako Zemanova vláda, okázale přehlížející mínění lidí v otázce vstupu do NATO a následně zavlekující Českou republiku do skutečné účasti ve válce proti Jugoslávii?

Může být ještě horší než přechodné vlády, které ještě předtím pod taktovkou ODS byly neřešily problémy buď vůbec a nebo s pomocí pochybných "balíčků opatření"? Může být horší než vlády podílející se na kupónové privatizaci a rozpadu česko-slovenského státu?

Ano, může být ještě daleko horší, než všechny předchozí vlády dohromady!

Může totiž zavést školné, může beztrestně zneužívat policii, může nás přivést před zaměřovače nukleárních zbraní Ruska a Číny, protože má ve svých řadách lidi, provádějící činnosti prospívající cizím státům, které rozhodnou o tom, že zde bude cizí vojenská základna, která v žádném případě nemůže chránit Českou republiku doslova před ničím.

Může být horší, protože provede důchodovou reformu posunující stávající i budoucí penzisty zase o něco blíž statutu bezdomovců a druhořadých občanů. Bude se nadále vysmívat nezaměstnaným s odůvodněním, že každý sám je strůjcem svého štěstí, bez ohledu na to, že ze zaměstnanců se nezaměstnanci stali díky desítkám zvrzaných privatizačních projektů a prodejů. Nejváženější profesí stane se nikoliv profese učitele, alebrž exekutora.

Nová vláda bude schopna rozprodat i vše poslední, co ještě zbylo: Letiště, aerolinie, zbrojovky, energetické závody, železnice, lesy a pozemky, budovy. Ale co se stane, až nebude už vůbec nic, co by ještě šlo prodat? To nikdo neví úplně přesně, asi jako předpovědi o tom, co bude, až se globálně ohřejeme a vykoupeme, nejsou ještě stoprocentní. Jedinou jistotou, spojující obě témata je, že bude hůř. Jak moc bude hůř se dozví jen ten, kdo se toho dočká, někdo v teple svých domovů, před obrazovkami morbidních televizních zpráv, někdo pod mostem.

Myšlení představitelů ODS lze charakterizovat velmi trefně slovy Přemysla Sobotky, který po ověřeném dosažení nadpoloviční většiny v Senátu v televizním minirozhovoru potvrdil to, co před volbami by nikdy nahlas nepronesl - totiž samozřejmost, že veškeré "levicové" zákony (tzn. především zákony předkládané levicí) smete okamžitě ze stolu.

Ty tam jsou předvolební hlášky, že v Senátu se senátoři rozhodují podle svého svědomí a hlavně vždy ve prospěch České republiky a jejích občanů. Kdepak. Všechno je jinak. Teď budeme vládnout my, zní mezi řádky napsanými a v pomlkách mezi vyřčenými slovy. Komunální a senátní volby jsou prý jakýmsi referendem o tom, koho voliči chtějí a koho ne.

Budiž, ale takové srovnání poněkud kulhá, protože referendum je obvykle platné až při účasti minimálně padesáti procent voličů, někdy a někde i více, takové účasti se ale volební komisaři a komisařky, při vší snaze, nedopočítali, přitom ze způsobu vystupování Mirka Topolánka a jemu blízkých politiků by člověk skoro předpokládal, že ODS má v podstatě stejnou podporu u veřejnosti, jako kdysi Komunistická strana Československa.

To je ale opravdu, opravdu velké nedorozumění.

Poslední volby byly jistě velkým referendem. Zejména o tom, jak moc si lidé neváží politiků. Protože například v komunálních volbách všechny klasické strany prohrály v souboji s nezávislými kandidáty a s kandidáty z (v televizním žargonu) pidistran. Přibližně čtvrtinová účast ve druhém kole senátních voleb zase spolehlivě nahradila plebiscit o tom, jestli Senát je doopravdy onou deklarovanou pojistkou demokracie, nebo spíše miliardovou zátěží ekonomiky. Dokud volby, veškeré u nás konané, nebudou povinné, nebudou jejich výsledky znamenat zhola nic než to, že některá strana je právě v nemilosti médií a druhá naopak.

V mém prostějovském volebním obvodu rozhodovalo druhé kolo voleb do Senátu o tom, zda zvítězí kandidátka ČSSD, za kterou bojovala dosavadní místostarosta prostějovské radnice, paní Božena Sekaninová a nebo Mgr. Hemerková, hájící barvu modrou.

V jisté době, zhruba před desetiletím, zavedlo mne budovatelské nadšení do řad ČSSD, právě tehdy se začínala skutečná politická dráha nyní čerstvě zvolené senátorky. Přitom stačilo málo a paní Sekaninová by nebyla ničím - ani komunální političkou ani senátorkou, ani místostarostou. Protože s tehdejším masivním nástupem nových kariéristů téměř hromadně podávajících přihlášky do definitivně úspěšné strany, musela si i ona prožít své peklo při útocích od lidí, jejichž čestnost byste marně hledali i pod mikroskopem.

Pamatuji se i na chvíle, kdy se pod tíhou nesmyslných ataků při výroční schůzi rozplakala a chtěla všechno vzdát. Považuji si za čest, že jsem tehdy byl jedním z těch, kdo ji o přestávce mezi jednáním podrželi, a že jsem ji i při následném hlasování fakticky svým hlasem podpořil. Učinil jsem tak i přesto, že jsem vzápětí přestal akceptovat funkce a myšlenky strany, která se programově začínala rozcházet se základními principy jak demokracie, tak s myšlenkami solidarity a sociálních jistot pro lidi a stranu, přeplněnou prospěcháři, jsem spěšně opustil.

Božena Sekaninová je ale výrazně jiná, než spousta dalších představitelů z kterékoliv úrovně české politiky a to byl bezesporu dobrý důvod dát jí svůj hlas i při volbách do Senátu. Při dialektice názoru nové většiny v horní komoře parlamentu s názorem zbytku světa tamtéž, míním sice, že se stane ženou zbytečnou ve zbytečném Senátu, protože bude jen velmi málo témat, která by byla sto prosadit, neboť hloupost "těch chytrých" je někdy neskutečná a hlavně nepřekonatelná. Přesto však, pokud se někdy dopracuje až k bezmocnému vzlyku, budu první mezi těmi, kdo jí nabídnou suchý kapesník a zaženou ji zpět do arény.

A kromě toho jsem přesvědčen, že současný prezident sám sebe už dnes zařadil do obsáhlé galerie prezidentů velmi, velmi podprůměrných.