2. 11. 2006
Jak žijeme, tak řídímeNový silniční zákon, od něhož ministr dopravy se svými odborníky, jakož i zákonodárci, očekávali větší kázeň na silnicích, méně nehod, mrtvých a zraněných, platí už přes čtyři měsíce. Pokud by Policie ČR opravdu na dodržování zákona dohlížela a jeho porušování důsledně penalizovala, mohlo dojít k trvalé nápravě. Nestalo se tak a snad ani nemohlo. Stávající poměry na silnicích jsou totiž pouze hlubokým odrazem poměrů ve společnosti. Svým chováním na silnici řidiči vyjadřují svůj vztah k okolí, k ostatním spoluobčanům i k celé společnosti. |
Nedodržování pravidel silničního provozu je součástí obecné neúcty k zákonům, které početná část obyvatel považuje za zbytečné omezování osobní svobody a je ochotna dodržovat jen ty z nich, které uzná za vhodné, nebo které slouží k osobnímu zvýhodnění. Z naší ateistické společnosti se vytratila výchova ke slušnosti a léta totality z mnohých udělala mistry v obcházení zákonů a v jejich nedodržování. Ti, co nedbali na tradiční morálku a slušnost, a komunistický režim podporovali, byli odměněni lepším startovním polem v nových začátcích, a těm, kdo zločinný režim dokonce vytvářeli, se nic nestalo. A pokud již jsou v důchodu, jsou na tom lépe, než ti, kdo si zachovali tvář a nekolaborovali. Toto neblahé poselství, že kašlat na morálku a zákony se vyplácí, se skrývá v obecném podvědomí a vytváří základ chování nejen mnoha podnikatelů, ale i početných účastníků silničního provozu. Jestliže řidič soustavně porušuje rychlostní limit, a takových je opravdu mnoho, je to výrazem jeho sobectví a namyšlenosti. Cítí se být důležitější než ostatní, až na roveň těm, kteří smějí ze zákona jezdit s majáčkem a s předností v jízdě. Ochotu respektovat pravidla považuje za slabost, která přísluší jen neúspěšným. Častým zlozvykem je zbytečné předjíždění. Poskytuje původci pocit vítězství a pokoření méně rychlého a ukázněného řidiče. Je to vlastně podvědomá kompenzace komplexu méněcennosti, podobně jako volba velkého a luxusního vozu, která má zdůraznit vysoký sociální status majitele. Obvykle tak řidič drahého vozu vnitřně pociťuje potřebu předjet lidovější vůz, i když ten jede maximální povolenou rychlostí. Nedostatek času nebývá tím rozhodujícím činitelem, v obci na nejbližší křižovatce obvykle stojí s pomalejším vedle sebe a čekají spolu na zelenou. Je to výrazem nynějšího dravého životního stylu, v němž jde o to, druhého napálit a převálcovat. Zároveň však takový řidič hlásí světu, že je neodpovědný, protože předjíždění patří mezi nejnáročnější řidičské disciplíny. Chceme-li předjet, musíme brát v úvahu rozhled a viditelnost, situaci za sebou, situaci před předjížděným, rychlost vlastního vozu a jeho schopnosti akcelerovat, rychlost předjížděného vozidla, potřebnou dráhu pro předjíždění, vzdálenost a rychlost protijedoucího vozidla, sklon, šířku a povrch vozovky, vodorovné i svislé dopravní značení. Je toho dost, a to vše musí řidič zhodnotit ve zlomku sekundy. Zapomene-li na něco a špatně odhadne situaci, tzn. řečeno s psychology, že situační zátěž přesáhne jeho situační kapacitu, může dojít k nesprávnému rozhodnutí o předjetí. Následkem je zoufalá snaha odvrátit nebezpečí nouzovými manévry anebo - havárie. A k tomu ještě mnohý pan Veledůležitý třímá u ucha mobil a řeší firemní problémy... Nebezpečnost předjíždění zvyšuje ještě ta okolnost, že předjetý, dodržující pravidla, se cítí ponížen a někdy to neunese. Zavěsí se za "vítězem" do nebezpečné blízkosti a čeká na okamžik, kdy mu bude moci "porážku" oplatit. Taková situace se občas vyskytuje mezi řidiči kamionů, ale též např., když prestižní vůz je předjet vozem méně honosným. Také jízda v závěsu hodně vypovídá o šoférovi. *) Signalizuje ostatním, že je nezkušený, že nezná základní řidičskou poučku o tom, že bezpečný odstup od vozidla vpředu vyžaduje, aby na místo, jímž projel řidič před ním, nedorazil dříve než za dvě vteřiny: jinak totiž nemůže včas zastavit, jestliže řidiče před ním donutí situace náhle brzdit. Také se dá takový postup hodnotit jako výraz lehkomyslnosti a nezodpovědnosti. A chtěli byste mít takového obchodního partnera? A u životního partnera vám to nevadí? Stává se, že zkušený a odpovědný řidič bezpečnou vzdálenost od vozidla vpředu dodržuje, ale ten za ním se vehementně do této mezery vecpe. Předjetému nezbývá, než vzdálenost znovu upravit s vědomím toho, že se stal obětí hazardéra, který se domnívá, že jemu, v jeho postavení a s jeho vozem, se nic stát nemůže. Pravda je ovšem jiná. Fyzikální zákony jsou, na rozdíl od těch lidských, neúprosné a potrestají každé porušení. Nedají se oklamat. Nemají uši -- nedají se okecat, nemají oči -- nedají se uplakat, a nemají kapsu -- nedají se uplatit. Ohleduplnost a solidarita je cosi, co se z našeho život postupně vytrácí. Slušnost se považuje za slabost. Výrazem toho je zakázané přejíždění kolony po tramvajovém pásu nebo po odstavném pruhu, úmyslný průjezd křižovatkou nesprávným jízdním pruhem. Výrazem bezohlednosti může být předčasný návrat do pravého pruhu po předjetí za deště, kdy sprška špíny předjeté vozidlo nejen ohodí, ale nakrátko i znemožní výhled. Situací na silnici, v nichž bezděky odhalujeme svůj charakter, je bezpočet. Slušný člověk však zákon dodržuje ne proto, že mu hrozí postih, ale právě proto, že je slušný. V občanském životě se lidé snaží předvádět se v nejlepším světle. Do společnosti přicházejí čistí, oholení, používají parfém, oblékají se podle módy a chodí ve značkovém oblečení. Dávají přednost dámě ve dveřích, ruku podávají podle vžitých pravidel. Snaží se zachovat dekorum, být důvěryhodní a rozšiřovat potenciální okruh přátel a obchodních styků. Jakmile se posadí za volant a ztratí se v plechové anonymitě, odhalí svůj opravdový charakter. Vnější pozorovatelé jim nevadí, jsou pro ně bezvýznamní. Pro rozumné spolucestující a okolí však vydávají o sobě důležité svědectví. Pamatujte na to! *) Pozn. JČ: Kdykoliv se na mě na české dálnici posadí "netrpělivý" řidič v těsném závěsu, okamžitě zabrzdím. Velmi rychle se tak vždycky naučí uctivý odstup udržovat. |