Na moskevský koncert zpěvačky Madonny, jejíž exhibice v Praze prý byla vrcholem tuzemské popkulturní sezóny, přišlo nejméně padesát tisíc lidí. Zkrátka tradičně božský úspěch. Podobní a větší zástupové vítali v největší spolkové zemi Německa svého krajana Josefa Ratzingera.

Zatímco s duchovně-politickou akcí nástupce svatého Petra v tradičně katolickém Bavorsku potíže jistě nebyly, z původně zamýšleného Rudého náměstí, kde v době sekularizovaného náboženství komunismu nosili vybraní věřící ikony, nakonec Madonně sešlo a nezbylo než vzít za vděk masovým uctíváním na stadionu v Lužnikách. O časové propojení obou pastýřských vystoupení se nakonec postaral obnovený vliv ruského pravoslaví. Znovu slavená ortodoxie si ve fakticky vždy jen málo ateistické zemi postavila hlavu, a tak se kulturní událost neodehrála ve významný církevní svátek, nýbrž byla o den posunuta.

Co se týká popové královny Madonny, ta se nechala svého času slyšet, že kariéru ukončí, až bude slavnější než Syn boží. Amen. Když John Lennon, dejž mu pánbu věčnou slávu, svého času pronesl něco podobného, totiž že křesťanství pomine a Beatles jsou populárnější nežli Ježíš Kristus, i on se rázem v některých kruzích dostal na index a desky "Brouků" pálili náboženští militanti na hranicích jako nacisté Heineho básně. A to se na veřejnosti nekřižoval a už vůbec nenechával ukřižovat. Jen uctívat.

Vzhledem k tomu, že adorace Ukřižovaného, jenž se obětoval za lidstvo, je praktikována přes dva tisíce let a nic nenasvědčuje zvratu, má Madonna časový handicap, jejž se zřejmě nepodaří dohnat ani v éře informačních dálnic a masové reklamy. Ale proč ne? Bude to mít těžké, avšak jistý francouzský dějepravec pravil, že když Spartakus prohrál, zvítězil Kristus. A když Desatero vůčihledně schází ze světa, přebírá žezlo již dávno zbožněná Madonna s dítětem, současnou popkulturou. A do ní koneckonců spadá i slavný muzikál Jesus Christ Superstar, o němž se někdy s nadsázkou říká, že pro křesťanství získal víc věřících než misionáři.

Zvláště pak proto, že Madonniny abrahámoviny jsou za dveřmi, snad mi neustále se obnažující superstar proslulá lakonicky pojmenovaným fotoalbem "Sex" promine impertinenci, vyvstává otázka: "Co dál? Jak zabránit vlastnímu převrstvení?" Mohla by třeba investovat do charity spojené s farmacií, jak to dělá všemi mastmi mazaný Bill Gates, či se vrhnout na vrcholnou politiku po vzoru dalšího kolegy ze showbussinesu, svalovce Schwarzeneggera. Republikánský guvernér Kalifornie, tento nejameričtější Američan ze Štýrského Hradce, se s energií sobě vlastní vrhl na novou módní, tentokrát ekologickou vlnu. Z ní se, na rozdíl od doby, kdy francouzská tajná služba podminovala loď Rainbow Warrior patřící Greenpeace, vyklubal dobrý obchod i ideový nástroj politického marketingu. Případně může ještě Madonna, ono programové enfant terrible, sledovat hvězdu betlémskou líbivého vkusu doby a adoptovat další černé děti z Třetího světa. Stát se bílou Madonnou s černým dítětem.

V jednom s odpůrci Královny, reprezentovanými u nás převážně mediálně nejznámější tváří katolické církve, jeho eminencí Vlkem, který Madonně nemůže přijít na jméno, souhlasím: multimilionářka a paní milionů lidských duší si něco řeší. Nevím, jestli jde o vztah k přísné náboženské výchově či samotné církevní hierarchii, nicméně matka několika dětí s úporně budovanou kondičkou a image začíná přes masivní oživovací pokusy působit při křepčení na obřím jevišti prapodivně. Stává se sama první obětí doby, kdy lidé cítí strach stárnout, fyzicky zošklivět, nebýt úspěšný a nebýt vidět. Pro rychlý prachy udělá téměř kdokoli cokoli.

Buď jak buď, obě konkurenční firmy se v boji o dezorientované lidství potýkají s palčivou dějinnou otázkou "Što dělať?" Když dnes vysocí představitelé kléru hovoří o nahrazení tzv. ateistické totality totalitou hmotařství a vizuality, mají bohužel víc než pravdu. Ale obávám se, že katolická církev, která v dávných staletích vlastnila vykřičené domy, dobře ví, že sotva nalézt něco sladšího a určitějšího nežli je hmota. Už proto, že katolicismus tradičně pracuje s masivním zobrazováním víry. Těžko vstupovat do 21. století nově, ale fakticky postaru. A nepřistoupit na novou image, zachovat si styl, znamená riskovat převrstvení, znamená čekat na zázrak.