- mohl být třikrát jmenován premiér

- mohly proběhnout tři ústavou předepsané pokusy o sestavení vlády

- mohla být ustavena fungující vláda s důvěrou Poslanecké sněmovny nebo

- mohly být všechny pokusy neúspěšné a mohl již být stanoven termín předčasných voleb.

Namísto toho proběhl jen jeden pokus o sestavení vlády. Trval čtyři měsíce a byl ukončen 3. října hlasováním Poslanecké sněmovny o důvěře. Od té doby uběhl právě měsíc. Prezident nového premiéra nejmenoval. Proces předepsaný Ústavou ČR neprobíhá.

Občané, platící diváci této mizerné frašky, bezmocně přihlížejí, jak se jejich země zvolna proměňuje v příslovečnou "banánovou republiku".

Volby jako pomůcka pro interpretaci voleb

Když vláda Mirka Topolánka nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, prezident Klaus nejmenoval nového premiéra. Svůj krok (nekrok) zdůvodnil tím, že nechce ovlivnit průběh komunálních voleb a voleb do Senátu.

Tyto volby již proběhly. Bez ohledu na dílčí úspěchy ČSSD, je jejich nepopiratelným vítězem ODS. Prezident výsledek voleb do Senátu pojal jako jakýsi dodatek k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny a ústy svého tajemníka Ladislava Jakla sdělil, že druhý pokus o sestavení vlády by měla získat ODS.

Zdůvodnění prezentované úřadem hlavy státu zaznívá již několik týdnů také z českých aktivistických medií. Volby do Senátu prý naznačily trendy, vývoj preferencí v české společnosti. Faktická porážka ČSSD (ať už ji Jiří Paroubek pojmenovává jakkoli) prý dala jasně najevo, že předseda ČSSD by neměl získat "svůj" pokus o sestavení vlády. Volby do Senátu prý byly zároveň jakýmsi referendem, v němž voliči (až nyní ovšem, pět měsíců po volbách do Poslanecké sněmovny) rozhodli.

Tento způsob argumentace není ničím novým. Občanská demokratická strana vydávala volby do parlamentu za referendum již v roce 1992, aby ospravedlnila své odhodlání rozdělit tehdejší Československo.

Vítěze voleb volil každý osmý

Ústava není trhací kalendář nebo rolička toaletního papíru, z níž bereme, kdy a kolik se nám hodí. Jde o promyšlenou, jakkoli ne dokonalou konstrukci, jež má (vedle jiného) poskytnout vodítko, dle něhož lze postupovat v situacích podobných té současné. Je jakousi pojistkou proti svévoli potenciálních uzurpátorů moci. Právě proto je prezidentův současný postup-nepostup tak nebezpečný -- může být předehrou ke stále progresivnějšímu narušování funkce demokratického právního státu.

Ústava ČR vymezuje zřetelně vztah mezi volbami do Poslanecké sněmovny a vznikem vlády od těchto voleb (ne od voleb do Senátu) odvozené. Korekce výsledků voleb do Sněmovny volbami do Senátu je absurdní pitomost, jíž se někteří politici a novináři snaží dát hlasu voličů jiné, jim vyhovující vyznění.

Sami občané, voliči, si jsou vztahu mezi volbami do Poslanecké sněmovny a sestavením nové exekutivy vědomi a proto je jejich volební účast při volbách do Sněmovny vždy výrazně vyšší než při volbách do Senátu.

Letos dosáhla volební účast v druhém kole voleb do Senátu asi 21%. Při poměru hlasů pro jednoho či druhého kandidáta 60:40 to znamená, že pro vítěze hlasovalo nějakých 12,5% oprávněných voličů. O vítězi rozhodoval rozdíl jen pár desítek až pár tisíců hlasů.

Koho pak takový vítěz reprezentuje? Jak silný je jeho mandát? A o jakém "referendu o politickém stylu ČSSD (Jiřího Paroubka)" lze vůbec hovořit? Podle některých komentátorů odradily předvolební aféry nerozhodnuté voliče (údajně tedy mnohé potenciální voliče ČSSD) od účasti na hlasování. Jakým způsobem bude senátor ODS reprezentovat zbývajících 87,5% voličů v parlamentní komoře, kde se poslední rok hlasuje striktně podle rozhodnutí Strany?

Zaveďme povinné volby!

Nechť už se neopakuje situace, kdy rozhodnutí malé skupinky voličů je vydáváno za hlas lidu (národa, veřejnosti). Nechť už přestane záviset výsledek voleb na tom, zda je pěkné počasí, státní svátek nebo aférami zmanipulována veřejnost. Zaveďme povinnost hlasovat ve volbách.

Lze se nadít, že jakmile občané budou muset volit, začnou přemýšlet více než doposud o tom, co slyší, vidí a žijí. Začnou přemýšlet o tom, zda by přeci jen nebylo dobré dát hlas té či oné straně, když už se k té urně doštrachali.

Pro ty, kdo by nechtěli dát hlas žádné straně, by měla zůstat zachována možnost vložit neplatný hlasovací lístek. Nelze vyloučit, že by se pak naši politici, novináři a nejrůznější politologové museli "chytit za nos": Hypotetický počet 20% neplatných hlasovacích lístků v případě voleb do Sněmovny by ostře kontrastoval s hypotetickým počtem 80% neplatných hlasovacích lístků v případě voleb do Senátu. Pokud by ovšem počet neplatných hlasů nebyl obdobný. Zvýšilo by to legitimitu Senátu a jeho váhu v očích veřejnosti.

Pro ty, kdo by z principu nechtěli volit vůbec, by měla existovat možnost jakési přiměřené pokuty (či "vyplacení se") -- tisíc nebo dva tisíce Kč. Tak, aby si to ten, kdo o neúčast ve volbách skutečně stojí, aby si to mohl dovolit.

Výhody povinných voleb jsou zřejmé: Obsazení křesel v Parlamentu by odpovídalo vůli celé veřejnosti oprávněné volit, ne jen její části. Zvýšila by se legitimita mandátů jednotlivých stran, neboť by se neopíraly jen o hlasy minoritní části populace, jež se odhodlala k urnám vyrazit.

Schopnost nejrůznějších grázlů (a jejich pomocníků v mediální sféře) ovlivnit voliče ve prospěch té a v neprospěch oné strany pomocí načasovaných afér by to nejspíš neumenšilo. Odpadla by ale možnost kalkulu s tím, že vhodně vypuštěná aféra odradí voliče od účasti ve volbách.

Odpadly by rovněž všechny ty mobilizace občanů a podbízivé škemrání o to, aby voliči byli tak laskavi a šli volit. Možná by se zvýšil zájem občanů o věci veřejné a jejich angažovanost ve vztahu k těm, kdo je zastupují. A snad by povinnost volit přispěla k prohloubení demokratických způsobů vládnutí v České republice.

Poznámka autora: Výzva uvedená v tomto článku je povýtce akademická. Lze si jen stěží představit, že v Parlamentu ČR by se našla ochota vyjasnit politické poměry výše navrhovaným způsobem. Naopak se zdá, že pro mnohé politiky je výhodné držet voliče stranou od rozhodovacích procesů. Příkladem je nedávné hlasování o referendu k případnému umístění americké protiraketové základny na území České republiky.