Rozhodnutí Gordona Browna nahradit [jaderné ponorky] Trident novou generací jaderných zbraní je urážkou demokracie. Postoj Blairovy "Nové labouristické strany" k reformě veřejného sektoru snížilo obrovskou hodnotu veřejných služeb. A kromě arogance a nedostatku zásadovosti Nové labouristické strany vládne také neuvěřitelná nekompetentnost. Politická rozhodnutí jsou oznamována z úřadu premiéra v Downing Street číslo 10 tak, aby se to dostalo do médií, a žádná politika není předem řádně promyšlena.

Vláda už dávno nevládne kolektivně, parlament je slabý a neefektivní a vzestup třetí britské politické strany v zemi znamená, že je britský volební systém stále zkreslenější. V roce 2004 hlasovalo pro Labouristickou stranu 9,54 milionů voličů -- byl to druhý nejnižší počet hlasů pro labouristy v poválečné Británii. Labouristickou stranu tedy podporuje jen 22 procent voličů a přitom jsme svědky, že se moc stále více koncentruje v úřadu premiéra. Ten se neradí s nikým, podvádí ve věcech hlubokého významu a nezodpovídá se ani vládě, ani labouristickým poslancům v parlamentu ani celé straně. Premiérova přízeň a jeho nesmírný vliv proměňuje mnoho poslanců v poslušné loutky, kteří čekají, až budou jmenováni ministry, anebo, pokud jsou starší, až se dostanou do Horní sněmovny.

Labouristická strana neví, co dál. Ústavní uspořádáni je rozbito a propast mezi politickou elitou a občany je stále větší. Zároveň se Británie stala více nerovnou a více násilnou a nešťastnou zemí. A svět je v zoufalé krizi. Situace na Blízkém východě se zhoršuje a globální oteplování hrozí velkými katastrofami.

Existují řešení pro tyto obrovské problémy, ale ne na cestě, po níž jdeme my. Máme-li zlepšit kvalitu života v Británii, musíme následovat skandinávský model. V zahraniční politice musíme spolupracovat s Evropskou unií i jinými, aby svět byl schopen dosáhnout dohody, jak jednat proti globálnímu oteplování, zvyšování počtu obyvatel a ekologickým tlakům.

Říkají mi, abych zůstala ve funkci a dál bojovala. Jenže [v britské vládě] už se o politice vůbec nedebatuje. Ti, kdo kritizují Blaira, hovoří o jen osobách [nikoliv o politice] a dál chtějí prohlubovat Blairovy chyby.

Dospěla jsem k závěru, má-li dojít k změně, potřebujeme aby z voleb vznikl takový parlament, v němž by nikdo neměl většinu. To způsobí volební reformu. Pak bychom měli druhé volby. Labouristická strana -- s nynější volební podporou -- by měla v parlamentě jen třetinu křesel, konzervativci také jen třetinu a do parlamentu by se zřejmě dostali Zelení a někteří další, takže by se v Dolní sněmovně zvýšila pluralita názorů. Britská politika by se tak radikálně změnila. Vláda by musela parlamentu a tedy voličům, naslouchat. Měli bychom šanci vytvořit novou politiku, civilizovanější zemi a hráli bychom čestnější roli ve světě.

Činitel parlamentní Labouristické strany pro poslaneckou disciplínu mě varoval, že nesmím jako labouristický poslanec doporučovat nerozhodný parlament, protože by to znamenalo, že Labouristická strana přijde o poslanecká křesla. Rezignuji tedy na své poslanecké křeslo, abych mohla říci pravdu a podpořit změny, kterých je zapotřebí. Je mi líto, že to musím říct, ale jako labouristický poslanec je skoro nemožné něco takového učinit.

Kompletní článek Clare Shortové ZDE