Romští poslanci Evropského parlamentu: Lívia Járókaová

11. 9. 2006 / Pavel Pečínka

Ihned po svém zvolení se těšila pozornosti médií. V nich vyjádřila Járókaová nelibost nad tím, že před rozšířením EU byli Romové z nových členských zemí chápáni jako nebezpečí a že pro mnoho občanů EU pod vlivem mediální hysterie představovali lidi, kteří se jen chtějí dostat na Západ kvůli sociálním dávkám. Vnímání Romů v EU by se podle ní mohlo výrazně zlepšit v roce 2007 po připojení Bulharska a Rumunska, kde žije početná romská populace. (Lidové noviny, 15. 6. 2004).

V červenci 2004 v časopise EUobserver Járókaová prohlásila, že ohledně Romů vyvíjí Brusel žádoucí tlak na nové členské země, ale sám nic konkrétního neudělal. Járókaová se označila za zástupkyni devíti milionů Romů, žijících většinou v zemích střední a východní Evropy, přistoupivších k EU 1. května 2004. Žijí často v bídě, ve špatných domech, jsou nezaměstnaní, nemají dobrý přístup ke zdravotní péči a jsou diskriminováni, a EU romskou otázku řešila podle Járókaové dosud povrchně. "Nové členské země přistoupily na přání Bruselu a formálně přijaly antidiskriminační legislativu, avšak Romové výsledky nepociťují... Je důležité, aby EU vytvořila úřad, který by monitoroval situaci. Měl by to být jakýsi Hlavní romský úřad na nejvyšší úrovni EU, uvnitř Evropské komise", vyzvala Járókaová. EU považovala romská politička za jedinečnou instituci, která může uskutečnit velké programy a poskytnout na ně finanční prostředky, protože národní orgány měly příležitost, ale selhaly. "Chci být více než hezkou romskou tváří v parlamentu," načrtla svoji koncepci poslankyně. (Romea, 29. 7. 2004).

V EP se postupně zapojila do práce Výboru pro ženská práva a rovnost pohlaví, kde organizovala slyšení pro romské ženy z celé Evropy. Uvedla, že kromě části její křesťansko-demokratické a konzervativní frakce s ní budou v EP spolupracovat ohledně Romů též někteří liberálové a socialisté. Járókaová vyhlásila ochotu kooperovat s těmi, kteří se přidají kvůli svému srdci a s profesionálními znalostmi raději než s těmi, kteří praktikují "etno-byznys" či jen kosmetické úpravy. (Central European University). Už srpnu 2004 navštívila Řecko, kde se zajímala o vystěhování Romů z okolí olympijského stadionu. "Romové v Řecku jsou na tom spolu s Romy v Bulharsku nejhůře z evropských zemí, které jsem dosud navštívila," zhodnotila a oznámila úmysl sejít se s řeckými europoslanci a doporučit jim, aby se víc zajímali o své Romy. (Romea, 10. 8. 2004).

Svá předsevzetí v EP Járókáová charakterizovala následovně: "Jsem poměrně sociálně citlivá, spíš skromná, vlastnosti lídrů jsou mi cizí... A právě v tom se musím změnit, prostě být víc dravá... Vedle otevřených bojů je třeba systematicky lobovat. Do toho spadá i umění vybudovat a udržovat i neformální vztahy... Už teď mě Romové hledají, mám hodně vzkazů. Lidé mají bohužel velké, až přehnané naděje nebo iluze o moci europoslance... Romská tematika je navíc natolik nová a není centrální, že ji bude dost těžké protlačit... Je taky velice důležité - a tomu nepřekáží ani pomalá byrokracie EU - mobilizovat romské komunity k jistým změnám, což dosud nebylo možné... Podle mého názoru moje členství v EP pomůže formulovat a projevit náš hlas, hlas Romů... Pokud jde o Evropské romské fórum, ta myšlenka už zraje dlouho. Myslím si, že situace není zatím dost zralá na fórum... I proto, že delegované fórum nebude mít dost silnou legitimitu a tento nedostatek zatím nemůžeme nahradit odborností... Myslím si, že já jsem jenom hlas - hlas všech těch civilních, stranicko-politických a vládních organizací, jejichž zástupci jsou schopni sednout si se mnou a s ostatními k jednomu stolu." (Romano Vodi č. 7-8 / 2004).

Na podzim 2004 Járókaová uvedla, že Romové potřebují rovnoprávný přístup ohledně vzdělání, nezaměstnanosti, bydlení a zdraví, což nejsou speciálně romské záležitosti, ale patří k sociálnímu a lidskoprávnímu diskurzu. Peníze by měly být použity na pomoc dnu chudé třetiny společnosti, z níž část tvoří Romové. Ale romská identita, kultura, reprezentace a diskriminace jsou specificky romské a měly by být řešeny odděleně, což by však Romy nemělo znovu ghettoizovat. Ne všichni Romové jsou chudí, ale diskriminaci čelí všichni, uváděla poslankyně. Peníze na Romy jsou podle ní vydávány, ale ztrácejí se, a tak vzniká propast mezi "papírovou prací" a realitou. Romská poslankyně si stěžovala, že Evropská komise (EK) má nedostatek kontrolorů romského původu, kteří by především rozuměli romským záležitostem. Mezi komisí a národními vládami se tak odehrává manipulativní hra.

Na otázku, co menšiny mohou a měly by dělat sami pro sebe, odvětila: "Nemyslím si, že by vůbec kdy nastal problém, že by Romové nechtěli vzdělávat své děti nebo pracovat... Zdá se, že moc, která jim znemožňuje přístup k práci, zdraví, bydlení a vzdělání je silnější než nějaký druh sebereprezentativního programu. Tato moc je diskriminace. Nikdo a nic na romské straně to nemůže změnit. Tato situace má velmi málo co dělat s Romy samotnými. Podívejte se na poslední období. Romové nebyli kvalifikovaní dělníci v komunismu, nebyli připuštěni na univerzity či do společenského života většinové společnosti. Není překvapení, že máme problémy... Poslední věc na kterou myslí lidé, když zápasí s každodenními problémy jako topení, ošacení a jídlo, je jak bojovat proti statu quo." (Local Governance Brief, Autumn 2004, s. 6-7).

Když se v září 2004 konalo slyšení ve výboru EP pro ženská práva a rovnost příležitostí, vyvedla Járókaová z míry nominovaného českého komisaře Vladimíra Špidlu dotazem na nucené sterilizace Romek v Česku. "To se nedělo a neděje. Kdo to tvrdí, neví, o čem mluví," ohradil se Špidla s tím, že na rozdíl od jiných zemí jsou čeští Romové vesměs gramotní a problémy související s touto menšinou přesahují české hranice. "Věřím, že pan Špidla bude v debatě o této otázce otevřenější než byla jeho vláda," reagovala romská poslankyně. (Romea, 29. 9. 2004).

Járókaová začala vzápětí v EP koordinovat pracovní skupinu EPP-ED pro Romy, zřízenou z iniciativy někdejšího ministerského předsedy Maďarska Viktora Orbána. (EPP-ED Highlights, 6 -10. 12. 2004).

Začátkem roku 2005 znovu kritizovala způsob financování proromských projektů. Podle ní v letech 2002-2003 vlády zemí EU odčerpaly hlavně z fondů PHARE na romskou problematiku 77 milionů eur, ale Romové většinou žádné konkrétní výsledky nepocítili. Členské státy se podle europoslankyně snaží EK pouze prezentovat a slibovat věci, které znějí pro EK přijatelně. To chtěla poslankyně změnit zavedením monitoringu, který by nevycházel ze samotných členských států, ale z vnějšku. Jak Járókaová dále vysvětlila, vstoupila do skupiny pro antirasismus a rozmanitost při EP, aby romské hnutí nezůstalo oddělené od hlavního proudu lidskoprávního diskursu, protože potřebuje pomoc neromských institucí.

Věnovala se též vlivu sdělovacích prostředků. Kritizovala "institucionální rasismus" v západních i východních médiích. Podle ní pouze instituce tak mocné jako EK mají schopnost zastavit protiromské nálady nejen v médiích, ale i v každodenním lidském uvažování. Romové jsou vyloučeni z většinových médií, což znemožňuje televizím i rádiím, aby ukazovaly každodenní realitu romského života. Jakmile bude více Romů ve sdělovacích prostředcích, dostane se lidem pravdivějšího obrazu o Romech, uvedla romská poslankyně. Média mohou být pro neromy jediným prostředkem, jehož prostřednictvím mohou pochopit, že Romové jsou stejní, mohou demystifikovat mlhu, která Romy zahaluje. Výhradně romská média dávají Romům šanci získat profesionální školení, ale pro Romy by podle Járókaové bylo lepší, pokud by mohli pracovat ve většinových médiích jako experti. (Romano hangos č. 1, 27. 1. 2005, s. 1, 4-5).

V březnu 2005 Járókaová spolu s další poslankyní EP, Holanďankou Els De Groen jednala s makedonským prezidentem Branko Crvenkovskim a ministerským předsedou Vlado Buckovskim, s parlamentními činiteli aj. o vládních plánech zlepšit situaci Romů v Makedonii. Po schůzce Járókaová uvedla, že podporuje integraci Makedonie do EU, ale tato integrace musí být doprovázena paralelním úsilím státu integrovat svoji vlastní romskou populaci a Makedonie by měla vést lepší dialog s romskými politickými stranami. (Dženo, 8. 3. 2005).

Pod záštitou romské europoslankyně vznikla též iniciativa, při níž frakce EPP-ED nabídla romským studentům a aktivistům v EP stáž, při níž by dva měsíce pracovali v poslaneckých kancelářích EP. Program měl napomoci vytvoření romské elity s kvalifikací pro vstup do místní či evropské politiky. (Romea, 4. 4. 2005).

Járokaová společně s další romskou poslankyní z Maďarska Viktoriou Mohácsiovou, která se do EP dostala v prosinci 2004, začala pracovat též v Romském fóru EP. To vzniklo začátkem roku 2005 s cílem prosadit a udržet romskou tématiku v agendě EP a zahrnovalo řadu dalších poslanců EP, nevládních organizací atd. (Activities...)

Po necelém roce působení v EU Járókaová provedla menší bilanci a zamýšlela se nad budoucností proromské politiky. Na začátku své dráhy v EP si podle svých slov naivně myslela, že když je romská problematika významná celoevropská záležitost, lidé ve všech stranách se budou Romy zabývat. Místo toho poznala, že diskuse o Romech budou trvat 10 let bez čerstvých myšlenek, s malou zainteresovaností Romů a slabou kooperací s lidskoprávními organizacemi. Politici se podle Járókaové věnují romským záležitostem ne systematicky, ale podle mediální přitažlivosti. Reálná práce zůstává nedostatečná, pokrok bude pomalý a pozitivní změny nepřijdou brzy. Proto Járókaová změnila strategii, přistupovala k lidem diferencovaně a udělala nová spojenectví. Podle ní též v západní Evropě žije asi polovina Romů v naprosto segregovaných oblastech, v romských sídlištích bez vody, elektřiny, plynu, mimo dosah lékařů a policie. Járokáová považovala upozorňování na horší situaci Romů ve východní Evropě ve srovnání s Evropou západní za nedorozumění. Podle ní se Romové v Řecku, Španělsku a Portugalsku nacházeli ve stejných podmínkách jako Romové ve východní Evropě.

Političtí lídři v Evropě jsou podle poslankyně zatíženi stereotypním a nereálným pohledem na Romy, přitahuje je jistá exotičnost s Romy spojená a rádi se angažují v záležitostech romské kultury, ale nerozumí tomu, co to znamená být Rom v Evropě roku 2005. Vědecká data a znalosti v míře, v jaké jsou nyní k dispozici, nejsou dost silná na to aby rozrušila všechny staré stereotypy cirkulující v politice a každodenním životě. Nedostatek znalostí podle Járókaové neumožňuje efektivní politku ohledně Romů a tak zatím společnost nedokáže říct jestli upřednostnit vyrovnávací akci, začlenění do většinové společnosti nebo cílenou práci. Existence antidiskriminačního práva podle ní automaticky nezaručuje, že Romové nebudou v reálném životě opět diskriminováni. (Equal Voices, Issue 16, 2005).

Úryvek pochází z delšího textu - Romští poslanci Evropského parlamentu: souvislosti mezi vazbou k menšině a ke straně, vydaného v časopise Středoevropské politické studie č. 2-3 / 2006 na http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=267

Vytisknout