|
11. 5. 2006
Pohled Stanislava Klimenta na Estonsko a Ukrajinu je zkreslenýOtázkou boje příslušníků z pobaltských zemí, Běloruska, Ukrajiny a dalších států SSSR po boku hitlerovského Německa se zabývám již delší dobu. Nemám bohužel čas podrobně rozebírat všechny nepřesnosti, jaké autor ve svých dvou článcích ZDE a ZDE uvedl, míní čtenář, který se představil jako Michal Plavec a pokračuje: Rozhodně autorův přístup nesvědčí o tom, že mu vůbec něco říká kritický historický pohled. Doporučuji přečíst si přinejmenším čerstvě vydanou 1400 stránkovou publikaci Estonia 1940-1945, což je sborník statí estonských, ruských a německých historiků. Je v angličtině, takže je jazykově dostupný. Původcem vydání tohoto sborníku je Estonian International Comission for the Investigation of Crimes against Humanity. Vyšel před dvěma měsíci v Tallinu, třebaže má vročení 2005. |
|
Dále doporučuji prostudovat sborník The Anti-Soviet Resistance in the Baltic States, který vydalo Genocide and Resistance Research Centre v roce 1999 ve Vilniusu. Také tento sborník, do něhož přispěli autoři ze všech pobaltských států a jehož vydání zaštítil Mart Laar, přináší úplně jiný pohled, než nastiňujete vy. Jen krátce uvádím, že spojovat vojáky 20. divize SS - Estonské č. 1 s popravčím komandem v koncetračním táboře Jagala (Kalevi-Liiva) je přinejemenším nepřesné. Popravčí komando podléhalo SiPo a SD Tallin. Pokud se autor alespoň trochu zabývá historií 2. světové války, je mu nepochybně znám rozdíl mezi Allgemeine SS a Waffen SS a není třeba zvlášť připomínat, že od přelomu let 1943/1944 byly všechny nově tvořené dobrovolnické útvary v rámci Wehrmachtu operačně podřízeny SS. Hitler s Himlerem tak chtěli zabránit množícím se dezercím vojáků. Z tohoto všeobecného pravidla pochopitelně vybočovala Vlasovova ROA, třebaže takzvaná Kaminského brigáda byla před začleněním do ROA skutečně podřízena SS, pomocné útvary (Hiwi) u Luftwaffe a protiletadlové obrany a tři letecké jednotky. Po roční okupaci Pobaltí od Stalina a vysídlení části obyvatelstva na Sibiř není divu, že v Pobaltí vítali německou armádu jako osvoboditelku. Nelehká volba, kterou nikdy nedokážeme pochopit jako národ, který ve 20. století "vždy stál na té správné straně", mezi menším a větším zlem (které je však větší a které menší?) přivedli mnoho mladých Estonců, kteří chtěli bránit svou vlast před Stalinem do řad Waffen SS. Je nutné také připomenout, že část Estonců byla do 20. divize SS začleněna v rámci letní mobilizace v roce 1944. Žádná z komisí, ustanovených jak Mezinárodním soudním tribunálem, tak sovětskou KGB, neprokázala, že se vojáci 20. divize podíleli na masakrech Židů nebo civilního obyvatelstva. Pokud má Stanislav Kliment jiné informace, rád se s nimi seznámím. Touto svou poznámkou nijak nechci zastírat, že se estonští příslušníci tallinského SiPo a SD a policejních pluků podíleli na vyvraždování a genocidě nejen na území Estonska, ale i Běloruska a jiných zemí. Pravdou také zůstává, že část těchto válečných zločinců se ještě nepodařilo odsoudit. Chci pouze reagovat na podivení a odsouzení estonských představitelů za to, že prohlašují, že příslušníci SS bojovali za svobodu Estonska. Černobílý pohled na problematiku, jaký nabízí Stanislav Kliment, zdaleka neodpovídá tomu, co nazýváme historickou skutečností. |
