Jak jsem se dozvěděl v souvislosti s "přesunutím" šéfredaktora MF Dnes Pavla Šafra "na jinou práci" v mediálním koncernu Mafra v jednom z komentářů na serveru Mediář.cz, jedná se jen o "únavu materiálu, u Top dogs žádná vzácnost, uvidíte Pavel si odpočine a za pár let bude zase něco řídit třeba TV ÓČKO nebo něco jinýho v naší grupě... a šéf to byl celkem dobrej." Tolik anonymní výpověď nějakého obyčejného psa, lépe řečeno podpsa. Možná, že obsadit největší noviny psí smečkou nebyl úplně nejlepší nápad, ale když to lidi čtou....

Ale zpět k samotnému maxipsovi. Pavel Šafr asi má potřebu vypořádat se nějak se světem, ještě než se odebere na zasloužený odpočinek před vůdcovstvím v další smečce, a to způsobem převážně psím.

Což takhle první štěk a následující vytrvalé vytí. No jistě, hodnej. Uvažovat o tom, že by situace po palestinských volbách mohla být pozitivním signálem si přece mohou dovolit jedině levičáci a multikulturalisté schvalující vraždy a teroristické útoky (ZDE a ZDE). My jsme přece spojenci Izraele, a tamto jsou naši nepřátelé. My a oni; dobro a zlo. A my jsme samozřejmě ti dobří. Psi to prostě vidí černobíle. Podobně laděné názory mají vesměs právě extrémisté. Do jaké míry je každý z nich schopen a ochoten je prosazovat, to je samozřejmě jiná věc.

I to vrčení je dost naivní. Možná se Pavel Šafr bude upřímně divit, ale univerzální morálka skutečně neexistuje. Je to nesmysl v čase i prostoru. V čase se mění společně s kulturou a v prostoru je diferencována jejich růzností. Morálka je ve skutečnosti sférou lidského chování a jednání, vycházející z etických norem, respektive mírou, jakou společnost tyto normy dodržuje. Na podobě etických norem se podílí takové společenské veličiny, jako je třeba náboženství, právo, tradice, veřejné mínění. Jelikož je morálka společenský fenomén, je tato míra určována vnitřní i vnější politickou situací a velmi také životní úrovní. Různé etické ideo-logie určitě mají spoustu stejných principů, ale jejich konfrontace s realitou teprve vytváří skutečnou morálku. Univerzální morálka...

Pavel Šafr pravděpodobně předpokládá kantovské kategorické imperativy, ale doba poněkud pokročila. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že by nebylo jednodušší, kdyby jedinec naprosto sjednotil své osobní maximy s kategorickými imperativy, ale realita je poněkud jiná. Jedinec (běžný, průměrný jedinec) je ve větší míře příjemcem morálky, než jejím určovatelem. Můžeme poukázat třeba na nacistické Německo. Souhra společensky působících faktorů způsobila, že drtivá většina Němců podporovala Adolfa Hitlera. Velká většina těchto Němců zároveň po druhé světové válce nacismus odmítla a začala žít demokraticky. Byla to ale pořád tatáž společnost, tvořená stejnými jedinci. Nemusíme ani chodit tak daleko, stačí si uvědomit, jak je to s českou společností ve vztahu k vlastní minulosti. Neschopnost chápat, že stejný jedinec před rokem 1989 a po roce 1989 sdílí v rámci společnosti úplně rozdílné hodnoty, což se nutně projevuje na morálce, je tlustou červenou čárou táhnoucí se od změny politického systému dodnes. Má to ale cenu vysvětlovat psovi?

Kňučet nad "hotovým střetem civilizací" je pod psa, natož pod maxipsa. Konec éry šéfredaktora ještě nemusí nutně znamenat konec civilizace. Používání pojmu "střet civilizací" se stalo velice oblíbeným sloganem. Je to typický mediální výkřik, který má hlouposti dodat punc intelektuality. Doposud jsem se nesetkal s ničím jiným, než s hypotézou Samuela Huntingtona, ale Pavel Šafr mluví o jakémsi "hotovém střetu civilizací". Měl by o tom uvědomit Huntingtona, ochránce anglo-protestantské kultury, který ve své poslední publikaci (Kdo jsme? Hrozby americké národní totožnosti, 2004) poukazuje spíše na kulturní asimilaci, než na střet.

A mimochodem - každý, kdo neštěká a nekňučí s námi, podporuje teroristy, schvaluje vraždy a je vinen velezradou vlastní civilizace. Pac na to.

Na jiných místech svého nijak dlouhého, ale "nabitého" článku, ještě Pavel Šafr uvádí, že válka v Iráku tuto zemi osvobodila (dodnes osvobozuje, pozn. autora) nebo že Izrael je "výspa naší kultury" (???, pozn. autora). Kromě toho také říká, že většina Arabů jsou fanatici. Co k tomu dodat? Snad jen to, že jestli Pavel Šafr řídil MF Dnes stejně dogmaticky, jako píše své světodějné názory, musí být skutečně top dog:)