|
2. 2. 2006
Zapomenuté slzy v KonguV lednu Jihlava. V únoru Příbram. V březnu Kladno. V dubnu Třebíč. Představte si, že by bylo každý měsíc smeteno z povrchu země jedno české město. Představte si, že by každý měsíc zemřelo 38 000 Pepíků, Marušek a Zdeňků. Třicet osm tisíc nevinných lidí. |
Apokalypsa?Zeptejte se v Kongu. Tamní konflikt zabíjí desítky tisíc osob měsíčně. Většina z nich umírá na podvýživu a snadno léčitelné choroby. Zpravodajství
Výzkumníci britského medicínského magazínu Lancet navštívili během roku 2004 dvacet tisíc domácností po celém Kongu. Podle jejich studie zbytečně odchází ze světa dvanáct set Konžanů denně. Za úmrtími stojí zejména kolaps zdravotních služeb země a stále aktivní polovojenské jednotky z uplynulé války.
Kongžská válka má od svého počátku v roce 1998 na svědomí čtyři miliony lidských životů, stejně jako obyvatelstvo Irska. Mírové ujednání sice ukončilo většinu bojů, ozbrojené gangy ale stále vraždí a rabují zejména na východě země. "V Kongu probíhá krize, jež usmrtila nejvíce lidí ve světě od konce druhé světové války," říká Richard Brennan z newyorského International Rescue Committeee (IRC). Šance, že si cokoli o této středoafrické zemi přečtete v novinách, je přitom mizivá. Lékaři bez hranic (MSF) zařadili ve své každoroční zprávě Beyond the Headlines konžský konflikt mezi deset nejhůře mediálně reprezentovaných událostí roku 2005. "Ve světě vládne všeobecná ignorance o rozsahu a následcích situace v Kongu. Mezinárodní zapojení totálně neodpovídá humanitárním potřebám," dodává Richard Brennan z IRC.
Africká světová válkaDemokratická republika Kongo odpovídá rozlohou dvou třetinám Západní Evropy a žije v ní 50 milionů lidí. Mohla by být velmi bohatou, její diamanty a zlato však přitahují cizince, kteří si uzurpují a plundrují konžskou zemi. Prvotní zdrojem napětí zde byli v devadesátých letech vrazi, jež utekli do východního Konga po Rwandské genocidě, a jejich pronásledovalé z rwandské armády. V následné "africké světové válce", jak se také konflikt v Kongu nazývá, společně bojovala Rwanda, Uganda, Burundi a konžští rebelové proti kožské vládě prezidenta Kabily, Zimbabwe, Angole a Namibii. Organizace spojených národů obvinila válčící strany ze záměrného prodlužování války proto, aby mohli loupit zlato a diamanty. Vražda konžského prezidenta Laurenta Kabily a následnictví jeho syna Josefa urychlilo mírová jednání. Pod hrozbou ztráty zahraniční pomoci se v roce 2002 stáhla Rwanda, Uganda a většina cizích vojenských jednotek. V roce 2003 byla mírovou smlouvou ustavena přechodná vláda, v níž získali křesla i rebelové. Má být vytvořena společná celonárodní armáda. Loni v prosinci voliči schválili novou ústavu, jež dává některým z regionů bohatých na nerostné suroviny vyšší autonomii. Letos čekají Kongo prezidenstké i parlamentní volby. Bojím se, že mě znásilní znovuPlánované začleňování různých ozbrojených frakcí do jednotného konžského vojska nicméně zcela selhává. Lokální polovojenské jednotky hájí jen své vlastní zájmy na úkor obyčejného obyvatelstva. Regulérní armáda na tom není o nic lépe. "Cestou do nemocnice mě armádní voják zatáhl do křoví, kde mě znásilnil. Moje sestra na to uporoznila jeho velitele, ten ho však ihned propustil," vypráví dívka z provincie Katanga v dnešním Kongu tak běžný příběh sexuálního zneužívání. "Bojím se, že mě znásilní znovu," přiznává týmu Lékařů bez hranic. Konžské programy Lékařů bez hranic s více než dvěma tisíci pracovníky jsou největším soustředěním humanitární pomoci této organizace na světě, v Kongu též působí světově největší patnáctitisícový kontingent mírových sil OSN. Dětská úmrtnost však v mnoha regionech šestinásobně přesahuje krizové hodnoty. Přístup k zdravotním zařízením má stále málo lidí i v klidných oblastech. Většina si navíc nemůže dovolit poplatky za zdravotní služby. Za mnoha ztrátami na životech tak stojí snadno léčitelné nemoci jako cholera nebo malárie. Ačkoliv válka oficiálně skončila v roce 2003, mírové a politické snahy nevyústily v lepší životní podmínky většiny Kongolanů. V mnoha městech vyšplhala na dvojnásobek cena manioku, základní potraviny v této části Afriky. Cibule z trhu zcela vymizela. Malárii lze porazit, ale stojí to penízeProč ho nechali naživuJosefína se začíná třást. Vzhlíží ke konci úzkého údolí a v duchu vidí řadu ozbrojených mužů. Z jejich úst se line překotné mumlání. Její hlas zesiluje: "Ti muži s plnovousy, ti muži s plnovousy..." Je schoulená, své dítě stočené kolem krku. Tvář poznamenanou strachem. Oblečení roztrahané na cáry a vylomené dveře hovoří o intenzivním násilí a rabování v její bývalé vesnici. Milice už měsíc zabíjí, znásilňují a mrzačí kohokoli, kdo jim přijde do cesty. Josefína nyní přespává v severnější vesnici vzdálené odsud čtyři hodiny chůze. Přes riziko sem každodenně dochází, aby obdělávala svých pár kousků země. Dnes ráno přišla s několika ženami ze sousedství vysázet bramborové hlízy. Josefína by mohla pocházet téměř z kterékoli vesnice Severního Kivu, epicentra násilností na severovýchodě Konga. Strach a utrpení jsou zde denním chlebem. Zločiny proti civilnímu obyvatelstvu páchají různé milice složené z Ugandských, Rwandských i jiných armád, ale i špatně placené vládní síly. Podle šéfa konžské mise Lékařů bez hranic Dennise Lemassona pramení násilnosti v této oblasti z řady vzájemně provázaných příčin. "Do východního Konga se přenesl rwandský konflikt. Mocenské boje v hlavním městě Kinchase rozdělují konžské elity. Sociální a agrární pře byly zmilitarizovány. A konečně je zde klíčová otázka kontroly nad doly nerostných surovin a přehraničního obchodu," vysvětluje. Při poslední eskalaci násilí 20. ledna 2006 napadli odpadlí vojáci konžské armády město Rutchuru v Severním Kivu. 30 000 lidí bylo nuceno uprchnout do sousední Keni a Ugandy. Poblíž vesnice Bulindi se zjevuje samojediný opuštěný muž. Nemá kam jít. Spí v lesích. Před dvěma měsící zde řádily milice. Svázali ho, uřízli mu jedno ucho a zasadili hluboké rány mačetou do nohou a krku. Nechali ho naživu. Neví proč. "Vypořádat se s takovým přílivem lidí bylo zdrcující," (koordinátor MSF hovoří o situaci v Katanze). Tam, kde se vytrácí i poslední kapka nadějeNedávná studie International Rescue Comitee ukazuje, že v oblastech s lepší bezpečtnostní situací výrazně klesá úmrtnost na snadno léčitelné choroby. Avšak i teoreticky normalizované provincie jako je Katanga na jihovýchodě země sužují často zcela nezaznamenané humanitární krize. Útoky rebelů ze skupiny Mai-mai vyhnaly od listopadu 2005 z domovů již 80 000 civilních obyvatel. Patnáct tisíc jich bylo nuceno hledat útočiště na malých ostrůvcích v moskyty zamořených bažinách jezera Upemba a okolních vesnicích. "Katangu ničí zcela zapomenutá krize. Nesmíme dovolit, aby došlo k normalizaci neakceptovatelného," argumentovala operační ředitelka Lékařů bez hranic Helen O'Neillová na půdě OSN. Nájezdy Mai-mai rozvrátily život mladé ženě z Kiadwe. Jejího muže rebelové zavraždili za domem, uřezali mu ruce a tělo neznámo kam odvezli. Dům zanechali v plamenech. Mimo útoky milicí se Katanga potýká i s pro Kongo tak typickými problémy s dostupností zdravotní péče. Nejblížší nemocnice je vzdálená sto padesát kilometrů. Lidé zde navíc hladoví. Jejich tradiční zdroj obživy, sezónní zemědelství jim většinou poskytovalo dostatek prostředků na živobití. V tradičně úrodné Mitwabě však dnes lze z cest sledovat jen mrtvá těla. Rebelové sebrali místním veškerou úrodu. Helen O'Neillová působila jako zdravotník v centrální Katanze behěm září 2005. Poskytovala asistenci rodinám nedávno vyhnaným ze svých domovů. "Pamatuji si dlouhé řady rodičů trpělivě čekajících na očkování proti spalničkám pro své děti. Naslouchala jsem jejich smutným příběhům o zavražděných rodinných příslušnících, trvajícím sexuálním násilí a hluboko zakořeněném strachu a vyčerpání z neustálého prchání pro záchranu vlastních životů," vypráví O'Neillová. Mnoho z těchto vesničenů nebylo vyhnáno ze svých domovů poprvé. Stáli tam hladoví a báli se. Podle O'Neillové byli unavení, ale za všechno vdeční. "Nejvíce mě však zasáhlo, že už ani nedoufali v žádnou pomoc." Odkazyhttp://www.doctorswithoutborders.org/publications /speeches/2006/helen_oneill_drc_arria.cfm http://www.doctorswithoutborders.org/publications /ideas/opinion_denislemasson.cfm video z Katangyhttp://www.doctorswithoutborders.org/news/drc.cfm http://www.doctorswithoutborders.org/news/drc.cfm http://news.bbc.co.uk/2/shared/spl/hi/pop_ups/quick_guides/04/africa_dr_congo/html/6.stm http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/4604438.stm http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/4635426.stm http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/4635426.stm Lékaři bez hranic International Rescue Committee Lancet |
