3. 2. 2006
Privatizace: Těžko zpětně bědovatReakce na články Václava Žáka: "Klaus by měl veřejně přiznat, že jeho privatizační metody byly katastrofální" a článku Ivo Bubeníka "Žákovo mlžení: Stamiliardové ztráty v přijmu do státního rozpočtu" Kuponová privatizace byla nestandardní řešení, které se s odstupem času ukázalo jako ne příliš úspěšné. Sám bych kupříkladu dokázal přijmout systém kuponové privatizace v pozměněné podobě, kdy by většina podniku byla nabídnuta významné zahraniční společnosti a zbytek (kupříkladu 20 procent podniku) by byl zprivatizován kuponově, samozřejmě bez účasti privatizačních fondů (občané vlastnící část akcií by mohli dostávat dividendy). |
Chtěl by se jen vyjádřit k privatizaci významných podniků, které měly přejít do zahraničních rukou. V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že pokud by k takové privatizaci došlo, tak za podmínek, že by českou firmu převzala společnost, která by do firmy donesla vedle stability také potřebné know-how. Příkladem je Škoda-Volkswagen. Samozřejmě, že podnik byl na české poměry koncem 80. let dobře vybaven, rozjela se výroba technicky ne příliš zastaralého výrobku (Favoritu). Příchodem zahraničního investora došlo ke zlepšení technické vybavenosti závodu (některé části např. výroba motorů patří k evropské špičce), došlo ke zvýšení a zkvalitnění výroby, rozšíření výrobního programu atd. Koncern VW musel investovat velké množství peněz, aby dosáhl současného stavu. Srovnat Škodu dnes a na začátku 90. let - to nám ukazuje, jak byl zahraniční investor pro podnik přínosem. Na druhé straně máme v ČR podniky, které vyráběly výrobky, které koncem 80. let obstály v zahraniční konkurenci, případně za zahraniční konkurencí pokulhávaly jen mírně. Mám na mysli Škodu Plzeň, Liaz, Karosa, Tatra, Poldi, Vítkovice, Unex, Sigma, PBS, ČKD a další a další. Kolik těchto podniků v současné době skutečně prosperuje a zvyšuje výrobu, kolik z těchto podniků by prosperovalo, pokud by na začátku 90. let přišel kvalitní investor, podnik zmodernizoval, přinesl know-how, zvýšil by technickou úroveň? Troufám si tvrdit, že by to byla drtivá většina, snad by vyráběla výrobky pod jinou značkou (vadí mi to rozhodně méně, než když podnik nevyrábí nic). Škoda Mladá Boleslav zřejmě byla prodána pod tržní cenou, respektive měla být prodána za cenu vyšší. Proč se však pozastavujeme nad tím, že vydělává zahraničním akcionářům a ne českým? Kdo z českých akcionářů mohl od státu převzít podnik? Management podniku? (pamatujete na koncern Vítkovice v polovině 90. let), nebo snad samotný stát, který neměl peněz nazbyt? Když už nic jiného, tak v současnosti podnik platí státu daně, prosperuje, zaměstnává lidi, kteří nejsou na úřadu práce, automobily se nemusí dovážet v takovém množství ze zahraničí, naopak, ještě se vyváží-tedy podnik nám zlepšuje obchodní bilanci. Pokud by zůstala Škoda v českých rukou, myslí si snad někdo, že by se vyráběly takové automobily, jako je Škoda Octavia II.? V protikladu Poldi Kladno - za kolik bylo prodáno? Platí nějaké daně? Kolik zaměstnává zaměstnanců? Kolik zboží podnik vyprodukoval v minulém roce? Co automobily Liaz, kolik loni vyrobených modelů těchto vozů jste viděli v minulém roce na našich silnicích? Samozřejmě je nutné vidět také fakt, že po otevření se západním trhů a po radikálním snížení poptávky po našich výrobcích na trzích východních by společnosti potkal útlum výroby (s tehdejší minimální proexportní politikou státu), ovšem tento útlum, jak se ukázalo, nebyl definitivní . Poptávka po zboží je už delší dobu vysoká, ovšem místo českých firem vyrábějí své výrobky firmy zahraniční a prodávají je nejen u nás, ale hlavně na Východě. Ruku na srdce, kolik výrobků vídáte dnes a denně, které jsou k nám dováženy se zahraničí, když jsme byli schopni u nás tyto výrobky vyrábět? Také dokážu přijmout skutečnost, že mnoho investorů chtělo využít situace a české firmy by zneužili ke zprostředkování kontaktů se zákazníky v bývalých postsovětských republikách a Číně, kde by místo českých výrobků dodávali výrobky svoje, ovšem kolik by takových firem bylo? Vždy je třeba věci posuzovat z hlediska krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého. Také jsem zastáncem teorie, že i podnik ve státních rukou může prosperovat (viz. třeba ČEZ, nebo víceméně úspěšná doba fungování francouzských státních společností), nepreferuji privatizaci za každou cenu. Ale vždy musíme mít na zřeteli, jestli podnik řízený státem funguje tak jak má a zda-li majitel (stát), může spravovat podnik tak, aby byl konkurence schopný. Také si samozřejmě nemyslí, že bychom neměli schopné managery, kteří by dokázali podnik řídit, nebo že u nás nefungují ryze české podniky. Přesto solidní zahraniční investoři měli dostat větší prostor a v delším časovém horizontu bychom viděli, že jsme na tom, v porovnání se současnou situací, přece jen vydělali. |