Koncem května 2004 byl dopraven zpátky přes Albánii do Macedonie, kde jej prostě nechali být. Nyní tedy vychází najevo, že al-Masri byl po celou dobu v rukou CIA a že po jeho propuštění byli v červnu 2004 o jeho případu informováni někteří členové vlády, jmenováni jsou tehdejší ministr vnitra Schily a šéf Schröderova kancléřského úřadu Frank-Walter Steinmaier, který je teprve pár dnů ministrem zahraničí v nové vládě Velké koalice.

Mělo se tehdy jednat o důvěrnou informaci od amerického velvyslance. Protože v této věci dále nic neučinili, vypadá to nyní tak, že se jmenovaní vysocí státní úředníci dostali svou nečiností do konfliktu se zákonem. V té době totiž běželo vyšetřování mnichovského státního nádvladnictví "proti neznámým osobám" kvůli únosu, omezování osobní svobody a mučení v případu al-Masri.

Steinmaier však zřejmě z případu vyklouzne bez velkých škod, protože ani CDU/CSU nemá zájem na přílišném rozpitvávání případu. Jen opoziční FDP se vyjadřuje otevřeněji, ale ani tato strana nemá zřetelný zájem hnát celou záležitost na ostří nože.

Pikantní na celém případu je i skutečnost, že se mělo jednat ze strany CIA o záměnu jmen. Kdo měl to štěstí a viděl jeden z nejlepších filmů Terryho Gilliama z roku 1985 "Brazil", tuto dusnou vizi v kulisách dvacátého století, jistě si vzpomene na úvodní scény tohoto filmu, kde moucha spadlá do počítačové tiskárny způsobí zkrat a vzniklá chyba ve jmému "podezřelého" vede k jeho zatčení a likvidaci.

Pro věčné optimisty může být snad dnes útěchou, že al-Masri byl CIA po svém martyriu propuštěn, když "...pominuly důvody jeho dalšího zadržování..." a tedy neskončil jako Mr. Archibald Battle v "Brazil".

Krátká návštěva americké minystryně zahraničí Condoleezzy Ricové v Německu byla tedy plně ve znamení tohoto skandálu, a to nejen proto, že al-Masri v pondělí podal prostřednictvím American Civil Liberties Union v USA žalobu proti tehdějšímu šéfu CIA George Tenetovi proti porušování amerického a mezinárodního práva.

Na záverečné tiskové konferenci Riceové se vyjádřila kancléřka Merkelová, že "...USA uznaly chybu... ", ale mluvčí americké vlády její výrok dementoval. Čili žádnou chybu USA oficiálně neuznávají, možná sice, že Ricová se v rozhovoru s kancléřkou v tomto smyslu vyjádřila, ale Merkelová o tom snad neměla mluvit. Naopak mluvčí kancléřky na jejím výroku i den poté trvá...

Americká prohlášení o dodržování práva a zákazu mučení jsou nyní jen účelové výmluvy, aby se zakryl pravý stav věci a mohlo se pokračovat v praktikách, o kterých je současná americká administrativa přesvědčena, že z posice nejsilnější mocnosti je může používat. Za těchto okolností je však nesmyslné zatloukat a hovořit o nějakém právu a spravedlnosti.

Kdo má všech pět pohromadě umí si i přes mlžení stejně dát dohromady, proč CIA udržuje v okupovaných zemích nebo u svých vazalů ( eh, čti demokratických spojenců ve "válce proti terorismu" ) vězení s podivnými praktikami, které by se na americkém území dostaly do konfliktu s americkými zákony.