Žijeme v podivné době, píše Hastings, kdy šéf opozice požaduje, aby soudci projevovali aktivnější podporu vládní politice. V téměř hysterickém článku v deníku Daily Telegraph argumentoval Howard, že v době, kdy Británii čelí vážné nebezpečí terorismu, musí být respektována svrchovaná moc parlamentu. Naléhal na britské soudce, aby nevykonávali svou pravomoc, kterou jim poskytuje Zákon o lidských právech, totiž zkoumat, zda nově zaváděné zákony jsou přiměřené svým cílům.

Howard argumentuje, že jsou soudci příliš nezávislí a že zneužívají své pravomoci - například tím, že ruší rozhodnutí britského minitra vnitra ohledně uvalování podezřelých osob do vazby. Tvrdí, že je načase, aby se britští soudci drželi zpátky a aby dovolili, aby o všem rozhodovala volená vládní exekutiva.

Je to podivuhodná politika. Právě konzervativci si v Británii v posledních letech trpce stěžovali, že v Británii vládne "volební tyranie". Opozici vadilo, že nebyla schopna nijak omezovat údajnou "diktaturu Tonyho Blaira". I Howard protestoval vehementně stejně jako ostatní poslanci, že Blairova vláda vůbec nerespektuje názory poslanců jeho strany.

Podle Howarda je však nynější situace prý jiná, protože nyní jde o bezpečnost státu. V novém světě po útocích letos v červenci si Howard myslí, že se vláda zaslouží pro antiteroristická opatření, která oznámila minulý týden, zásadovou podporu. Howard se obává, že příliš mocní soudci mohou parlamentu zabránit aby tyto nové protiteroristické zákony přijal.

Vláda má jistě dobré důvody, že zavádí nová opatření. Ale historie dokazuje, že skoro všechny zákony, které byly přijaty spěšně, jsou nedokonalé, a někdy jsou fatálně nesprávné, jako byl Bushův "Vlastenecký zákon", přijatý v USA po 11. září.

Ať už společnost podnikne na svou obranu jakékoliv kroky, tyto kroky musejí být podřízeny mimoparlamentní kontrole. Demokracie v Británii je už nyní v chabém stavu. Tak silná je moc exekutivy, tak mizivý je vliv řadových poslanců v Dolní sněmovně, tak chabá je Horní sněmovna a tak slabá je komunální správa, že soudnictví dnes v Británii zůstává poslední vlivnější kontrolou, která může korigovat výstřelky a pošetilosti, spáchané vládou.

Máme důvod závidět Spojeným státům, kde dokonce i republikánský Kongres funguje jako vlivný korektiv moci republikánského prezidenta. Korektivem je tam i Nejvyšší soud a práva jednotlivých států. A snad nikde v západním světě nemá vedoucí politik tak velké množství centralizované moci jako Tony Blair. Čím více moci nad občanem si britská vláda osobuje, tím větší je potřeba dohlížet na způsob, jak tuto moc vykonává. V naší kulhající moderní demokracii jsou tohoto dohledu schopni jen soudci.

Je bizarní, ne-li vyložené zvrácené, že na ně Howard naléhá, aby neužívali pravomocí, které jim poskytuje Zákon o lidských právech. Zákonodárství o lidských právech je velmi nedokonalé, Evropská konvence o lidských právech je pozoruhodně jednostranný dokument, které ukládá signatářským státům množství povinnosti, aniž by skoro cokoliv požadovala od lidí, jimž tato konvence přináší prospěch.

Ale toto je argument pro změnu existujícího zákona, nikoliv pro naléhání na soudce, aby se vzdali pravomocí, které jim takový zákon dnes poskytuje. Zdá se pozoruhodné, že Howard, sám právník, chce přesvědčovat soudce, aby se jednostranně z vlastní vůle vyvázali z povinností, které mají ze zákona, ať už je ten zákon jakkoliv nedokonalý.

Šéf Konzervativní strany chce, aby soudci zacházeli s žadateli o azyl s takovými sympatiemi; chce, aby přestali kritizovat věznění lidí bez soudu; chce, aby soudci nedělali právní obstrukce policii a výzvědným službám. Pokud by však soudci splnili jeho přání, bylo by to šokující vítězství pro teroristy: tváří v tvář omezené hrozbě od malé menšiny násilných fanatiků by britská společnost zrušila zákonnost!

Vznik aktivního terorismu v této zemi skutečně vyvolává potřebu nových zákonů, musí dojít k změně rovnováhy mezi občanskými právy a ochranou veřejnosti. Avšak čím větší bude mít pravomoci stát - zejména pravomoci lidi věznit - tím důležitější se stává skeptická, zkoumající role soudů.

Existují dobré, pragmatické, i zásadní důvody, proč se musíme pevně přidržovat zákonů. Spojené státy zaplatily šokující cenu, v oblasti domácího seberespektu i v oblasti mezinárodního veřejného mínění, v důsledku své činnosti, která šla po 11. září nad rámec zákona. Za věznění osob v zálivu Guantánamo, za zaujaté tribunály a za únosy CIA osob v zahraničí zaplatily Spojené státy politicky mnohem více, než čeho dosáhly svou operační činností.

Nikdo netvrdí, že by britská vláda měla reagovat chabě na hrozbu od násilného islamismu. Avšak zákony týkající se nových bezpečnostních opatření musejí být racionální, nesmějí být jen důsledkem podmíněných reflexů. Je nutno to mít na paměti i v dnešní poněkud emocionální době.

Příkladem byla minulý týden prozrazená zpráva z britských vládních kruhů, že by osoby, podezřívané z terorismu, mohly být stíhány podle zákonů za velezradu. Lidi, kteří chtějí zabíjet bombami nevinné spoluobčany, lze jistě charakterizovat jako velezrádce. Avšak britská zkušenost během dvacátého století ohledně zákonů o velezradě je tak zmatená a neuspokojující, že by se žádný britský právník touto cestou nevydal znovu. V úterý britský lord kancléř tyto spekulace dementoval, ale až poté, co už o tom napsal veškerý tisk.

Rozhodujícími faktory v boji proti terorismu doma i v zahraničí bude jednak práce policie a výzvědných služeb, jednak úsilí získat na britskou stranu britskou muslimskou komunitu. Nic nevyvolá větší hněv a odcizení mezi britskými muslimy, budeme-li arogantně porušovat vlastní zákony.

Michael Howard byl nesmírně špatným ministrem vnitra, prosazoval populistické kauzy navzdory varování kriminologických i trestních odborníků. Jeho nejnovější argumentace vůči britským soudcům dokazuje, že se za posledních deset let nic nenaučil. Je naprosto správné usilovat o změnu existujících zákonů. Je naprosto špatné požadovat od soudců, aby se chovali pasivně právě v době, kdy britská demokracie potřebuje jejich aktivní intervence možná více než kdykoliv předtím.

Kompletní článek v angličtině ZDE