15. 8. 2005
"Už zase bijou děti...plastikovými kyji, už zase vzduchem letí slova o anarchii..." Tak začíná nová píseň od Jaromíra Nohavici. Můžeme být jeho fanoušky nebo ne, může se nám tato píseň líbit nebo ji můžeme pokládat za kýč. Buď jak buď bylo od Nohavici jakožto od člověka, který už toho dokázal tolik, že nemá za potřebí sbírat laciné body, hezké, když jasně vyjádřil svůj názor a riskoval i pokles popularity u konzervativněji naladěné části svých fanoušků. A na tom nic nemění ani to, že již první tvrzení v písni, které se stalo rovněž jejím názvem, je nebezpečný nesmysl, pro účastníky a účastnice Czechteku hluboce urážlivý. |
Tvrdit o někom, že je vlastně ještě dítě, znamená v naší hluboce ageistické společnosti nejen jistou ochranu před cizí surovostí. Znamená to především znevažování a shazování jeho činů. Vždyť to jsou děti a hrají si, jejich zábavu vlastně nejde brát vážně. Až vyrostou, budou se věnovat skutečné kultuře jako my, a budou konzumovat díla takových velikánů, jako je Kocáb, Bílá nebo Nohavica. Kdo by bral vážně jejich dětské hry... i tohle je v podtextu toho, když někdo mluví o stoupencích a stoupenkyních freetekna jako o "dětech". "Děti" si už našly vnímavého dospělého. Stal se jím Václav Havel. Dost možná svou podporu stoupencům a stoupenkyním freetekna "myslí upřímně". Nezabíjí ale undergroudového ducha této subkultury svými snahami vtáhnout ji do dialogu s vládou? Nedělá z ní vzpouru s razítkem od úřadů a onen haškovský mírný pokrok v mezích zákona? A co dodat k tomu, když Havel řekl: "Mnohokrát jsem mluvil i psal o nebezpečí typicky postkomunistického ztuhnutí politického establishmentu, kde proběhly velké privatizační procesy a vytvořila se nová sociální struktura společnosti. Někde hlouběji ve společnosti existuje pravděpodobně přinejmenším nechuť k tomuto. Celé se to promítá například do sporů o občanskou společnost. Jako by ti mocní měli občas pocit, že by měli organizovat sebeorganizaci společnosti." Je to výstižné, ale nedělá Václav Havel přesně to, o čem v poslední větě mluví? Jako umělec, autor Moci bezmocných, svobodomyslný člověk a nonkonformista by jistě Václav Havel byl zajímavým partnerem pro stoupence svobodné kultury. Jako autor záhy porušeného slibu, že v naší zemi nebude obnoven kapitalismus, jako dlouholetý prezident a jako podporovatel několika válek jím může být jen stěží -- alespoň pokud si zvuk soundsystému nepleteme s rachotem bombardéru a fireshow s výbuchy bomb zabíjejících civilisty. Často se zásah policie proti Czechteku nepřesně srovnává se 17. listopadem. Nedávno někdo ocitoval i dobový výrok Miroslava Štěpána před dělníky z ČKD: "V žádné zemi, v žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být, a to se bohužel stalo." Už se nepřipomíná to, že jej hned poté dělníci vypískali s pokřikem "Nejsme děti". Asi by bylo nezdvořilé Nohavicu či Havla vypískat. Ale zcela jistě by jim někdo měl taktně připomenout, že stoupenci a stoupenkyně freetekna žádné děti nejsou. |