Celým textem se vine základní omyl či nepochopení situace:

freetechno nelze dělit na jádro a slupku. Samozřejmě jsou lidé, kteří freetechnem doslova žijí a jiní, kteří se přijedou jednou do roka pobavit na technival. Principem komunity je naprostá dobrovolnost: "Chceš nám s tím píchnout? Výborně! Nechceš? Nevadí, užij si mejdan, pak si třeba pořídíš soundsystém."

Samozřejmě jsou lidé, kteří mají díky svým zkušenostem jistou autoritu. Ta se ale omezuje na otázky spíš technického rázu (např. jak si "nevodpálit repráky"). Aureola tajemna a utajení je důsledkem toho, že počet organizátorů je z určitého pohledu totožný s počtem účastníků. Dělení komunity na jádro a slupku neodpovídá skutečnosti. V následujícím textu se pokusím ukázat, že panem Valachem navržené dělení je zavádějící i jako metodická pomůcka.

Na úvod trocha teorie

Základním kamenem technoscény je takzvaný soundsystém. Jde o skupinu lidí soustředěnou kolem zvukové a světelné aparatury, která čítá kolem 5 - 20 lidí. V tak malé skupině není třeba žádná hierarchická organizace - vše probíhá na základě osobní dohody.

Party připravuje soundsystém buď sám, nebo častěji v kooperaci s jiným/ými soundsystémy. Dohoda je opět osobní a opět není třeba žádné zastřešující organizace. Situace je stejná i během technivalu (např. Czechtek, Paristek, Easttek, atd..) pouze s tím rozdílem, že podobných ad hoc sdružení se sejde na jednom místě víc.

Technivaly jsou příležitostí pro navázání nových kontaktů a osvěžení těch starých, jsou zdrojem inspirace pro umělce a místem, kde lze porovnávat a kritizovat jejich díla v kontextu, který žádná party ani komerční festival nenabízí.

Nepropadejme panice

Ve čtvrtém odstavci svého textu pan Valach vyvolává z čehosi obavy.

LED display (mimochodem dost jetý) na Letnou zapůjčil kdosi zdarma. Ač neznám detaily, vsadil bych se, že šlo o spontánní akt podpory drobného podnikatele. Personálně je komerční a free scéna taneční hudby propojená a proto není divu, že firmy, které zajišťují světelnou a zvukovou techniku na parties v ČR, občas něco poskytnou zdarma na nevýdělečné akce. Firma, ve které pracuji, postupuje stejně.

10 Kč za pivo (tzv. "za nákupku") je obvyklá cena pro členy a blízké přátele soundsystemu. Světe div se: na Letné takových byla spousta.

Z celého odstavce je cítit a priori nedůvěra v jakýkoli akt solidarity či nesobecké ho jednání. Např. v pátek v poledne, kdy začínalo být jasné, že Czechtek neproběhne podle očekávání, projevil jeden z lidí, kterým se podařilo dostat na louku, ochotu zaplatit nájem a provoz elektrocentrály. Zda došlo k činu, nebo zůstalo jen u slov, nevím, ale tento způsob jednání je pro freetechno poměrně typický. Freeparty, ani protesty proti letošnímu zásahu policie, nefinancuje tajná služba nebo utajený mozkový trust.

Bez pecky a bez slupky:

Věta, která uvozuje část věnovanou otázce politické orientace hnutí freetechno, prozrazuje zásadní neznalost problematiky. Lze souhlasit s tvrzením, že hnutí "vytváří vlastní ideologii", ale v případě freetechna rozhodně nelze souhlasit s tvrzením, že se prostřednictvím této ideologie "snaží prezentovat sebe sama na veřejnosti". A to z jednoho prostého důvodu: o žádnou prezentaci (rozuměj zprostředkování) nikdo nestojí. Přijďte a vyzkoušejte na vlastní kůži. Techno nelze sdělit skrz noviny či TV.

Následujících šest odstavců textu je natolik nejasných, že lze reagovat pouze na jednotlivé výkřiky. V případě ČR netvoří jádro freetechno komunity kočovníci (travellers). Tak je tomu snad v západní Evropě, ale rozhodně ne u nás. Zdejší jádro je tvořeno onou heterogenní vrstvou, která se u pana Valacha dočkala pojmenování slupka. Provoz soundsystému zahrnuje širokou škálu znalostí a dovedností: zapojovaní elektrických rozvodů přenášejících desítky kilowatt energie, teorie a praxe zvukových aparatur, řízení a opravy archaických nákladních aut, práci s video a světelnou technikou, výrobu velkoplošných obrazů, sítotisk, chladící systémy výčepů piva :-), kupodivu i základní orientaci v právním systému, atd... Není divu, že v jádroslupce najdeme značný počet vysokoškoláků nebo lidí velmi aktivních a učenlivých. Otázka zní: Lze vystudovat univerzitu či se čemukoli naučit, pokud člověk neuznává autoritu? Autoritu těch chytřejších a zkušenějších? Nebo zde autor myslí autoritu, kterou Heidegger výstižně pojmenoval "ono se" (zjednodušeně veřejné mínění)? Nebo autoritu právního systému, který nedodržují ani jeho tvůrci?

Ono promísení jádra a slupky nás vede k dalšímu paradoxu:

vybírání kontejnerů , které tak štědře zásobují supermarkety, se nejspíš nikdy nestane předmětem reklamy. Budiž - to je realita těch, kteří skutečně kočují. Přesto bych si nikdy nedovolil považovat zdejší technaře za slepé otroky reklamy. Už jen proto, že její výroba je často jejich řemeslem. Osobně znám mnoho technařů, jejichž postoj lze shrnout v následujícím postupu: čím míň spotřebuji, tím míň budu muset vydělávat a tím víc budu mít času na to, co považuji za skutečně důležité. Možná, že jsou tito lidé naprostou výjimkou. Na druhou stranu proč by pak dělali konzumní techno party, na kterých by se mohli bavit jen se zavilými konzumenty?

Následuje další paradox jádroslupky, v jehož rámci autor vyvozuje nepotřebnost organizace z nečinnosti. Nuže, mnoho zvukových aparatur je smontováno na koleně, občas na základě vlastního konstrukčního návrhu, veškerá užitá grafika je produktem subkultury, samotná realizace akce je fyzicky i duševně náročný proces (naložit, vyložit, postavit několik metráků hmoty, řádně zapojit spoustu kabelů, nakonec vše znovu, ale obráceně, navíc je třeba uklidit), video a hudba produkovaná na akcích jsou opět produktem subkultury. Zde bych se rád na okamžik zastavil. Nejprve je nutné získat potřebné knowhow, o vybavení nemluvě. Pak je třeba vyrobit "hudbu", zvládnout mastering, nechat si (často na vlastní náklady) vylisovat desky, zajistit jejich distribuci prostřednictvím miniaturních obchodů po celé Evropě či vlastním prodejem na parties. Krom toho se od freetechno DJs očekává produkce tzv. "live act".

Místo z desek pak hraje DJ přímo ze zařízení, na kterém hudba vzniká, navíc je pak obohacena o jistou míru improvizace. Nejsou výjimkou ani live acts, kdy improvizuje několik DJs dohromady. Znovu otázka: je to vše pouhou nečinností a podlehnutím konzumnímu způsobu života? Nebo se daleko spíš jedná o autentický modus "být" oproti neautentickému modu "mít" v podání Ericha Fromma?

Na závěr kritiky těchto šesti odstavců bych se rád zaměřil na postulovanou absenci jednotící ideje či hodnoty. Zde vskutku může vzniknout značná nejistota, ale při bližším pohledu se nám zde vynoří jistě velmi asociální, ale přesto specifický cíl: soběstačnost.

Vše si opravíme sami, kupujeme jen to, co se nevyplatí vyrobit svépomocí. Tomu odpovídá celá idea DIY (Do It Yourself, udělej si sám). Nikdo se u nás nedočká výsměchu jen proto, že není technicky na výši - jednoduše proto, že "to" všichni "bastlíme" na koleně.

Otázka levicovosti

Pokud se někdo snaží posuzovat současnost prostřednictvím díla, které je bezpochyby geniální, nicméně šité na míru dost odlišné době, vstupuje na velice tenký led. Na svou obhajobu pouze říkám: Já s tím nezačal!

Dovolil bych si zde citát ze závěru Manifestu komunistické strany:

"[Komunisté] Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu."

Ve spojení s úvahami pana Valacha vyjde následující charakteristika levicovosti: bratrství je podmíněno rovností (v levicovém diskursu i majetkovou), pokud nebylo dosaženo rovnosti, je boj k ní směřující zcela legitimní. Násilné přivlastnění/vyvlastnění soukromého majetku je zakotveno přímo v základech levicové ho myšlení, neboť v ekonomické nerovnosti spatřuje základní příčinu nerovnosti (tedy útisku a nesvobody) obecně. Násilné zabrání cizí louky je z tohoto pohledu čin navýsost levicový, neboť ekonomická nerovnost (pastevec má louku, technař nikoli) je příčinou technařovy nesvobody - lidství se totiž realizuje prostřednictvím práce, přičemž technařovou prací je dělat technoparty a louka je jeho výrobním prostředkem.

Osobně mi taková argumentace připadá dost uhozená, ale já s tím nezačal!

Rád bych podotknul, že se každý rok snažíme zajistit pronájem vhodného prostoru (proč se to často nezdaří je na velmi dlouhé povídání). Násilné zabrání louky chápeme jako vskutku nouzové řešení. Zdejší debata o vyvlastnění na základě kriteria "obecné prospěšnosti" se ostatně týká stejného problému. Až na to, že my do pěti dnů odtáhnem a louka se do půl roku vzpamatuje. Dálnice je na celý život. Všimněme si, že "obecný prospěch" je vždy pro někoho prospěšnější, pro někoho méně, jiného naopak poškozuje. V našem případě je poškozeným majitel louky a prospěch čerpají technaři, provozovatelé obchodů a služeb v okolí. Společnost jako celek je obohacena navázáním kulturních kontaktů po celé Evropě. Jedna nefér poznámka z pozic liberální ekonomie: zemědělské dotace, které nejspíš čerpá majitel louky nebo její nájemce, škodí nezemědělcům, tedy i technařům. Současná společnost je zkrátka natolik složitá, že nelze jednoznačně určit kdo získává a kdo tratí.

Komentář k citovanému článku z Práva lze kritizovat jen v obecné rovině, neboť ani autor těchto řádků, ani jeho oběť, ani tvůrce citovaného článku nebyli na místě incidentu. Za neodpustitelnou chybu však považuji hrubou generalizaci a vyvozování závěrů z premis, které s ním nemají nic společného. Ze skutečnosti, že fotbalový fanda vyhrožoval někomu na zastávce tramvaje, nelze vynášet soudy o celé obci příznivců fotbalu. Dokládat tezi o politické orientaci celku technařů takovým (zdá se, že vskutku ojedinělým) případem, je silně manipulativní a vůči technařům sprosté.

Následující dva odstavce se odvolávají na zkušenost, kterou si odnesl Aldous Huxley z Fordových závodů. Zde jsou nejprve technaři ztotožněni se zotročenou a zfetovanou třídou "delta", přičemž otrokáře představují tuze hierarchické a autoritativní nadnárodní společnosti, drogu pak víkendová účast na technoparty. Odsud je odvozeno že "společné prožívání" produkuje iluzi "pospolitosti". Většina mých přátelství a známostí je najednou tak trochu iluzorní, stejně jako dny a noci strávené po komunitách v celé Evropě. 1 euro za osobu (auto) na den, které se při delším pobytu v takových zařízeních obvykle vybírá, pokryje nanejvýš náklady na elektrický proud a vodné/stočné. Přesto se podle pana Valacha jedná o výraz tvrdého kapitalismu a ještě tvrdšího konzumu.

Návštěvník je, alespoň se zdá, v takové komunitě vítán, protože přináší to jedno euro, rozhodně ne proto, že ke komunitě názorově patří a už vůbec ne proto, že by v ní mohl najít přátelství. Pomoc, kterou si technař i navzájem poskytují, není nijak nezištná, naopak je výsledkem chladného kalkulu. Známe to všichni: dar zavazuje. Na druhou stranu, co kdyby ty známosti vadily mé kariéře? Radši ani nemyslet, radši vůbec nemyslet! To kariéře pomůže nejlíp.

Agresivita je podle pana Valacha v základech freetechno komunity. Děláme parties, neboť se chceme poprat, stejně jako se hooligans chodí poprat na fotbal. Principem je v obou případech "frustrace z nenaplněného, neproduktivního života" a nesvoboda, která pramení "... z potlačení, které je sice v moderní společnosti skryté, má....". V té větě je buď "sice" navíc, nebo v ní chybí "ale/avšak". Tak jak je, nedává smysl. Vcelku jsem v textu nenašel žádný argument, který by podpořil tezi o principiální agresivitě freetechna. Ona frustrace a potlačení pro mne navíc představují základní motiv autentického jednání - např. uměleckého díla. Hlad je také dobrý motiv. Ač jsou tyto motivy všelidské, ne vždy vedou k uměleckému dílu, technoparty, bitce na stadionu, ....

Pana Kellera si velmi vážím, už jen proto, že se osobně seznámil s obyvateli Ladronky, kteří se významně podíleli na formování technoscény v Česku. Jeho hodnocení je však v tomto případě nespravedlivé, což snad pramení z nešťastného dělení na jádro a slupku. Ano jsme produktem kapitalismu, stejně jako drtivá většina všeho kolem nás. Stejně jako hippies nepředstavujeme žádnou hrozbu či aleternativu vůči kapitalismu jako celku. Nicméně technoscéna představuje značné ohrožení pro segment trhu, který ovládají promotéři komerčních akcí.

Jinak řečeno žádný soudný promotér si nedovolí zorganizovat svůj taneční festival stejný weekend, kdy probíhá Czechtek. Ve Francii se občas stává, že technaři uspořádají freeparty poblíž komerční akce. Návštěvníci tak mají možnost srovnat co jim nabízí komerční sféra za nemalé peníze a co poskytuje free scéna zcela zdarma. Promotéři zuří. Spíš než k dravému podniku bojujícímu o trh bych freetechno přirovnal k neziskové organizaci, která veškerý případný zisk investuje do vlastního rozvoje. Někteří kritici se ptají, proč nejsou party organizovány podle standardů komerční sféry. Z jednoho prostého důvodu: nemohly by být zadarmo. Předpona "free" ve slovech freetechno a freeparty značí jak otevřenost pro kohokoli, kdo se chce na party podílet, tak skutečnost, že je party zadarmo.

Nedokážu posoudit, zda je techno komunita pravicová nebo levicová, ale jsem si zcela jist, že není autoritářská a že není ovládána "zdola nekontrolovanými bossy-organizátory". Neexistuje totiž důvod, proč by někdo tyto "bossy-organizátory" poslouchal, pokud to není v jeho zájmu.

Policejní násilí

Tato část textu se asi nejvíc blíží mému náhledu na věc.

Jen bych poněkud rozšířil kontext. Alespoň během posledních dvou let si PČR svou činností či nečinností velice pokazila pověst. Korupce, kamarádíčkování s místními i velkými mafiány, dlouhodobá neschopnost vyšetřit velké majetkové podvody, o dalších vyloženě trapných lapsech ani nemluvě. Zkušenost z pátečního dopoledne na exitu 136 ukazuje k dalšímu problému:

policisté jsou často arogantní (krom místní dopravní policie, kterou tímto chválím, mi všichni policisté tykali, ač jsem byl v mnoha případech starší), občas sprostí (nadávek, urážek a vyhrožování jsem si vyslechl mnoho, přestože jsem byl vzhledem k situaci až přehnaně slušný), občas neznají zákon o PČR (např. vymáčknout z některých policistů důvod perlustrace připomíná zkoušku u tabule, kdy učitelka pomalejšímu žákovi sama napovídá) a odmítají se bavit s kýmkoli, kdo nepředstavuje hrozbu jejich služebnímu postupu.

Zdařilý a mediálně vděčný zásah proti veřejností nesnášené bandě feťáků by PČR jistě dodal potřebnou důvěru i sebevědomí - ouha, feťáci si to nenechali líbit. Ani na louce, kde aktivně hájili své zájmy (oprávněnost této aktivity představuje otázku, kterou může vyřešit jen soud), ani v následujících dnech, kdy svou věc poměrně úspěšně medializovali, čímž dali podnět k vášnivé a rozsáhlé diskusi, která se v Česku hned tak nevidí. Ejhle odpad odpadu kapitalismu přispívá k demokratizaci zdejší společnosti - diskuse je přece základem demokracie.

Zde bych si dovolil citovat páně Valachovu větu: "Aby [běžný občan] svá práva bránil sám, toho zatím není schopen." Bohužel jsme byli situací vyneseni z našeho poklidného běžného občanování - stále se za běžného občana považuji - a bohudík jsme se rozhodli bránit svá práva. Snad pohled na naše donkichotské snažení pobídne i další "běžné občany" k aktivnějšímu postupu při hájení svých práv - s radostí se k nim přidám.

Bezcharakternost pravice:

Zneužití problému opozicí je nepopiratelným faktem. Pokud by ve Strakovce seděl Topolánek, proběhla by celá akce nejspíš stejně, jako proběhla pod ideovým vedením ČSSD. Pouze role by se prohodily. Vychází mi z toho, že bezcharakternost je pro zdejší politickou scénu charakteristická. To, že politické strany jsou mocenská uskupení, která svou moc legitimizují a realizují prostřednictvím státu, není nijak objevné. Stejně jako fakt, že většinou vítězí silnější strana (lobby), a že boj proti přesile je nebezpečný a nevděčný. Opět zde však nevidím výhradní pochybení pravice, neboť "... příčinou morálního úpadku společnosti jako celku" je dle mého tento způsob politiky jako celku.

O tom, jak se chovají média a co je k tomu vede, byly sepsány stohy akademického i laického papíru. U nás je situace ještě o něco horší, neboť postrádáme starší generaci dobrých novinářů, od kterých by se ti mladší mohli učit. Přes skepsi, se kterou ke zdejší mediasféře přistupuji, musím v tomto případě většinu novinářů a vydavatelů pochválit.

Zpravodajství bylo většinou rychlé, snaha o vyvážený pohled nepřehlédnutelná a vyložených blbostí jsme se dočkali jen občas. Snad jen někteří komentátoři mohli prostudovat trochu víc materiálu, aby jejich zasvěcené komentáře nebudily mezi zasvěcenými salvy smíchu. To, že se média nenechala strhnout a priori odmítavým pohledem na freetechno (jak jsme byli zvyklí z předchozích let), přičítám především oné nešťastné pověsti policie, jejíž (často oprávněná) kritika je letos prostě v kurzu.

Co ještě stojí za zmínku je nezdaněný "milion korun denně". Zdaněný je a to mnohokrát. Nejprve v podobě daně z příjmu, pak prostřednictvím DPH a spotřební daně (bavíme se především o tržbách za alkohol), neboť všichni nakupujeme maloobchodně za hotové. Daň ze zisku by byla nulová, neboť náklady na pořízení, dopravu, provoz a opravy zvukové aparatury, bez které na technivalu neprodá nikdo ani pivo, (jinak řečeno představují nezpochybnitelnou položku v nákladech hypotetického daňového přiznání) jsou horentní. Pokud by skutečně nějaký zisk vzniknul, spolehlivě by ho zlikvidoval účetní jako honorář za své služby. Suma sumárum krátíme stát na malém kousku DPH. Však ono se mu to vrátí na spotřební dani, až pojede ta spousta aut tam a zase zpátky.

Ekologické dopady technivalu (pořádat jej na chráněném území je samozřejmě blbost) jsou minimální. Odpad je v drtivé většině případů odvezen hned po mejdanu, louka se během půl roku zcela zregeneruje a vyděšená zvěř se po čase vrátí - určitě to stihne do začátku lovecké sezóny. Samozřejmě se na louku vylije něco ropných produktů, ale už jen vzhledem k jejich ceně se všichni snažíme tyto úniky minimalizovat. Zemědělcův traktor v bůhvíjakém stavu je vylije také - a neminimalizuje je... Je nefér poukazovat na masivní hnojení, nadužívání pesticidů, herbicidů a fungicidů, degradaci půdy příliš intenzivním zemědělstvím za použití těžké techniky atd... Jen se snažím naznačit, že ekologické skupiny mají poněkud vážnější agendu, než je zválená louka.

Pokud bychom se podívali na energetickou náročnost života současné ho kočovníka a člověka usedlého, nejspíš by se ten první ukázal jako hospodárnější - přesto, že jezdí v náklaďáku. Často se totiž koupe v mořích, řekách a jezerech, na zimu jede na jih, kde není třeba topit. Nevynakládá energii na stavbu a opravy pevného obydlí, ke kterému by si tak jako tak pořídil menší auto, se kterým by vesele drandil po městě.

Kočovníkům práce příliš nevoní a tak nemají moc peněz, za které by si mohli kupovat věci, na jejichž výrobu a provoz je třeba energie. Party je skutečně svátkem konzumu (většina svátků se ostatně vyznačuje zvýšenou mírou požívání), ale to ještě nic nevypovídá o postojích a jednání technařů v "civilním" životě. Zkrátka spojenectví s ekologisty není tak iracionální, jak by se mohlo zdát.

Pozitivní řešení:

S prvním odstavcem závěru nelze než souhlasit. V druhém odstavci nesouhlasím s výlučným podezíráním pravice ze zneužití problematiky. V základech státu jako mocenského centra vždy byla a vždy bude tendence pro posílení a upevnění jeho moci na úkor občanů. Děje se tak za vlády levice i pravice, přičemž rozdíl spočívá spíš v konkrétních oblastech, na které se zaměřují. Jsem přesvědčen, že náš košatý právní řád poskytuje dostatek nástrojů pro legální a rozumné řešení problému "freetechno". Přijetí zákona, podobného tomu britskému, který umožňuje postihnout shromáždění konané za účelem poslechu "zesílené hudby (zcela nebo především charakterizované emitováním sérií opakujících se úderů :-)" považuji za velmi nebezpečné, neboť takový zákon vyděluje ze společnosti část občanů, jinak řečeno postrádá míru obecnosti pro zákon smysluplného právního řádu nutnou. Posílení pravomoci obecních zastupitelstev se mi jeví jako daleko rozumnější.

Nicméně zásah do zákonů upravujících shromažďování občanů je potenciálně velmi nebezpečný. K takovému zásahu lze přistoupit až po dlouhé debatě, která by vynesla na světlo maximum nezamýšlených dopadů této úpravy. Rozhodně ho nelze provést během jednoho letního měsíce pod taktovkou současné vlády, která má na hlavě pořádný kus "freetechno" másla.