25. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 4. 2005

Problém ústavy pro Evropskou unii

Soudobý politický vývoj na Západě obrací pozornost k problému, který si dříve sotva kdo uvědomoval: Kdo je oprávněn formulovat a pak odhlasovat ústavu demokratického státu? Naprostá většina občanů dosud jistě považuje za samozřejmé, že oprávněno je shromáždění reprezentantů několika politických stran, které získaly ˝potřebnou˝ většinu ve volbách na základě rovného a tajného hlasovacího práva. Tuto představu lze nazvat ˝demokratický mýtus˝. Proč mýtus?

Uvědomme si, co je to ústava: Ústava je rámcový dokument, závazný pro všechny občany, který určuje hlavní principy, jimiž se musí řídit soustava zákonů, předpisů a nařízení. Systém politických stran - ať se jedná o jednu stranu nebo více stran - není a nemůže být demokracie. Je jejím pravým opakem. Není těžké pochopit, že úcast občanů v politickém systému je motivována jejich snahou dosáhnout maximálního možného uspokojování svých zájmů. Méně samozřejmé je, že ve společnosti existují dva typy zájmů: skupinové a společenské. Systém politických stran je založen na snaze maximálně uspokojovat vlastní skupinové zájmy, to jest zájmy jakožto dělníci, zemědělci, podnikatelé, zdravotníci atd. Lidé - kteří se tradičně (ale v poslední době čím dále tím méně) chápou jako příslušníci některé z těchto kategorií - volí ty strany a ty politiky, kteří (předstírají, že) bojují za uspokojování zájmů právě jejich kategorie. Avšak skupinové zájmy jsou vždy více nebo méně v rozporu se společenskými zájmy, to jest se zájmy celé společnosti (stabilita, mír, blahobyt, dobré životní prostředí .... ). V méně vyvinutých politických systémech má krátkozraké hlasování podle skupinových zájmů katastrofální následky. V Německu třicátých let hlasovala velká část občanů pro nacistickou stranu, která slibovala uspokojování jejich skupinových - národních a rasových - zájmů. To umožnilo nástup Hitlera k moci a vše, co následovalo. Ve volbách v Československu r.1946 hlasovala velká část zemědělců pro komunistickou stranu, která tehdy slibovala uspokojování zemědělských zájmů. Tím dostala komunistická strana v parlamentu nejvíce hlasů, což umožnilo puč v únoru 1948.

Neustálé zvýhodňování skupinových zájmů na úkor zájmů společenských je umožňováno dalším - a v nynějších politických systémech rozhodujícím - zájmem: Mocenským zájmem politických elit. Jsou-li parlament i vláda sestavovány na základě systému politických stran, není třeba velkého důmyslu, aby člověk pochopil, že ti, kdo se jakožto straníci dostali na vysoké funkce v parlamentu, v senátu, ve vládě a (na základě užitečných kontaktů) i na jiná lukrativní místa ve státě, mají svůj vlastní zájem na udržení a zabezpečení existujícího systému. Vzniká tím oligarchický, nikoli demokratický systém.

Základem každého moderního systému je ústava. Necháte-li členy oligarchického parla-mentu, aby napsali a pak odhlasovali ústavu, je nasnadě, že napíší a odhlasují takovou ústavu, která zajišťuje jejich výsadní, privilegované postavení ve státě. Tak je tomu ve všech státech, snad s určitou výjimkou Švýcarska a na papíře USA. Typickými nedemokratickými prvky západních ústav je práh (dvou, čtyř, nebo pětiprocentní) pro právo parlamentního zastoupení, sloučení zákonodárné a výkonné moci (což znamená, že parlamentní většina i vláda je v rukou téže malé skupiny stranických špicek), téměř monopolní přístup k velkým sdělovacím prostředkům, neodvolatelnost politiků během mandátního období, libovolné změny politiky mezi volbami, neformální síť osobních kontaktů, celoživotní vysoce placená kariéra politických profesionálů, atd. Ve Švédsku jsou i členové porot soudů základní úrovne jmenováni politickými stranami. Vysloužilí politici všech stran jsou odměňováni posty velvyslanců nebo vedoucích některé krajské administrativy. Vzniká nová, politická aristokracie, jejíž privilegia jsou zakotvena v ústave, kterou si aristokracie sama odhlasovala.

Jestliže si většina občanů dosud myslí, že tohle je demokracie, je to proto, že jsou neustále ze všech stran vystavováni systematickému promývání mozků, aniž si to uvědomují.

Kdo a jak je tedy oprávněn formulovat a schvalovat demokratickou ústavu? Samozřejmě pouze sami občané, kteří se jí pak musí řídit. Jak? Ustaví se malá skupina kvalifikovaných občanů, (eventuálně, ale ne nutně) sdružených v organizaci typu Přímé Demokracie, ti napíší návrh, který pak musí být podroben celostátní diskusi ve všech možných kanálech. Vyplyne-li z diskuse nutnost nějakých změn, jsou tyto změny zahrnuty do definitivního návrhu. Tento návrh je pak předložen celostátnímu referendu. Spolupráce s právníky je tu užitečná, ale ne nutná. Ústava je spíše věcí zdravého rozumu a demokratického cítění než právně dokonalých formulací. Po schválení v referendu nabude občanská ústava platnost bez ohledu na to, co budou tvrdit straničtí politici a s nimi spřažení odborníci.

Tento proces byl zahájen v ČR publikací Přímá demokracie pro Českou republiku. Jeho dovršení jistě potrvá mnoho let. V Holandsku byla ustavena podobná neformální skupina, která pracuje na návrhu občanské ústavy pro Evropskou Unii. Práce této skupiny je samozřejmě nesrovnatelně obtížnější než práce občanských skupin jednotlivých států. V současné době ukazují průzkumy veřejného mínění ve Francii, že je pravděpodobé odmítnutí v referendu Evropské Ústavy sepsané politiky. Stane-li se tak, nabude práce zmíněné holandské skupiny angažovaných občanů dramaticky zvýšené důležitosti.

(Autor je aktivistou za přímou demokracii.)

                 
Obsah vydání       25. 4. 2005
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
20. 4. 2005 Literární noviny -- po valné hromadě Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Majitelé dětí Bohumil  Kartous
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství
25. 4. 2005 Secretive politicians vanquish a media foe Jan  Čulík
25. 4. 2005 Zákon o elektronických komunikacích -- novela Velkého Bratra na obzoru Irena  Ryšánková
25. 4. 2005 Alan Sokal a pseudointelektuální bláboly humanitních vědců Filip  Sklenář
25. 4. 2005 Smlouva o vládní spolupráci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU
23. 4. 2005 Martínek: Jsme už orvaní jak starý vlk Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Problém ústavy pro Evropskou unii Jiří  Polák
23. 4. 2005 Politické hry a novinářští rukojmí
24. 4. 2005 Prozrazeno, že britský generální prokurátor měl pochybnosti o legalitě útoku na Irák
25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
24. 4. 2005 Americké stráže v zálivu Guantánamo mě mučily, tvrdí muž z Británie
25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
25. 4. 2005 Německo mělo spoluodpovědnost za genocidu Arménů
25. 4. 2005 Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu v České televizi
25. 4. 2005 Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Open source
25. 4. 2005 Modrá šance pro vzdělávání Josef  Vít
25. 4. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 7. dubna 2005
25. 4. 2005 Spojené státy "použily při útoku na Fallúdžu chemické zbraně"
25. 4. 2005 Pocta Antonovi Srholcovi
25. 4. 2005 Francie vyjadřuje podporu Číně Simone  Radačičová
25. 4. 2005 5 500 amerických dezertérů: Nechceme bojovat v Iráku
22. 4. 2005 Vrací se úprava délky pracovní doby do devatenáctého století? Štěpán  Kotrba
22. 4. 2005 Konec ropné éry?
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!
22. 4. 2005 Na Brusel! Bohumil  Kartous
21. 4. 2005 Tony Blaire, myslíte, že vám lidi budou ještě někdy věřit?
21. 4. 2005 Nejde o školné, ale o úlohu vzdelania Igor  Daniš
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce