25. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 4. 2005

5 500 amerických dezertérů: Nechceme bojovat v Iráku

Doug Lorimer, Green Left Weekly
přeložila Eva Cironisová

25. února velení americké armády ve Fort Stewart, Georgia, oznámilo, že seržant Kevin Benderman, 40letý armádní mechanik, který odmítl být podruhé poslán do Iráku, bude vojenským soudem souzen pro dezerci. Pokud bude usvědčen, čeká jej sedm let ve vězení Poté, co strávil 10 let v americké armádě, zmeškal Benderman 7. ledna odlet své jednotky do Iráku. Deset dní předtím oznámil svému veliteli, že hodlá žádat propuštění z armády z důvodů svědomí, protože se po osmi měsících služby v Iráku stal odpůrcem války.

Benderman se připojil k rostoucímu počtu vojáků, kteří protestují proti válce v Iráku odmítáním rozkazů, útěky do Kanady nebo opouštěním armády. Agentura CBS 8. prosince oznámila, že podle přiznání Pentagonu dezertovalo od počátku války v Iráku nejméně 5 500 příslušníků americké armády.

Kromě toho Steve Morse z Horké linky práv amerických vojáků tvrdí, že počet telefonických volání na linku vzrostl ze 17 000 za rok 2001 na 32 000 během roku 2004. Podle něho kolem 30 % tvoří vojáci, kteří pomýšlejí na dezerci.

"Mnoho lidí nedezertuje a chce sloužit zemi. Ale vidí, co se děje, a nemohou to udělat," řekl Morse 20. února v rozhovoru pro St. Louis Post-Dispatch.

To také motivovalo k dezerci 39letého veterána americké armády Carla Webba: "Nechtěl jsem zabíjet, protože jsem cítil, že jsem na špatné straně. Tohle je válka kvůli ropě a ziskům," řekl témuž listu.

Jako nezaměstnaný, který přišel v texaském Austinu o domov, přihlásil se Webb v roce 2001 do texaské národní gardy po sedmiletém působení v americké armádě. Měl sloužit pouze tři roky. Ale v červenci 2004, necelé dva měsíce předtím, než mu měla lhůta vypršet, mu armáda sdělila, že v rámci "stop-programu" by měl sloužit o 525 dní déle a že jeho jednotka bude vyslána do Iráku.

Program na zastavení odchodů z vojenské služby, který se poprvé objevil během války v Zálivu v roce 1990, brání americkým vojákům určeným pro nasazení v Iráku nebo Afghánistánu v odchodu z armády, když vyprší doba jejich služby. "Tato politika je prakticky neoficiální odvod," řekl Webb 10. února týdeníku Workers World. "Je to nedobrovolný odvod."

Webb řekl, že nemůže požadovat status odpírače z důvodů svědomí, protože nesplňuje kritéria -- zásadní odpor proti všem válkám. "Nejsem pacifista ... odmítám jít do války, protože nevěřím, že Spojené státy jsou na správné cestě. Myslím, že válka není o osvobozování lidí, ale o jejich útlaku."

Když jeho národní garda v srpnu oznámila výcvik, Webb se nedostavil. Totéž udělal, když jednotka v lednu odletěla do Iráku. Nyní je federálně hledaným uprchlíkem.

"Můj případ se liší od některých jiných vojáků, kteří dezertovali, buď proto, že nechtěli jít nebo proto, že se domnívají, že stop-program" je nelegální," řekl Webb Workers World. "Říkám lidem, že i kdyby toho nebylo, kdyby vláda nepoužívala nelegálně rezervisty a národní gardu, pořád bych byl proti téhle válce. Nemyslím, že jde o to, o jakou kategorii jde - zda jste rezervisté, gardisté nebo příslušníci řádné armády -- myslím, že všichni, kdo jsou ve zbrani, by měli být proti téhle imperialistické válce."

Vojákem proti válce, který na sebe přitáhl mezinárodní pozornost, se stal 28letý seržant Camilo Mejia, který byl 15. února propuštěn poté, co byl odsouzen k jednomu roku vojenského vězení za to, že se odmítl vrátit do Iráku.

Mejiova jednotka národní gardy byla v lednu 2003 povolána k aktivní službě a v dubnu 2003 byla poslána do Iráku. V bojích v Iráku strávil šest měsíců, pak se vrátil na dvoutýdenní dovolenou do Spojených států. V březnu 2004 se obrátil na americkou armádu a žádal o přidělení statutu odpírače války s tím, že zkušenosti z Iráku ho přesvědčily, že jde o válku nelegální a nemorální.

"Podstatou této války jsou peníze a žádný voják by neměl jít do Iráku a dát svůj život za ropu," prohlásil Mejia na protiválečné webové stránce newyorských vojáků. "Byl jsem svědkem utrpení lidu, jehož země je v troskách a který je nadále ponižován hlídkami, raziemi a zákazy vycházení od okupační armády. Moje zkušenost z téhle války mne navždy změnila."

"Jeden z našich seržantů střelil na malého chlapce, který nesl pušku AK-47. Další dvě děti, které šly s ním, utíkaly pryč, když se raněný chlapec začal plazit do bezpečí. Druhý výstřel ho zastavil, ale pořád žil. Když se ho jeden Iráčan pokusil dopravit do civilní nemocnice, vojenští medici z naší jednotky mu v tom zabránili a trvali na tom, že raněný chlapec musí do vojenské nemocnice. Tam ho odmítli ošetřit, protože ho měla ošetřit jiná jednotka. Ta ho taky odmítla ošetřit a dítě umřelo.

Jindy moje četa reagovala na politický protest v Ramádí, který probíhal ostře. Moje četa zaujala obranné postavení na střeše, když někteří demonstranti začali házet granáty na úřad starosty. Dostali jsme rozkaz zastřeli každého, kdo hodí něco, co bude vypadat jako granát. Z davu vyběhl mladík a něco nesl v pravé ruce. Než to stačil hodit, zahájili jsme palbu a zabili jsme ho. Z předmětu se vyklubal granát, který explodoval daleko od lidí. Vím, že muž, kterého jsme zabili, neměl žádnou možnost nás zranit -- byl příliš daleko. Velitel mé čety později řekl, že jsme během téže demonstrace zabili tři Iráčany, i když já jsem je zemřít neviděl.

Když jsem v říjnu 2003 přišel domů na dovolenou, měl jsem možnost poskládat si myšlenky a poslechnout si, co říká mé svědomí. Lidé se mne ptají na mé válečné zkušenosti a když jim odpovídám, vrací se mi všechny ty hrůzy -- boje, útoky, chvíle, kdy jsem viděl iráckého mladíka plazit se kaluží vlastní krve, muže, kterému naše palba utrhla hlavu a můj přítel střelil dítě do hrudi.

Když jsem se dostal domů, dokázal jsem si jasně uvědomit linii mezi vojenskou povinností a morálním závazkem. Mé pocity proti válce mi velely, abych se jí už nikdy neúčastnil. Zachování mých zásad bylo neslučitelné s účastí v armádě a složením zbraní jsem se projevil jako lidská bytost."

I když zatím není tolik dezertérů a vojáků proti válce jako v době vrcholu amerického hnutí proti vietnamské válce v roce 1970, vojáci a jejich rodiny se organizují proti válce v Iráku mnohem dříve než k tomu došlo za předchozí války. Organizace Iráčtí veteráni proti válce byla založena v červenci 2004, něco přes rok poté, co válka začala. Vietnamští veteráni proti válce vytvořili organizaci v dubnu 1967, pět let potom, co Spojené státy oficiálně válku ve Vietnamu zahájily.

Na rozdíl od vietnamské války byly rodiny vojáků v čele demonstrací proti irácké válce. Přes 2 000 rodin patří k hnutí Rodiny vojáků říkají Pryč, které vzniklo v listopadu 2002, čtyři měsíce před americkou invazí do Iráku.

Stan Goff, bývalý profesionální voják amerických zvláštních sil, jehož syn je vojenským mechanikem v Iráku, hrál přední úlohu v organizaci protiválečného hnutí rodin vojáků pod názvem Vraťte je hned domů!. "Neříkáme vraťte vojáky domů, protože strádají námahou a hladem," řekl v září 2003 v magazínu In These Times. "Většina vojáků ví, že námaha a hlad patří k jejich práci. Říkáme vraťte je domů, protože trpí námahou a hladem ve válce, která je nemorální a nelegální."

Zdroj Green Left Weekly, 16. 3. 2005 ZDE

                 
Obsah vydání       25. 4. 2005
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
20. 4. 2005 Literární noviny -- po valné hromadě Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Majitelé dětí Bohumil  Kartous
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství
25. 4. 2005 Secretive politicians vanquish a media foe Jan  Čulík
25. 4. 2005 Zákon o elektronických komunikacích -- novela Velkého Bratra na obzoru Irena  Ryšánková
25. 4. 2005 Alan Sokal a pseudointelektuální bláboly humanitních vědců Filip  Sklenář
25. 4. 2005 Smlouva o vládní spolupráci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU
23. 4. 2005 Martínek: Jsme už orvaní jak starý vlk Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Problém ústavy pro Evropskou unii Jiří  Polák
23. 4. 2005 Politické hry a novinářští rukojmí
24. 4. 2005 Prozrazeno, že britský generální prokurátor měl pochybnosti o legalitě útoku na Irák
25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
24. 4. 2005 Americké stráže v zálivu Guantánamo mě mučily, tvrdí muž z Británie
25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
25. 4. 2005 Německo mělo spoluodpovědnost za genocidu Arménů
25. 4. 2005 Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu v České televizi
25. 4. 2005 Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Open source
25. 4. 2005 Modrá šance pro vzdělávání Josef  Vít
25. 4. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 7. dubna 2005
25. 4. 2005 Spojené státy "použily při útoku na Fallúdžu chemické zbraně"
25. 4. 2005 Pocta Antonovi Srholcovi
25. 4. 2005 Francie vyjadřuje podporu Číně Simone  Radačičová
25. 4. 2005 5 500 amerických dezertérů: Nechceme bojovat v Iráku
22. 4. 2005 Vrací se úprava délky pracovní doby do devatenáctého století? Štěpán  Kotrba
22. 4. 2005 Konec ropné éry?
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!
22. 4. 2005 Na Brusel! Bohumil  Kartous
21. 4. 2005 Tony Blaire, myslíte, že vám lidi budou ještě někdy věřit?
21. 4. 2005 Nejde o školné, ale o úlohu vzdelania Igor  Daniš
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce