Byli to mužové moudří a demonstrovali pouze katastrofy, které je možné dosíci olizováním kávových lžiček - a to i v úzkém společenském kruhu. Společenský pád, který musí následovat po nonšalantním olíznutí lžičky jazykem nebo po pouhém vsunutí takové lžičky do úst, mě byl líčen tak hroznými slovy, že do těchto dnů odkládám vyděšeně lžičku na talířek, byť tam dělá neestetickou loužičku. Zasloužilý matador diplomatického protokolu tehdy uzavřel lekci slovy: "...a vůbec! Pamatuj si, že něco nebo někoho může gentleman a to i soudruh gentleman pouze v soukromí! Končíme! Čest práci!" Pomalu jsem se tehdy cestou z Černína toulal Hradem a Malou Stranou a dumal, proč mě, absolventovi tanečních, někdo připomíná takovou jasnou věc. Až život mi ukázal, jak praktická to byla rada.

Ten dobrý muž je už bohužel po smrti. Ale i kdyby nebyl, nepřežil by úvahy pana ministra Svobody na téma, že u nás přece nemůže být sexuální orientace překážkou výkonu povolání. Ministr tak podivuhodně pozvedl praporec tolerance jeho partaje, jehož cípeček a někdy i velký kus se tahá blátem, ale přitom vůbec nepostřehl, že lidem nejde hlava kolem z toho, že náš výběrovým řízením prošlý diplomat olizuje na veřejném místě mladíky neurčitého věku, ale že jim vadí to, že vůbec někoho nebo něco olizuje. Protože to se prostě obecně nedělá a řekl bych, že lidé si dokonce myslí, že v diplomacii se to ani nesmí. Co na to poslanec Karas? Navíc z uvedeného prohlášení čišela víra, že když byl při takovém jednání natočen novým, takřka třídním nepřítelem, že to je vlastně něco jako boj proti totalitě. Možná dostane náš hrdina metál... Anebo se dostane do nebe.

To, že stojí v čele naší diplomacie muž, kterému nejsou tyto elementární záležitosti jasné a není schopen pochopit, oč tu běží, je smutné. Co je ale tragické, je to, že stejný člověk odjíždí na evropská fóra školit ostatní o potřebě přitvrdit vůči Kubě a tváří se, že tomu rozumí... Když si představím, s jakou nonšalancí nás tento člověk s vytříbeným citem pro situaci reprezentuje na velmi kluzkém bruselském parketu, tak mám pocit, že máme na léta vystaráno.

Došel jsem jako ateista k názoru, že trochu té křesťanské morálky by našemu diplomatickému sboru prospělo. Pokud by ovšem na ZAMINI někdo tušil, co to je. Ale na nějakou tu smlouvičku by jim to snad mohla naše chudá a pořád potřebná církev svatá aspoň vysvětlit.