|
Jaké aktivity?
Bude to taková trojkombinace. Chystám se přednášet, asi od příštího roku, na školách v Berlíně, v Parmě a v Praze. Na jedné soukromé vysoké škole v Berlíně a na Evropské vysoké škole v Parmě. V Praze jsem se dohodl s Fakultou sociálních věd University Karlovy.
Jak vypadá aktivita číslo dvě?
Půjde o práci pro renomovaný bruselský institut Centrum evropské politiky. Jde o zařízení, které pracuje koncepčně a integruje své produkty do rozhodovacích mechanismů -- dělá to v interakci se státními subjekty.
Povedu tým, který se zabývá otázkami konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti, tedy lisabonskou strategií.
A třetí pilíř?
Bude to soukromý sektor. Zakládáme v Praze a Bruselu nový právní subjekt BXL Consulting, s. r. o., který se bude zabývat evropskými záležitostmi. Ani ne tak platnou legislativou, ale spíše tím, k čemu to vede, jak se dají věci ovlivnit, jak se dají některé záměry přenést do uvažování institucí, jak se dají ovlivňovat a vyhodnocovat dopady hospodářské strategie na ten či onen podnik, případně co přinese to či ono konkurenci...
Půjde tedy o komplexní poradenství.
V kolika lidech budete radit?
Ve třech partnerech. Dva už něco dokázali a mají kus práce za sebou. Oba jsou Češi. Jeden byl aktivní v sektoru, kde jsem dosud působil já, druhý si udělal jméno v byznysu a třetím jsem já. Asi do toho půjdeme s etablovaným subjektem v Bruselu. Smlouvy jsou už skoro připraveny k podpisu.
Jak to vypadá, když končí v úřadě komisař?
Myslím, že to není nic zvláštního. Možná s jednou výjimkou: ke klasickému završení úkolů patří rozlučky. Ať už ty, které organizujete, a nebo ty, kterých se účastníte jako člen komise. Rozlučky mohou být i velmi neformální.
Chrání se Komise, po odchodu svých členů, proti případnému střetu zájmů?
Ano, předsedovi komise předkládáte představu o budoucích aktivitách. V tezích je uvedeno, co hodlám a za jakých podmínek dělat a k tomu dává Komise souhlas. Když chci mít jistotu, že to, co budu dělat, je více než košér, je z mého pohledu lepší být co nejkonkrétnější a vyvarovat se nepřesností a deziterpretací.
Co když se třeba za rok rozhodnete, že půjdete dělat něco jiného?
Nejsem si jistý, zda bych se rok po ukončení funkce musel znovu obracet na Komisi. Ale asi bych předsedu Komise seznámil s možnými změnami plánů. Bylo by jen na něm, zda bude chtít po Komisi, aby mi dala další souhlas, nebo sám potvrdil, že střet zájmů nehrozí.
Kdybych se rozhodl později, dejme tomu více než za rok, myslím, že žádat o souhlas by nebylo nezbytně nutné. Nicméně kdybych měl pocit, že existuje byť sebemenší pochybnost, tak je lepší se na Komisi obrátit. V tomto směru nechci podstupovat sebemenší riziko.
Předkládané informace se omezovaly na popis toho, co byste chtěl dělat, nebo musely obsahovat údaje o nových zaměstnavatelích, případně podnikatelských záměrech?
Pokud jde o soukromý sektor, tak nestačí říci, že chcete jít do poradenství, ale musí se říct, jaká je to firma. Musí se totiž zkoumat, zda nejdete dělat k firmě, která má zakázku od Evropské komise. Nebo zda není v nějakém výběrovém řízení. Pokud jde o vlastní firmu, musíte říci, o jakou jde a uvést partnery.
Řada lidí byla a je přesvědčena, že člověk s vašimi zkušenostmi, schopnostmi a mediálně známou tváří nemá o nabídky nouzi. Byl jste jimi opravdu zavalen?
Ne, to v žádném případě. Říkám otevřeně, že to nebylo na přehrabování vidlemi, to znamená, že by tady nebyly desítky a desítky lukrativních nabídek. Na druhou stranu nebyla o možnosti nouze: některé přišly samy, některým jsem šel trošku naproti. Bylo to přiměřené zkušenostem a praxi, které jsem v oboru za 15 let získal.
Co vám tato kariéra dala?
Jedna zkušenost je profesionální. Když jsem stál u zrodu české přítomnosti v evropských strukturách, ať už na misi nebo jako člen ve Výboru zástupců (COREPER), mohl jsem na vlastní kůži poznat mechanismy, které vedou ke konkrétním postupům a rozhodnutím v orgánech Rady EU. V Evropské komisi jsem byl prvním českým komisařem a otestoval si, o čem tento orgán je.
Je něco jiného poznávat Komisi patnáct let z pozice partnera a někdy i soupeře, a najednou být její součástí. Vstoupil jsem do vysoce konkurenčního prostředí, musel na sobě tvrdě pracovat a poopravit některé předchozí názory, které jsem na Komisi měl.
Získal jsem ale i lidské zkušenosti: s českou politickou reprezentací, s médii, s lobbyisty.
Nepopírám, že některé nebyly jenom radostné. Ale přijde líto, když člověk musí takovou životní kapitolu uzavřít.
V čem jste změnil názor na Komisi k lepšímu?
Komise je vysoce profesionální orgán. Můžu jmenovat třeba Pascala Lamyho, Maria Montiho, to jsou všechno nadstranické osobnosti a zároveň špičkoví odborníci. Pak je tam aparát. Možná jsem měl štěstí, že úředníci generálního ředitelství SAMCO, se kterými jsem spolupracoval, patří mezi ty silnější. Jejich produktivita práce je nesrovnatelná třeba s produktivitou práce české státní správy. Ale nejen s její. Mluvil jsme s kolegy z Nizozemska, a ti měli stejný pocit.
V čem k horšímu?
Komise by se mohla podstatně více odbyrokratizovat. Některé případy z minulosti, třeba korupční aféra Edit Cressonové, která položila Santerovu Komisi, vyvinuly na Komisi tlak, aby rozšířila některé interní postupy.
Na jedné akci se mě ptali na první zkušenosti s Komisí. Řekl jsem: Narazil jsem na velmi talentované lidi, kteří trpí přechodem z francouzského hierarchického systému na anglosaský výkonnostní systém s prvky severské etiky. To znamená, že než utratíte jeden eurocent, potřebujete 10 podpisů, vytvořit 10 pracovních míst v Německu, 8 ve Francii, 2,5 místa na Maltě a snížit emise CO2.
Bylo to nadnesené, ale chtěl jsem tím vyjádřit, že v něčem se zašlo dál, než se jít mělo.
Jak jste se dělil o pravomoci s komisařem pro ochranu spotřebitele Davidem Byrnem?
Konzultovali jsme návrhy našeho resortu a rozdělovali si úkoly, na kterých budeme samostatně pracovat. Jednou mě pověřil, abych místo něj v Komisi obhajoval klíčovou normu o nekalých obchodních praktikách. Dalo to hodně práce, ale normu jsme nakonec prosadili. Důležité bylo, že jsme se nesoustředili pouze na hledisko ochrany spotřebitele, ale byli jsme schopni vnímat souvislosti a zasahovat do agendy jiných komisařů.
Měl jste pocit, že komisaři hájí zájmy svých resortů, nebo spíše svých zemí?
Nelze vyloučit, že tu a tam komisaři probleskne hlavou, co by bylo v zájmu jejich země. Některé státy se snaží o těsnější vazbu na "svého" komisaře, někde je to naopak. Třeba severští komisaři tu vazbu nemají. Já jsem ji také neměl.
Na druhou stranu může být občas užitečné, že upozorníte na problémy, které může daná norma ve vaší zemi vyvolat. Nebo když Brit připomene, že když to uděláme tak a ne jinak, tak třeba Tony Blair návrh na Evropském radě "zabije". Komisaři tak hrají důležitou roli, protože znají svou zemi, což může být ku prospěchu státu i Komise. Ale nesmíte sklouznout k tomu, že tvrdě hájíte národní zájmy. Pak vás nikdo v Komisi nebude brát vážně.
Vylučujete návrat do českých státních služeb?
Vysokou politickou funkci, kterou nepochybně komisař je, nemůžete zneuctít tím, že přejdete do nějaké domácí funkce o řád níže. Tím byste jen prokázal, že jste trafikant, že očekáváte, že stát se o vás postará, protože to sám neumíte.
To jsou důvody, proč nebyl návrat do české státní správy jednoznačně od samého počátku řešením.
Jestli se jednou do služeb českého státu vrátím, pak asi skutečně až za nějaký čas. Vzhledem k okolnostem, které provázely konec mé kariéry, tam zatím namířeno nemám.
|
