Sem tam nějaký volič se představil volebním komisím, celkem jich bylo mezi jednou šestinou a téměř jednou třetinou. Mandáty z takových voleb jsou legální a plnohodnotné, ale pocit z nich je nakyslý a dosti neplnohodnotný. Voliče totiž už nelze v kampani ani burcovat obavami, co všechno se stane, když nepřijdou volit. Nestane se totiž vůbec nic, a vědí to i voliči, i holiči.

Potom ty velevolby americké: tam nerozhodli kupodivu žádní voliči, protože o jejich hlasy nešlo. Inu, počítejte se mnou - zhruba řečeno, nevědělo se jenom, jaké budou výsledky z Floridy a z Ohia. Ostatní státy předpověditelné, v uvedených dvou státech žije o něco méně než deset procent amerických voličů. I z nich však naprostá většina volila předvídatelně, a přesvědčovat přesvědčené, to jistě nemá žádný smysl, když to navíc zdaleka není zadarmo. Šlo tedy jen o ta tři procenta nepředvídatelně váhavých voličů, kteří by jistě ušetřili oběma kandidátům slušné peníze, kdyby byli ochotni předem dát najevo, které jméno se pokusí proděravět na komplikovaných volebních lístcích po vložení do uživatelsky nepřátelských děrovacích strojů.

Nešlo tedy o více než zanedbatelnou část voličstva, takto počítáno jen mírně převyšující půl procenta všech volících občanů velmoci. Jistě, mohli přijít k volbám i další, jenže žijeme v době, která disponuje tak podrobnými výzkumy a sociologickými daty v oblasti chuťových preferencí jednotlivých sociálních vrstev obyvatelstva ve vztahu k majonéze, že pro nějakou čirou nepředvídatelnost v něm není místa.

A posledně volby ukrajinské - Viktor proti Viktorovi. To je také dodnes jediná jasná věc: kdyby se obecenstvo spokojilo s informací, že vyhrál Viktor, pokoj a mír by se rozhostil nad rozdělenou zemí :)

Nerad bych proti sobě popudil desítky miliónů Ukrajinců, ale jejich dnešním problémem opravdu není příjmení vítězného Viktora, nýbrž otázka daleko závažnější - jak má fungovat rozdělená země! Jedna polovina volí z devíti desetin jednoho Viktora, druhá polovina tímtéž poměrem Viktora druhého. Ať už z té nepřehlené situace vypadne jakýkoliv výsledek, je jisté, že Viktora Vítězného nebude akceptovat celá polovina země, oddělená od té druhé ostře načrtnutou čarou nesouhlasu. Jako dva břehy, mezi nimiž chybí řeka.

Ukrajina se nerozdělí, není jak a není kam. Něco horšího: Ukrajina nebude fungovat jako stát. Dvě poloviny obyvatelstva mají spolu už dnes velmi málo společného. A čím méně autority státu, tím více korupce, kriminality, extrémismu a nejistoty. Jednou pak může stačit jen málo ....

Obvykle se má za to, že se volby konají proto, aby voliči rozhodli. Jenže co dělat, když rozhodují spíše ti, kteří nepřijdou? Mít jim to za zlé? Vidíte, já jim to mám za zlé, ale k ničemu mi to není. A co ten druhý, americký případ? O osudu všech rozhoduje nepředvídatelné chování subminorit, motivovaných ve svém rozhodování okrajovými tématy. A kauzální řetěz můžeme jen s obavami domýšlet: Na jeho konci jsou sporně vyhlášené války, tisíce mrtvých, znehodnocená měna, federace v mapách karikaturistů rozdělená na Ježíšovu zemi a Liberální zemi.

A nakonec Ukrajina: Střet, který donedávna ochromoval jen vrcholnou politickou scénu v Kyjevě, nakonec právě volbami zavlekl do neřešitelného konfliktu celou zemi. I kdyby davy vymetly kyjevské mocenské paláce, nevyřeší to vůbec nic, protože to nikoho z druhého břehu nepřesvědčí!

Politické elity se musejí naučit vyslovovat dosud nevyslovitelné: Je lépe, abyste volili mého soupeře, než abyste nešli volit vůbec! Zkusme to - řekne-li to jeden, bude za hloupého Honzu. Řeknou-li to jednou všichni, budeme v situaci nové legitimity. Demokratický politický systém ji zoufale potřebuje.

Není mi z toho všeho nejlépe. Nedostatkem naděje jistě strádat ještě nemusíme, ale buďme opatrní a předvídaví: Leccos začíná nasvědčovat tomu, že tento typ demokracie prožívá znavené pozdní odpoledne. Podzimní slunce se téměř již dotýká obzoru a k našemu sluchu jen neslyšně doléhají otázky šeptané jazykem staroegyptských stél. Vítr vane v prudkých závanech a není se před ním kam skrýt. A nevyřkneme-li zakrátko odpověď, zůstaneme navždy těmi, kteří nepochopili odpovědnost, vyplývající z vlastního údělu. Jakákoliv jediná, nesnášenlivá a konfrontační pravda tuto odpovědnost jen velkým obloukem obchází.