Mag. Thomas Hennefeld, farář a vrchní církevní rada Evangelické církve h.v. (reformované církve) v Rakousku, který byl na shromáždění delegátem své církve, popsal atmosféru plenárního hlasování o závěrečném dokumentu tohoto shromáždění takto:

'Byl to historický okamžik. O dokumentu Smlouva pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost bylo referováno, byl diskutován, pak byly předloženy a zapracovány pozměňovací návrhy. Potom nastala chvíle, kdy se o něm mělo hlasovat. Na začátku konference dostal každý delegát jednu červenou a jednu modrou kartu. Při hlasováních červená znamenala souhlas a modrá odmítnutí. Výsledek hlasování byl zcela nejistý. Existovaly námitky z nejrůznějších důvodů. Jedni měli problémy s vyznavačským charakterem dokumentu, jiní byli nešťastní z řeči dokumentu, která byla podle jejich mínění příliš ideologická. Jiní se zase s dokumentem jako celkem mohli jen stěží ztotožnit, protože byl prý příliš politický a málo křesťanský. O to více překvapilo 'rudé moře', ve které se na chvíli proměnilo plénum při hlasování o tomto dokumentu. Delegáti byli šťastní a uvolnění a nějak všichni pocítili, že to byl 'kairos'.

A tak zřejmě Akkra vejde do dějin Světového reformovaného svazu jako konference, ve které převážná většina delegátů řekla rozhodné NE k panujícímu neoliberálnímu hospodářskému systému. Volání obětí této globalizace nebylo možno přeslechnout a zapůsobilo. Došlo k tomu, co se ještě před začátkem konference zdálo nepravděpodobné. Delegáti z více než 200 církví ze 100 států se shodli na dokumentu, který lze označit za průkopnický a určující další směr.'

Myslím, že tento dokument, který vznikl po několikaletých debatách a studiích mezi reformovanými církvemi po celém světě a po konsultacích s jinými světovými církevními organizacemi, stojí za čtení i zamýšlení a klade nejen před křesťanské církve v ČR, které se hlásí reformované tradici, ale i před ostatní (a nejen církve) řadu výzev.