ČSSD se stala úřednickou stranou a vidí realitu jen z tohoto pohledu. To je past, ze které se bude jen velmi obtížně dostávat.

• Hlavní problém ČSSD je, že se stala stranou úředníků (svým složením, mechanismy a následně i ideologií).
• Úřednicky viděno - reforma veřejných rozpočtů musí být nepopulární, ale právě to je ten největší omyl: skutečnou reformu lze dělat sociálně přitažlivě, nikoli asociálně.
• Základem reformy musí být podstatné zvýšení uplatnitelnosti lidí (všech věkových kategorií) a prodloužení období zainteresovaného produktivního uplatnění člověka.
• K tomu je nutné radikální zvýšení efektivnosti vzdělávacího a zdravotního systému (které je reálné, pokud se vytvoří příslušný typ zainteresovanosti).
• Je naivní si myslet, že veřejnost necítí, že úřednická reforma je ta nejhorší a zbytečně asociální, aniž by cokoli řešila (to je hlavní příčina stávajícího volebního debaklu a pokud se nic nezmění, tak i všech dalších).

ČSSD doposud tuto svoji pozici nereflektovala a dokud to neudělá a nenajde východisko z ní, odsuzuje se k fatálnímu propadu.

Typickým příkladem a bohužel i největší překážkou řešení programové krize se stala problematika financování vzdělání, zejména jeho vrcholných forem (tj. vysokoškolského). Přitom změna v této oblasti není jen "důležitým úkolem", ale je přímo hlavním článkem jakéhokoli současného či budoucí sociálně orientovaného programu.

Tzv. "bezplatné vysokoškolské vzdělání" je nezainteresované vzdělání - tj. jeho poskytoval není zainteresován na uplatnění těch, kterým vzdělání poskytuje. Udržování při životě nezainteresovaného systému vysokoškolského vzdělání je bez nadsázky a bez přehánění národní tragédií.

Porovnejme dva systémy financování vysokého školství:

• Současný daňově dotační, kdy:
  • Platí každý ať již vzdělání dostane, nebo ne; ať již dostane kvalitní vzdělání nebo špatné.
  • Peníze za poskytnutí dostává každý vzdělávací subjekt, který je definován jako veřejná vysoká škola, bez ohledu na to, jak kvalitní vzdělávací službu poskytl.
• Systém založený na platbě za vzdělání odvodem z příjmu absolventa (v definované procentuální výši, po definovanou dobu let):
  • Platí každý (absolvent) z toho, co mu vzdělání vynese, až poté, kdy vzdělání nabyl, a podle toho, co mu vzdělání přineslo.
  • Platí se přímo tomu (té vysoké škole), kdo vzdělávací službu poskytl.

Jaký důvod máme k tomu, abychom první systém nazvali "sociální" a druhý "asociální"? Jak dlouho budeme ještě vydávat úpadkový systém ze "přednost"?

R. Valenčík 25. 6. 2004: O školství, Špidlovi a ČSSD
Moderní levice, která je schopna reflektovat proměny světa ZDE

ČSSD se ostře staví proti tomu, aby kritériem v oblasti vzdělání byl zisk. To by ještě bylo možné pochopit. Nekultivované ziskové kritérium v oblasti vysokého školství může vést k problémům. Horší je, že jako něco zcela samozřejmého se bere maximalizace příjmu na základě maximalizace počtu přijatých studentů. Tomu současný systém otevřel dveře. To je nejrychlejší cesta k devastaci vysokého školství. Mj. kultivovat vhodně nastavené ziskové kritérium je problém řešitelný, zatímco kultivovat honbu za studenty (jak se o to snaží MŠMT) je fraška.

Téměř 50 stránek Koncepce reformy vysokého školství v ČR, které zveřejnilo MŠMT, je z hlediska výše řečeného unikátním dokumentem. Čtenář zde nenajde ani slovo o tom, jak motivovat vysoké školy k uplatnění jejich absolventů na profesních trzích, jak tomu podřídit systém financování vysokého školství. Nenajde zde slovo ani o tom, že neustále roste počet nezaměstnaných absolventů vysokých škol, a jak tento problém řešit.

Bez změny přístupu k problematice financování vysokého školství:

• Bude pokračovat reforma veřejných rozpočtů založená jen na restrikci, která bude přinášet zbytečné utrpení početným sociálním skupinám a stejně nic nevyřeší.
• Bude mít navrch argumentace V. Tlustého apod., tak jak ji předvedl v Právu (a to už je co říci).
• Bude pokračovat odklon klíčových sociálních vrstev od ČSSD (mládež, inteligence, ale i zaměstnanecký stav, živnostníci a důchodci).
• Budou navrhovány tzv. "parametrické" reformy důchodového systému spojené mj. s paušálním prodlužováním odchodu do důchodu; bude pokračováno ve zpochybňování závazků, které vyplývají z existence průběžného systému.
• Staneme se stranou, která blokuje nezbytné změny, den co den zhoršuje startovní podmínky pro skutečnou reformu, odsuzuje přímo (neřešením problémů) i nepřímo (otevíráním cesty k moci asociální pravici) široké vrstvy ke krušným rokům života.

Pokud překročíme svůj stín, prodiskutujeme a začneme realizovat komplexní reformu investičních a pojišťovacích sociálních subsystémů (zejména systém vzdělávání, zdravotnictví, penzijní systém):

• Dojde k zásadnímu zvýšení uplatnitelnosti absolventů na globálních profesních trzích.
• Takto vznikající absolventské sítě našich vysokých škol zvýší konkurenceschopnost ČR a upevní její pozici ve světě.
• Absolventské sítě vytvoří značný absorbční prostor pro využití rekvalifikací (kde by formou celoživotního vzdělání měly právě vysoké školy hrát klíčovou roli), což výrazně sníží nezaměstnanost.
• Dojde k prodloužení horizontu dobrovolného produktivního uplatnění lidí na profesních trzích (kdy konkurenční výhodou se stane využití životních zkušeností, což je podmíněno kvalitou nabytého vzdělání).
• Bude možné posílit solidaritu mezi těmi, kterým vývoj na profesních trzích v důsledku zdravotního stavu, nedostatečné profesní přípravy, specifiky profesního vývoje neumožňuje uplatnění, a těmi, kteří mohou a chtějí se i v pokročilém věku na profesních trzích uplatnit.

Na problémy (pokud mají být řešitelné), je nutné dle mého názoru jít úplně jinak:

Zainteresované školství, tj. vzdělávací systém, který je finančně zainteresován na dlouhodobém uplatnění svých absolventů. Systém, ve které jsou jednotlivá vzdělávací zařízení (zejména vysoké školy, resp. univerzity) nuceny konkurencí hledat cesty zvyšování efektivnosti vzdělávacího procesu.

Zainteresované zdravotnictví, kterému jde o takovou zdravotní péči, která by co nejvíce prodloužila dobu produktivního uplatnění člověka.

Celoživotní vzdělání a tvorba absolventských sítí, které jsou schopny vtahovat (formou rekvalifikací) i ty, co chytají druhý dech (dnešní 30-50tníci, dost "pokaženi" tím, že prošli systémem "nezainteresovaného" školství, ale leccos lze ještě napravit).

Rozhodující je obrat v pojetí vzdělávacího systému: Ten musí zajistit, aby člověk neustále ukládal své zkušenosti a nové poznatky tak, aby jeho kvalifikační hodnota celoživotně rostla, aby se zvyšovaly jeho schopnosti inovační, systematizační, komunikační a realizační.

Jde o úplně jiné pojetí vzdělání, než převažuje dnes. Nikoli důraz na certifikát spojený s ukončením (např. vysoké) školy, ale na schopnost otevřít člověka přijímání dalších a dalších informací a poznatků, které získává:

• Napojením na "mateřskou" vysokou školu (která mu jako absolventovi nebo "přifázovanému" rekvalifikantovi zprostředkovává nejnovější poznatky z oboru jeho uplatnění). (Jak to, že to, co je dnes ve světě atributem špičkových univerzit u nás žádná univerzita nedělá a ani ji to nenapadne?!)
• Ze svých životních zkušeností - zobecněním a zatříděním těchto poznatků, což předpokládá příslušné metodické a metodologické vybavení.
• Z různých forem běžného doplnění vzdělání a samostudia.

Prodloužení horizontu (i zenitu) zainteresovaného (tj. takového, o které bude mít člověk vnitřní zájem, protože ho to bude bavit, protože tím bude žít) produktivního uplatnění člověka (kdy může při dobrém vzdělání, začlenění do absolventské sítě a kvalitní zdravotní péči vrcholit profesní život člověka - v 60?, 70?, 80?...) je dostatečným zdrojem vyvážení penzijního systému, ale i tím, co je klíčovým zdrojem růstu a dává ekonomickému růstu novou kvalitu a poskytuje mu v podstatě neomezený prostor.

Vím, že pro úředníka, který je závislý jen na své pozici a tu si může zvýšit, jen když jeho šéf úplně zblbne nebo ho klepne pepča, je výše uvedené něčím, co nedokáže pochopit a co se mu zdá nehumánní... Kdo však dělal skutečně kvalifikačně náročnou týmovou práci s lidmi, kteří na sobě celý život pracovali, ví, jakou obrovskou hodnotu mají dobře zobecněné a zatříděné životní zkušenosti.

Autor je členem ČSSD a proděkanem na soukromé Vysoké škole finanční a správní.