V říjnu schválená vojenská doktrína Ruské federace vyhlásila nárok na vojenský zásah kdekoli na teritoriu Společenství nezávislých států. V sobotu 22. listopadu pak Duma přijala státní rozpočet, z nějž bezmála třetina bude vynaložena na armádu, bezpečnost a tajné služby. Tak zběsilé tempo zbrojení ovšem ruská ekonomika nevydrží déle než jen několik let -- vnucuje se tedy otázka, zda existují nějaké důvody pro podobný spěch. A zdá se, že se opravdu nabízí naprosto jedinečná příležitost, jíž je třeba využít...

Americké přehánění hrozby ze strany třetiřadých mocností se v posledních letech změnilo doslova v posedlost -- a výsledek odpovídá míře zaslepení. V Iráku právě probíhá rotace jednotek americké armády demoralizovaných nepřetržitými útoky místních guerill. Vystřídání řádnými útvary však v plném rozsahu není možné a významnou část čerstvých sil proto tvoří jednotky Národní gardy s pouhým tříměsíčním výcvikem. A co je ještě horší: ani předání moci proíránsky orientovaným šíitům patrně nepřinese dlouhodobé politické řešení současné krize. Nesmyslná a zbytečná vojenská exhibice v Iráku se tedy změnila v kouli na noze americké zahraniční politiky, již se v dohledné době sotva podaří odstranit. Na území bývalého SSSR se zatím bez velkého řečnění rozjíždí program obnovy impéria. Zfalšované volby v Ázerbajdžánu nebo převrat v Gruzii představují jen první ilustrativní ukázky.

A Evropská unie? Těžko se zbavit dojmu, že území ležící na východ od polských hranic vlastně už dávno odepsala.