21. 10. 2003
Nemáme-li odpovědi, neomezujme věduReakce na tento článek.
Genetika se díky obnažování naší biologické podstaty, ke kterému v poslední době dochází v nebývalé míře, začíná stále intenzivněji dotýkat otázek společenských, etických a filosofických. Klade otázky, na které nutně potřebuje odpověď, abychom se mohli rozhodnout jak se zachovat, odmítnout pokrok vědy, ohradit ji cestu, po které se může pohybovat a určit meze, kam až smí dojít ? Anebo ji nechat úplnou volnost a smířit se se skutečností, že si třeba nebude počínat tak, jak bychom si přáli? |
Zatím si spíše počínáme jako ti, kteří zabíjejí hada od ocasu. A snažíme se nejrůznějšími "zákony" omezovat vědu, namísto toho abychom se soustředili na způsoby jak ovlivňovat její použití. Lidstvo trpí a vždy trpělo řadou dědičných chorob a špatných dispozic, které bylo obtížné ne-li nemožné odhalit dříve, než došlo k jejich manifestaci. Dnes je díky pokročilé diagnostice možné tyto příčiny našich zdravotních problémů zjistit ještě v době, než se projeví. Dá se říci, že dokonce již v nejranějším stadiu našeho vývoje je možné zjistit zda v našem zárodku nejsou přítomny některé špatné genetické informace. Jinými slovy, někdy dokážeme předpovídat náš osud a bude to stále častější a snazší, tak jak bude přibývat našich znalostí. Zdálo by se, že je to příznivá zvěst a pro někoho i naděje v tom, že se zároveň podaří najít způsob, jak zabránit, nebo omezit projevy těchto špatných genetických informací o možnosti je opravit ani nemluvě. O naše zdraví pečuje zdravotnický systém, spotřebovávající značné množství prostředků, které do něho plynou z kapes každého z nás v podobě přímých plateb, zdravotního pojištění, z příspěvků zaměstnavatelů (podniků) a příspěvků státu (státní rozpočet). Vedle zdravotního pojištění existují ovšem ještě úrazová pojištění, životní pojištění a další, která sice nejsou povinná. Nicméně všechny tyto instituce mají na naše zdraví pohled ekonomický a byly by nejraději, kdybychom byli celý život zdrávi, žili co nejdéle a vkládané prostředky nespotřebovávali. Pravda je, že někteří z nás jsou opravdu celý život zdrávi, ale jiní naopak celý život prostůňou. Zdá se tedy, že obava z diskriminace ze strany pojišťoven je oprávněná, že se budou chtít chovat méně vstřícně k těm, o nichž budou moci předpokládat, že budou často nemocní, nebo dříve zemřou. Z toho vyplývá snaha omezit takovým institucím přístup k informacím, a to jsou především informace genetické, které by pro ně z tohoto hlediska mohly být užitečné. Nejlépe tedy takové informace nevytvářet ? Omezit genetické testování ? Je jistě lepší způsob jak takové diskriminaci zabránit než omezování vědy. Pokud chceme lpět na solidárním způsobu pojišťování, kdy zdraví se budou podílet stejně jako nemocní, pak stačí, aby rozdíl, který by takovou diskriminací mohl vzniknout, byl pokryt z veřejných fondů. Všichni budou přispívat stejným dílem, ale čerpat různě. Pokud pojišťovnám nedovolíme, aby pojistné zohlednilo podle výsledků genetického testování, ale i třeba vzhledem ke způsobu zaměstnání apod., musí stejně rozložit své náklady na všechny pojištěnce (a zisky na své podílníky). K podobnému dilematu dospějeme právě i v případě genetického vyšetřování před vstupem do zaměstnání. Paradoxně právě častý vznik chorob u osob pracujících v určitém prostředí vedl k odhalení vztahu dědičných vlastností k zátěži vyvolané zaměstnáním. Před mnoha lety byl tak v Kanadě objeven vztah mezi dědičnou poruchou schopností regulovat zánětlivé procesy a prací v nadměrně prašném prostředí obilních sil. Jistě nikdo nepochybuje o tom, že mezi našimi vlastnostmi a působením prostředí by měl být hledán optimální vztah. Nemělo by to platit i při volbě zaměstnání? Je v tomto případě zákaz genetického testování z hlediska prostředí ve kterém budeme pracovat rozumný? Nebylo by vhodnější vymezit okruh testovaných genů pro různé typy zaměstnání? Vždyť po něčem podobném voláme, zatím na úrovni psychologických testů v případě řidičů, držitelů zbraní a možná i některých zvířat. |