a) Věcná - samozřejmě že nemáš pravdu. Strašně to zjednodušuješ - míra svobody se ani náhodou nepohybuje na ose "ochoten zemřít za myšlenku - neochoten zemřít za myšlenku." Byli snad členové NSDAP, ochotní zemřít za Říši, svobodnější než já, neochotný zemřít za jakékoliv slovo?

Svoboda je nesmírně složitý pojem. Navíc to není o podřizování - když si mě chce někdo zotročit, chce si zotročit zřejmě i ostatní, a myslím, že jsme se shodli na tom, že zemřít za jiného člověka mi už přijde mnohem ospravedlnitelnější než zemřít za ideu, jakkoliv si nikdy netroufnu říct, že bych toho byl schopen.

A tady je to vždycky o míře - co je ještě míra, pro kterou už stojí za to zemřít, a co ještě ne? Tu má každý svoji.

Navíc ani umřít není jednoduché slovo: umírat se dá tisícem způsobů a o smrti jsou tisíce představ. Ti muži v letadlech z 11. září měli jinou představu o smrti než já, oni vlastnili život věčný, to měla Maruška pravdu. Smrt pro ně nebyla obětováním všeho, co měli, ale jen cestou dál. Navíc člověk ochotný zemřít pro ideu není svobodný, je pouze nezotročitelný člověkem - protože už je zotročený ideou.

Pokud si budu moct vybrat, budu vždycky radši otrokem člověka než teze.

b) Diskurzivní - na lidovkach.cz/centrum.cz se pod tím Tvým článkem rozběhla docela hezká krátká diskuse. Samozřejmě že všichni stojí za námi a nadávají Ti. A to se mi líbí čím dál víc - ta Tvá (nevím, jestli mimoděčná nebo záměrná) schopnost provokovat. Vyvolávat debatu, aťsi jakkoliv vzrušenou. Debata je jednak věc zábavná a jednak má smysl. Člověk na ní zjistí, co si vlastně myslí.