4. 9. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Jakub Patočka
4. 9. 2003

Literární noviny: Medienterroristen oder Literatur?

Ostrý spor s televizí Nova a s Mladou frontou Dnes

Myslím, že v poslední době stojí zato - navzdory určitým stereotypům a ideologickým tikům - sledovat Literární noviny Jakuba Patočky. Šéfredaktor se dostal do docela odvážného sporu s Mladou frontou Dnes (kterou nazývá - v ultralevicových kruzích oblíbeným - termínem Junge Front Heute) a zároveň se ocitl uprostřed ostrého konfliktu s "mocnou" televizí Nova, neboť otiskl kritický článek Zdeňka Jemelíka o pořadu Na vlastní oči. Jemelík (alias Martin Stín) zaslal v nedávné minulosti na základě kritky pořadu podnět k zahájení správního řízení s televizí Nova Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Text před časem zveřejnil server Česká média. Patočka nemusí mít vždy ve všem pravdu, nicméně se nyní pokouší vyvolávat (záslužně, ale riskantně) v Literárních novinách debatu o důležitých otázkách české současnosti. Činí tak poté, co mu ministerstvo kultury zkrátilo dotace jako "více politickému než kulturnímu časopisu". Ale přesto Patočkova snaha vyvolat polemickou diskusi o světě médií stojí za zájem i za podporu.

18. srpna apeloval v Literárkách překvapivě a bezprecedentně svým sloupkem na titulní straně na čtenáře, aby se časopis pokusili zachránit, spisovatel Ludvík Vaculík, předseda Výboru společnosti pro Literární noviny, která tento časopis vydává. Finanční situace Literárních novin je zjevně vážná, protože Vaculík ve svém fejetonu s tradičním, dlouholetým, "školně-slohovým" názvem "Srpnový den" napsal:

Samozřejmě jsou tyto noviny závislé na dotacích: podporovalo je hlavně ministerstvo kultury. To však podporu snížilo z půldruha milionu letos na šest set tisíc; tím bohužel anulovalo výhodu Kocábovy nadace. Výbor společnosti i redakce vedou jednání s různými osobami a organizacemi, kdy já, musím-li u nich být, se stydím. Já se po celou dobu od převratu divím, že v našem národě není dost lidí takového zájmu, kteří by tyto noviny udrželi. Dneska by, konkrétně řečeno, bylo třeba, aby k těm sedmi tisícům odběratelů přibylo aspoň deset tisíc. Ale my nemáme peníze ani na základní propagaci a informaci, a tak někde se ani neví, že tyto noviny vycházejí. Redakce i výbor společnosti vědí, čeho by bylo třeba, aby noviny byly ofenzivnější, ale nemáme ani plný počet redaktorů a nejsou peníze na honoráře. Já jsem už hlasitě řekl: "Nač máme svou chatrnou silou udržovat noviny, které nikdo nepotřebuje?"

To byla nadávka, pravda to není. Protože tu mají být noviny třeba pro malý okruh lidí, kteří se zajímají o myšlenky myslících lidí a o tvorbu bez spojitosti s nějakou politickou či ekonomickou potřebou, o myšlenky k uložení pro další vývoj. Takové noviny by ovšem měl vydržovat stát, neboť jako o tělesné zdraví občanů má se starat o jejich duševní čilost. To je věc celkové kulturní politiky státu: a o tom míní Obec spisovatelů na podzim uspořádat celostátní konferenci.

Nedávno jsem přišel k Olbramu Zoubkovi do ateliéru. Na stole jsem uviděl Literární noviny (...) Řekl jsem mu, že nemáme zrovna na honoráře. Zeptal se, jestli chci peníze, a hned mi dal deset tisíc. Padesát tisíc nám na stejný účel věnovala senátorka paní Táňa Fischerová. Tyto dvě příhody vyvolaly v redakci úvahu, zda bychom o tom neměli dát vědět čtenářstvu. Dostal jsem to za úkol já, ale nelíbí se mi žebrat o peníze, které jsou stejně za chvíli pryč, lepší cestou je rozmnožení odběratelů a čtenářů, což ale, jako vždycky, je věcí jejich životní chuti a vztahů.

Literární noviny mají několik zásadních problémů. Jedním z nich je to, že jsou - bohužel zásluhou právě Jakuba Patočky - vnímány ve svých politických a ekologických tématech jako víceméně frakcionářský časopis. To se snoubí i s břemenem povinnosti věnovat se literární problematice - kterou časopis nyní většinou odsunuje až do druhé části listu. Ta je pro lidi, kteří mají profesní zájem o literaturu, jistě docela zajímavá, avšak pro normálního čtenáře je to nepřekonatelné břemeno. Je přece naprosto nerealistická už představa, že by si průměrný čtenář v ČR dnes koupil časopis s názvem Literární noviny. Nebude si myslet, že se v těch novinách dočte něco o problémech z české současnosti, které se ho přímo dotýkají. Jméno časopisu je samozřejmě z historických důvodů - zavádějící, (konec konců stejně jako jména Právo, Mladá fronta [Dnes]) - ale ten název je handicap.

Takže lidi, kteří nevědí, o co se Patočka ve svých novinách pokouší (kdysi mi řekl, že z nich chce udělat průbojný investigativní list, jako je britský Guardian, jenže na to nemá ani spolupracovníky, ani finance, ani zázemí) si těžko koupí časopis s označením Literární noviny, i když ho občas v Praze na novinových stáncích uvidí. Povědomí z dávných šedesátých let, že Literární noviny/listy byly podvratným politickým týdeníkem, zjevně dávno zaniklo.

A přece. Navzdory všem výhradám, které je možno proti tomuto týdeníku mít - nakonec co není v Čechách amatérské a nedokonalé? - je rozumné a záslužné tento časopis podporovat a číst.

V Literárních novinách č. 33 ostře kritizuje Zdeněk Jemelík (pod pseudonymem Martin Stín) pořad Na vlastní oči televize Nova z 1. července 2003 a argumentuje v něm, že pořad "Mocipán" s podtitulkem "Zaplacená nevina" byl neetický. Podle Jemelíka v něm byl neoprávněně obviněn příslušník Útvaru organizovaného zločinu Policie ČR Vojtěchovský, že přijal vysoký úplatek. Jemelík argumentuje, že pokud měli tvůrci pořadu podezření na pana Vojtěchovského, měli podat podnět k trestnímu stíhání. Zveřejnění případu před uzavřením vyšetřování však bylo podle Jemelíka "krajně nezodpovědné". "Pokud skandalizace policisty někoho potěšila, pak mimo lehkověrné lovce senzací to zcela jistě bylo celé podsvětí."

Jemelík v článku kritizuje i další "odstřelovací" pořad televize Nova, "Anděl smrti", který se vysílal 22. července 2003. V něm byl podnikatel Tomáš Linhart nařčen, že zavinil záhadné úmrtí čtyř osob. Jemelík v dlouhém textu podrobně zdůvodňuje, proč považuje reportáž televize Nova za neetickou a pochybenou. V Literárních novinách č. 36 pak na to odpovídají reportéři pořadu Na vlastní oči Janek Kroupa a Josef Klíma. Jejich hlavním argumentem, jak se zdá, je, že (a) Jemelík "lže" a (b) že je to "osmkrát lustrovaný agent Státní bezpečnosti". Na to odpovídá Jakub Patočka docela odvážně:

Redakce za obsahem článku Martina Stína nadále stojí. Jeho totožnost je redakci známa. Rovněž je redakci známa skutečnost, že byl spolupracovníkem StB, stejně jako okolnosti této spolupráce. Mezi jinými ani výrok "osmkrát lustrovaný agent" do seriózní argumentace nepatří. O morálním profilu autora či o jeho schopnosti psát přesně nevypovídá sama skutečnost spolupráce s StB o nic více ani o nic méně než skutečnost, že někdo je osminásobným reportérem TV Nova. Autorovu odpověď reportérům Kroupovi a Klímovi zveřejníme v příštím čísle.

"Mocné" televizní stanice nemají rády, když je někdo kritizuje (i když samozřejmě je televize Nova z mezinárodního hlediska stanice zcela bezvýznamná) - z domácího českého hlediska však nelze upřít Jemelíkovi ani Patočkovi odvahu.

Stejně záslužné a důležité bylo, když Literární noviny publikovaly v čísle 34 z 18. srpna 2003 článek Kateřiny Zachovalové "Zač je pravda v MF Dnes?" Autorka v něm poukázala na to, že Petr Pravda, zahraniční reportér Mladé fronty Dnes, který byl během nedávné války v jižním Iráku a v Kuvajtu jako "válečný zpravodaj", převzal do svých článků ze zahraničních zdrojů nejméně jednu dramatickou scénu, u níž nebyl přítomen jako očitý svědek - a neuvedl, že to není jeho přímá reportáž, ale zdrojem je jiné médium. Tak například podle Zachovalové publikoval Pravda v MFD toto:

"Vzdejte se, na zem," řval britský důstojník v čele malého oddílu v okamžiku, kdy jeho voják vykopl plechové dveře jednoho z domků a všichni vtrhli dovnitř. Namířené hlavně, dupot bagančat a řev, který naháněl strach. "K zem! Ruce za hlavu! Dej ruce za hlavu," křičel na Iráčana a drsně ho bouchal zezadu do hlavy, když nedělal přesně to, co měl."

Pravda podle Zachovalové neměl povolení cestovat s britskou či americkou jednotkou. Své zprávy, budící dojem, že byl "přímo na místě", psal prý podle zpravodajství televize CNN případně podle zpravodajství tiskové kanceláře Reuters. Čtenářům nepřiznal, že má informace z druhé ruky. Zachovalová srovnává tuto praxi s případem reportéra amerického deníku New York Times Jaysona Blaira, který byl na jaře 2003 z listu propuštěn, protože mj. právě takto opisoval z jiných novin bez udání zdrojů.

Článek o Pravdově novinářské praxi měl vyjít v květnu 2003 v časopise Týden Napsala ho Lucie Tvarůžková. Zachovalová dále konstatuje:

Lucie Tvarůžková z Týdne byla jedinou novinářkou, která chystala článek o Pravdových praktikách. Text, který měl vyjít 26. května, obsahoval výše uvedené příklady a rovněž použil živý popis akce komanda jako strhující úvod. Investigativní článek Lucie Tvarůžkové nikdy nevyšel.

Podle redaktora Týdne, který si nepřál být jmenován z obavy, aby nepřišel o práci, šéfredaktor časopisu Dalibor Balšínek o článku Lucie Tvarůžkové mluvil se svým protějšek v MFD Pavlem Šafrem. Na redakční poradě 23. května Balšínek a vedoucí rubrik o osudu článku rozhodovali. Mluvili také o tom, zda by Týden mohl být za podobné praktiky napaden. I když většina editorů vydání článku podpořila, Balšínek ho nakonec z čísla stáhl.

"Článek neodrážel realitu," řekl Balšínek podrážděně v telefonním rozhovoru. "Nepovažoval jsem ho za tak důležitý." Šéfredaktor přiznal, že Pravdovy články, z kterých Lucie Tvarůžková vycházela, vůbec neviděl. Zároveň odmítl, že byl pod tlakem Mladé fronty Dnes, která je nejsilnějším hráčem na českém mediálním trhu a vlastníkem šestadvacetiprocentního podílu v distribuční společnosti PNS.

Podle mediálního kritika Milana Šmída se dá mlčení médií vysvětlit jednoduše. "Problém spočívá v tom, že to dělají všichni [opisují od jiných médií]," řekl. "Jedeme v tom všichni. Pokud někoho napadnete, vystavujete se riziku, že on pak napadne vás. Týden není bez chyby. Místo diskuse by tu mohla propuknout válka."

Rozhodne-li se ovšem někdo potlačit diskusi ve veřejném zájmu, protože má "vlastní želízka v ohni", jak daleko je to od korupční praxe? Literární noviny záslužně převzaly tento článek, který původně vyšel anglicky na serveru Transitions Online. Robert Čásenský, zástupce šéfredaktora MF Dnes, k tomu v Literárkách otiskl tento protest:

Vedení redakce MF Dnes se neztotožňuje s obsahem a vyzněním (sic!) textu Kateřiny Zachovalové. Trvá na tom, že se redaktor Petr Pravda ani MF Dnes nesnažili uvést a ani neuvedli čtenáře v omyl. Redaktor MF Dnes ve dvou případech opomněl správně uvést agenturní zdroje a redakce se touto situací zabývala. Musíme však kategoricky odmítnout, aby byl náš redaktor dáván do jakékoliv souvislosti s případem J. Blaira, který si své články vymýšlel. (To není stoprocentně pravda, Blair je částečně opisoval z jiných zdrojů bez udání toho, odkud informace měl, pozn. red.) To považuje redakce MF Dnes za zcela zavádějící a skandalizující postup a takové srovnání je naprosto nepřípustné. Za mimořádně nevhodné považujeme také zneužívání příjmení redaktora Petra Pravdy. Takovým způsobem obvykle pracují ta nejpokleslejší bulvární média. (sic!!)

V čísle 36 Literárek z 1. září 2003 poukazuje Božena Tichá právem na podivnosti, které provázejí privatizaci bytů v Praze 1. Píše: "Byznys, stříbrný důl, provázený klientelismem i korupcí, dobře ilustruje případ Malé Strany, Starého Města či Josefova."

Privatizace bytů v této městské části se pro normální lidi dlouho vleče. Kupodivu však galeristka Meda Mládková měla už možnost zprivatizovat si byt v ulici Na Kampě bratru za cca 230 tisíc korun. A starosta Vladimír Vihan si má kupovat pětipokojový byt na Senovážném náměstí, který rekonstruoval vlastním nákladem za cca 900 000 Kč. Tato investice se, píše autorka, "současnému starostovi vrátí, když ji radnice strhne z ceny bytu. Zatím se vrací měsíc po měsíci. Vihan platí za 160 metrů čtverečních nájemné jen asi 500 korun. Když vše klapne, může cena privatizovaných pěti pokojů klesnout asi na jeden milion korun."

"Nyní se," dodává autorka, "privatizace bytů v Praze 1 z rozhodnutí radních zastavila. Napadl ji brněnský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Poslední rozhodnutí o zastavení privatizace považují lidé, kteří na radnici nepatří k oporám realitních kanceláří, za vydírání."

V Literárních novinách č. 31 z 28. července 2003 napadl Jakub Patočka v sloupku na titulní straně, nazvaném "Junge Front HEUTE Mladou frontu Dnes, že publikuje ostře prosudetské názory Bohumila Doležala, který "o německé extremistce [Erice] Steinbachové píše, že dělá chybu, když ustupuje Středoevropanům..." Patočkova argumentace v této souvislosti, že je podivné, že by v západní Evropě nejčtenější deník vyčítal místním lidem různé historické viny, je sice trochu nepřesvědčivá, neboť dobré západní deníky skutečně neustále zpochybňují establishmentovou interpretaci historie i současnosti (na to v následné kritice poukázal i Jiří Pehe) - Patočka v této souvislosti píše:

To, co dělá Mladá fronta Dnes, je stejné, jako by deník Figaro měl hlavním komentátorem exota, jenž by Francouzům umanutě předhazoval, že jsou národem nepolepšitelných zrádců, neboť své nejlepší alžírské přátele nechali na pospas islamistickým hrdlořezům, anebo jako by se hlavní komentátor Le Libre Belgique obsedantně znovu a znovu Belgičanů tázal, kdy už se konečně vyrovnají s tím, že jejich vojáci hlídali dům, v němž byl umučen Lumumba, anebo kdyby The Times znovu a znovu Britům předhazovaly jejich národní odpovědnost za Idi Amina či apartheid,

avšak na Patočkově další argumentaci, že MFD je německý list, a právě z tohoto titulu by doležalovské prosudetské články neměla tisknout, už prostě z taktních a etických důvodů, něco, myslím, skutečně je.

Patočkův text ostře odsoudil 1. srpna 2003 v MF Dnes velmi nepřesvědčivými slovy Pavel Tigrid, která Literární noviny otiskly v čísle 32 ze 4. srpna 2003.

V nejnovějším čísle Literárních novin věnuje Patočka celou stranu velkého formátu korespondenci s vedoucím názorové rubriky MFD Martinem Komárkem, který ho nejprve vyzval, aby na Tigridův výlev odpověděl, ale pak se v několika emailech vymlouval, že je Patočkův článek "příliš dlouhý". Vadil mu v něm zjevně závěr. Patočka se v něm totiž ptá:

Co a kam psal Pavel Tigrid, když byl v tomto deníku [tj. MFD] "profesionálně a snad i morálně odprásknut" náš "kolega z demokratické novinářské branže" Jiří Leschtina, co dělal, když zde před pár dny nemohla vyjít nepříznivá zpráva Sabiny Slonkové o karlovarském festivalu, a jak reagoval, když se dověděl o dohodě MF Dnes s karlovarským festivalem, že o něm bude psát jen pěkně? Je to "úpadek civilizovaných novinářských mravů" a je to krokodýlí nářek.

Patočka svou stranu, nadepsanou "Junge Front HEUTE II" uzavírá slovy: "Až vám bude někdo vyprávět o tom, že česky psaný deník JFH je seriózní, ukažte mu tuto stránku Literárních novin."

Nevadí mi, že odchod Jiřího Leschtiny z MFD byl možná složitější, než jak to vykresluje Jakub Patočka ve své zkratce, ani mi nevadí, že ne všechny Patočkovy argumenty proti Doležalovi jsou v jeho odpovědi Pavlu Tigridovi stoprocentně přesvědčivé. Taky vidím, že dodneška Jakub Patočka nepochopil, že se seriózní novinář nemůže spojovat s politickými aktivisty z organizace Člověk v tísni, protože humanitární organizace nemůže politické (či humanitární) akce provádět a zároveň o nich nestranně referovat, jak to i nadále její pracovníci neustále činí na velkém prostoru v Patočkově listě - tato stranickost list diskredituje a možná přispívá i k jeho finančním potížím. (Ty články přeskakuji, protože se nenechám Člověkem v tísni politicky manipulovat.)

Přes tyto nedostatky je nesporné, že Komárek Patočkovu odpověď v MFD otisknout měl. (Proč se někteří lidé v ČR pořád tak bojí průraznějšího názoru?)

Je také jasné, že Patočka dělá v současnosti v Literárkách možná někdy kontroverzní, ale právě proto zajímavou a důležitou práci. Ten časopis - anebo alespoň jeho část - myslím v těchto týdnech stojí za to číst. A zaniknout by asi neměl.

                 
Obsah vydání       4. 9. 2003
4. 9. 2003 Literární noviny: Medienterroristen oder Literatur? Jan  Čulík
4. 9. 2003 Případ Kelly: Dokument, který zpochybnil Blairovo svědectví
4. 9. 2003 Pierre Poujade: Obránce malých proti velkým Josef  Brož
4. 9. 2003 Dušení poslanců
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována
4. 9. 2003 Plivanec na Pejchala - novinář na scestí Štěpán  Kotrba
4. 9. 2003 Jak Tchajwan ukradl Číně císařský poklad Radim  Dvořák
4. 9. 2003 Bude vzdělání zbožím? Josef  Vít
4. 9. 2003 Vědí vláda a odbory co vlastně chtějí? Josef  Trnka
4. 9. 2003 "Centrum proti vyhánění": Změna myšlení je naléhavě nutná
4. 9. 2003 Za Ruzyň na Ruzyň I. Štěpán  Kotrba
4. 9. 2003
4. 9. 2003 "Někomu pomůže, nikomu neublíží" Josef  Veger
4. 9. 2003 Až se do těchto věcí pustíme, staneme se dospělými Evropany Vladimír  Rott
4. 9. 2003 Nové maturity - ide naozaj o objektivitu? Jozef  Brezovský
4. 9. 2003 Havanské bienále moderního umění Štěpán  Kotrba
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba
3. 9. 2003 Kniha Jamese Manna About Face a jedno neslavné výročí Petr  Fiala
3. 9. 2003 Sdružení za kvitance Petr  Říha
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"
1. 9. 2003 Hospodaření OSBL za srpen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
4. 9. 2003 Vědí vláda a odbory co vlastně chtějí? Josef  Trnka
4. 9. 2003 Plivanec na Pejchala - novinář na scestí Štěpán  Kotrba
4. 9. 2003 "Někomu pomůže, nikomu neublíží" Josef  Veger
4. 9. 2003 Pierre Poujade: Obránce malých proti velkým Josef  Brož
4. 9. 2003 Bude vzdělání zbožím? Josef  Vít
4. 9. 2003 Jak Tchajwan ukradl Číně císařský poklad Radim  Dvořák
4. 9. 2003 Literární noviny: Medienterroristen oder Literatur? Jan  Čulík
4. 9. 2003 "Centrum proti vyhánění": Změna myšlení je naléhavě nutná   
4. 9. 2003 Případ Kelly: Dokument, který zpochybnil Blairovo svědectví   
3. 9. 2003 Náboženství je duševní choroba   
3. 9. 2003 Dva roky nesmyslů   
3. 9. 2003 Kniha Jamese Manna About Face a jedno neslavné výročí Petr  Fiala
3. 9. 2003 Rána britské vládě: podle vysokého výzvědného pracovníka byla vládní zpráva o iráckých ZHN nepřípustně zdramatizována   
2. 9. 2003 AIDS v Južnej Afrike I.: Neviditeľný liek   
2. 9. 2003 Čelný britský konzervativec útočí: "Kellyho smrt byla pro Blaira záchranou"   

Zelení RSS 2.0      Historie >
4. 9. 2003 Literární noviny: Medienterroristen oder Literatur? Jan  Čulík
19. 8. 2003 Čo sa stalo s nemeckými zelenými? Frieder Otto Wolf
4. 8. 2003 Disidenti jako tmavozelení pučisté? Pavel  Pečínka
10. 7. 2003 Zelení, kteří začali přijímat (jidášský?) groš od korporací   
27. 6. 2003 Jak se čistila strana
aneb konec Pseudozelených v Čechách
Pavel  Pečínka
23. 6. 2003 Demokracie pro všechny: Zakažte komerční média ! Štěpán  Kotrba
27. 5. 2003 Daniel Cohn-Bendit má stále chuť na politiku Ivo  Krsek
23. 5. 2003 Zelená vpravo, vlevo, vpředu nebo vzadu? Ivo  Krsek
13. 5. 2003 Screamers ze Strany zelených zaútočí z posluchárny č. 24 Pavel  Pečínka
5. 5. 2003 Nové revolty proti systému Immanuel  Wallerstein
5. 5. 2003 Pavel Pečínka bílý a ještě tmavozelený. Inspiroval i jeho Joschka Fischer? Štěpán  Kotrba
30. 4. 2003 Klikaté cesty Pavla Pečínky aneb zelený politický lobbismus za zápočet? Štěpán  Kotrba
16. 4. 2003 Jak Zelení mění evropskou politiku Miroslav  Mareš
16. 4. 2003 Kupředu Zelená! Pavel  Uhl
6. 3. 2003 Rakouští "Zelení" chtějí navázat dialog s ČR