18. srpna apeloval v Literárkách překvapivě a bezprecedentně svým sloupkem na titulní straně na čtenáře, aby se časopis pokusili zachránit, spisovatel Ludvík Vaculík, předseda Výboru společnosti pro Literární noviny, která tento časopis vydává. Finanční situace Literárních novin je zjevně vážná, protože Vaculík ve svém fejetonu s tradičním, dlouholetým, "školně-slohovým" názvem "Srpnový den" napsal:

Literární noviny mají několik zásadních problémů. Jedním z nich je to, že jsou - bohužel zásluhou právě Jakuba Patočky - vnímány ve svých politických a ekologických tématech jako víceméně frakcionářský časopis. To se snoubí i s břemenem povinnosti věnovat se literární problematice - kterou časopis nyní většinou odsunuje až do druhé části listu. Ta je pro lidi, kteří mají profesní zájem o literaturu, jistě docela zajímavá, avšak pro normálního čtenáře je to nepřekonatelné břemeno. Je přece naprosto nerealistická už představa, že by si průměrný čtenář v ČR dnes koupil časopis s názvem Literární noviny. Nebude si myslet, že se v těch novinách dočte něco o problémech z české současnosti, které se ho přímo dotýkají. Jméno časopisu je samozřejmě z historických důvodů - zavádějící, (konec konců stejně jako jména Právo, Mladá fronta [Dnes]) - ale ten název je handicap.

Takže lidi, kteří nevědí, o co se Patočka ve svých novinách pokouší (kdysi mi řekl, že z nich chce udělat průbojný investigativní list, jako je britský Guardian, jenže na to nemá ani spolupracovníky, ani finance, ani zázemí) si těžko koupí časopis s označením Literární noviny, i když ho občas v Praze na novinových stáncích uvidí. Povědomí z dávných šedesátých let, že Literární noviny/listy byly podvratným politickým týdeníkem, zjevně dávno zaniklo.

A přece. Navzdory všem výhradám, které je možno proti tomuto týdeníku mít - nakonec co není v Čechách amatérské a nedokonalé? - je rozumné a záslužné tento časopis podporovat a číst.

V Literárních novinách č. 33 ostře kritizuje Zdeněk Jemelík (pod pseudonymem Martin Stín) pořad Na vlastní oči televize Nova z 1. července 2003 a argumentuje v něm, že pořad "Mocipán" s podtitulkem "Zaplacená nevina" byl neetický. Podle Jemelíka v něm byl neoprávněně obviněn příslušník Útvaru organizovaného zločinu Policie ČR Vojtěchovský, že přijal vysoký úplatek. Jemelík argumentuje, že pokud měli tvůrci pořadu podezření na pana Vojtěchovského, měli podat podnět k trestnímu stíhání. Zveřejnění případu před uzavřením vyšetřování však bylo podle Jemelíka "krajně nezodpovědné". "Pokud skandalizace policisty někoho potěšila, pak mimo lehkověrné lovce senzací to zcela jistě bylo celé podsvětí."

Jemelík v článku kritizuje i další "odstřelovací" pořad televize Nova, "Anděl smrti", který se vysílal 22. července 2003. V něm byl podnikatel Tomáš Linhart nařčen, že zavinil záhadné úmrtí čtyř osob. Jemelík v dlouhém textu podrobně zdůvodňuje, proč považuje reportáž televize Nova za neetickou a pochybenou. V Literárních novinách č. 36 pak na to odpovídají reportéři pořadu Na vlastní oči Janek Kroupa a Josef Klíma. Jejich hlavním argumentem, jak se zdá, je, že (a) Jemelík "lže" a (b) že je to "osmkrát lustrovaný agent Státní bezpečnosti". Na to odpovídá Jakub Patočka docela odvážně:

"Mocné" televizní stanice nemají rády, když je někdo kritizuje (i když samozřejmě je televize Nova z mezinárodního hlediska stanice zcela bezvýznamná) - z domácího českého hlediska však nelze upřít Jemelíkovi ani Patočkovi odvahu.

Stejně záslužné a důležité bylo, když Literární noviny publikovaly v čísle 34 z 18. srpna 2003 článek Kateřiny Zachovalové "Zač je pravda v MF Dnes?" Autorka v něm poukázala na to, že Petr Pravda, zahraniční reportér Mladé fronty Dnes, který byl během nedávné války v jižním Iráku a v Kuvajtu jako "válečný zpravodaj", převzal do svých článků ze zahraničních zdrojů nejméně jednu dramatickou scénu, u níž nebyl přítomen jako očitý svědek - a neuvedl, že to není jeho přímá reportáž, ale zdrojem je jiné médium. Tak například podle Zachovalové publikoval Pravda v MFD toto:

Pravda podle Zachovalové neměl povolení cestovat s britskou či americkou jednotkou. Své zprávy, budící dojem, že byl "přímo na místě", psal prý podle zpravodajství televize CNN případně podle zpravodajství tiskové kanceláře Reuters. Čtenářům nepřiznal, že má informace z druhé ruky. Zachovalová srovnává tuto praxi s případem reportéra amerického deníku New York Times Jaysona Blaira, který byl na jaře 2003 z listu propuštěn, protože mj. právě takto opisoval z jiných novin bez udání zdrojů.

Článek o Pravdově novinářské praxi měl vyjít v květnu 2003 v časopise Týden Napsala ho Lucie Tvarůžková. Zachovalová dále konstatuje:

Rozhodne-li se ovšem někdo potlačit diskusi ve veřejném zájmu, protože má "vlastní želízka v ohni", jak daleko je to od korupční praxe? Literární noviny záslužně převzaly tento článek, který původně vyšel anglicky na serveru Transitions Online. Robert Čásenský, zástupce šéfredaktora MF Dnes, k tomu v Literárkách otiskl tento protest:

V čísle 36 Literárek z 1. září 2003 poukazuje Božena Tichá právem na podivnosti, které provázejí privatizaci bytů v Praze 1. Píše: "Byznys, stříbrný důl, provázený klientelismem i korupcí, dobře ilustruje případ Malé Strany, Starého Města či Josefova."

Privatizace bytů v této městské části se pro normální lidi dlouho vleče. Kupodivu však galeristka Meda Mládková měla už možnost zprivatizovat si byt v ulici Na Kampě bratru za cca 230 tisíc korun. A starosta Vladimír Vihan si má kupovat pětipokojový byt na Senovážném náměstí, který rekonstruoval vlastním nákladem za cca 900 000 Kč. Tato investice se, píše autorka, "současnému starostovi vrátí, když ji radnice strhne z ceny bytu. Zatím se vrací měsíc po měsíci. Vihan platí za 160 metrů čtverečních nájemné jen asi 500 korun. Když vše klapne, může cena privatizovaných pěti pokojů klesnout asi na jeden milion korun."

"Nyní se," dodává autorka, "privatizace bytů v Praze 1 z rozhodnutí radních zastavila. Napadl ji brněnský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Poslední rozhodnutí o zastavení privatizace považují lidé, kteří na radnici nepatří k oporám realitních kanceláří, za vydírání."

V Literárních novinách č. 31 z 28. července 2003 napadl Jakub Patočka v sloupku na titulní straně, nazvaném "Junge Front HEUTE Mladou frontu Dnes, že publikuje ostře prosudetské názory Bohumila Doležala, který "o německé extremistce [Erice] Steinbachové píše, že dělá chybu, když ustupuje Středoevropanům..." Patočkova argumentace v této souvislosti, že je podivné, že by v západní Evropě nejčtenější deník vyčítal místním lidem různé historické viny, je sice trochu nepřesvědčivá, neboť dobré západní deníky skutečně neustále zpochybňují establishmentovou interpretaci historie i současnosti (na to v následné kritice poukázal i Jiří Pehe) - Patočka v této souvislosti píše:

avšak na Patočkově další argumentaci, že MFD je německý list, a právě z tohoto titulu by doležalovské prosudetské články neměla tisknout, už prostě z taktních a etických důvodů, něco, myslím, skutečně je.

Patočkův text ostře odsoudil 1. srpna 2003 v MF Dnes velmi nepřesvědčivými slovy Pavel Tigrid, která Literární noviny otiskly v čísle 32 ze 4. srpna 2003.

V nejnovějším čísle Literárních novin věnuje Patočka celou stranu velkého formátu korespondenci s vedoucím názorové rubriky MFD Martinem Komárkem, který ho nejprve vyzval, aby na Tigridův výlev odpověděl, ale pak se v několika emailech vymlouval, že je Patočkův článek "příliš dlouhý". Vadil mu v něm zjevně závěr. Patočka se v něm totiž ptá:

Patočka svou stranu, nadepsanou "Junge Front HEUTE II" uzavírá slovy: "Až vám bude někdo vyprávět o tom, že česky psaný deník JFH je seriózní, ukažte mu tuto stránku Literárních novin."

Nevadí mi, že odchod Jiřího Leschtiny z MFD byl možná složitější, než jak to vykresluje Jakub Patočka ve své zkratce, ani mi nevadí, že ne všechny Patočkovy argumenty proti Doležalovi jsou v jeho odpovědi Pavlu Tigridovi stoprocentně přesvědčivé. Taky vidím, že dodneška Jakub Patočka nepochopil, že se seriózní novinář nemůže spojovat s politickými aktivisty z organizace Člověk v tísni, protože humanitární organizace nemůže politické (či humanitární) akce provádět a zároveň o nich nestranně referovat, jak to i nadále její pracovníci neustále činí na velkém prostoru v Patočkově listě - tato stranickost list diskredituje a možná přispívá i k jeho finančním potížím. (Ty články přeskakuji, protože se nenechám Člověkem v tísni politicky manipulovat.)

Přes tyto nedostatky je nesporné, že Komárek Patočkovu odpověď v MFD otisknout měl. (Proč se někteří lidé v ČR pořád tak bojí průraznějšího názoru?)

Je také jasné, že Patočka dělá v současnosti v Literárkách možná někdy kontroverzní, ale právě proto zajímavou a důležitou práci. Ten časopis - anebo alespoň jeho část - myslím v těchto týdnech stojí za to číst. A zaniknout by asi neměl.