Letiště Praha - Ruzyně má cca 60% příjmů z letecké činnosti, zbytek z neleteckých aktivit. V dubnu 2002 byl dokončen prst B s 9 nástupními mosty. Roční kapacita letiště se zvýšila na 6,8 milionů PAX. Výstavba letiště, v pořadí IV., se uskutečnila ve třech etapách v období let 1995 - 1997.

Aktuální je výstavba terminálu SEVER 2 - projekt EUropa. Na základě výběrového řízení byla zpracována projektová dokumentace s termínem červenec 2002, stavební povolení bylo vystaveno v prosinci 2002. Posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA) bylo provedeno v roce 2001. Na základě výběrového řízení byla zpracována projektová dokumentace s termínem červenec 2002, stavební povolení bylo vystaveno v prosinci 2002. Nový terminál zvýší kapacitu pražského letiště o dalších 3,5 milionu odbavených cestujících na deset milionů. Cestujícím má být k dispozici v roce 2005. Výstavbu terminálu oficiálně zahájila ČSL koncem června. Z celkové investice v objemu deseti miliard korun bude devět miliard tvořit úvěr Evropské investiční banky a zbytek si správa letišť půjčí od tuzemských bank nebo použije jiné zdroje. Kromě nového terminálu má v budoucnu na pražském letišti vyrůst i nová vzletová a přistávací dráha. Stavba si vyžádá pět až sedm miliard korun.

České banky mají v současné době možnost poskytnout střednědobé úvěry až do výše 250 - 400 miliard korun a jen velmi těžce nacházejí projekty, které by splňovaly nároky na přijatelnou míru rizika.

Za účelem financování projektu termináluy SEVER 2 byla uzavřena Smlouva o financování mezi Evropskou investiční bankou EIB a Českou správou letišť v návaznosti na "Rámcovou dohodu", uzavřenou mezi ČR a EIB a následně ratifikovanou (Rámcová dohoda se tak stala součástí právního řádu). Banka se zavazuje poskytnout přibližně 292 milionů EUR na dobu 25 let se šestiletým odkladem splatnosti s úrokovou sazbou, která nepřekročí více než o 0,13 procenta tříměsíční úrokovou sazbu nabízenou na hlavním mezibankovním trhu příslušné měny. První splátka by měla být zaplacena v roce 2009. Protože ale na úvěr od EIB nebyla poskytnuta státní garance, banka si dále stanovila podmínku, že ČSL uzavře smlouvu o závazku syndikovat garanci s konsorciem komerčních bank, jehož členy jsou ABN Amro Bank, Bank Austria Creditanstalt a HSBC Bank. Odměny a poplatky, které musí ČSL garantům zaplatit, akci prodraží do té míry, že zmizí výhoda nízkého úroku úvěru EIB. Smlouvu o zárukách uzavřela ČSL v červnu 2003.

Dle dohody s EIB se česká strana zavazuje k EU-jurisdikci a vykonatelnosti rozhodnutí v rámci vnitrostátních předpisů, k úplné informační povinnosti v případě jakéhokoliv opatření nebo navrženého opatření (!) či jakékoliv jiné okolnosti (!), u kterého lze důvodně předpokládat, že podstatně zasáhne práva a zájmy EIB podle této dohody. Uvedené závazky České republiky jsou značně závažné, neboť stát se tak zaručuje za závazky, která z uvedeného financování vyplývají, i když je k nim na základě konkrétní smlouvy o financování povinnen JINÝ SUBJEKT ! Uvedená odpovědnost státu se týká jakéhokoliv projektu, který na území státu EIB financuje přímo či prostřednictvím třetí osoby. (!)

Stejně jako EIB si i komerční banky zajistily v Ruzyni smluvně značný vliv. Mohou také vypovědět smlouvu, pokud se "na základě vlastního úsudku" budou domnívat, že se vyskytla závažná nepříznivá změna související s podnikatelskou činností ČSL, provozem, výkonností, majetkem nebo vyhlídkami nejen samotné ČSL, ale i jejich dceřiných společností, nebo dokonce nepříznivá změna v chování státu nebo na kpitálových trzích nejen České republiky, ale i na mezinárodních trzích. Konzultací a důkazů není třeba. Stačí "vlastní úsudek". Banky se tak dokonce kryjí i před výsledky možných mimořádných voleb nebo neschválení státního rozpočtu... Kryjí se i před legislativní "smrští" formulací, která připouští okamžité předčasné splácení úvěru i v případě, pokud má banka za to, že změna právní regulace v České republice předmětu podnikání nebo právního postavení může mít podstatný vliv na realizaci projektu. Stačí tedy změnit jakýkoliv zákon (mimo jiné i daňový, tedy bez přímé návaznosti na smlouvu), aby banka vyžadoval zpět své peníze...

Na tomto místě nezbývá než připomenout nechvalně známou Mnohostrannou dohodu o investicích (MAI), připravovanou v přísném utajení ještě ministrem Pilipem a odmítnutou před několika lety zejména díky tvrdému tlaku Jospinovy Francie a Kanady, která právě stejným způsobem zavazovala státy vůči nadnárodním investorům a dávala jim odpovědnost i za chování soukromých subjektů či občanů ve své jurisdikci. Snadná cesta například k odpovědnosti státu za škodu vzniklou sávkou zaměstnanců soukromé firmy. Prohraná arbitráž pak může dosahovat stovek miliónů. Jistější cesta k zisku pro investora, než kdyby vyráběl a prodával.

Jelikož při uzavření smlouvy mezi ČSL a EIB nedošlo k prohlášení vlády, že vláda požaduje financování tohoto projektu ze strany EIB anebo uznává, že na jeho financování se vztahuje tato dohoda, došlo tak k neoprávněnému podpisu, rozporu s uzavřenou dohodou a ppotažmo k rozporu s platnými zákony ČR, a to přesto, že jako státní podnik provozuje podnikatelskou činnost s majetkem státu, nemá vlastní majetek a má právo s majetkem státu i hospodařit. Protože v témže zákoně se dále praví, že stát neručí za závazky podniku a podnik neručí za závazky státu, vzniká zajímavá situace. Protože tento zákon platí pouze tehdy, když není v rozporu s nadřízenou právní normou, což například ratifikovaná mezinárodní smlouva je.

A tak je otevřena prostřednictvím právní kličky cesta k snadnému nabytí státního majetku, neboť v případě, kdy ČSL nebude schopna plnit své závazky vůči EIB (a nebo kdy se uměle vytvoří situace, při níž dojde k záměrnému porušení smlouvy jednotlivcem - manažerem v rozhodující funkci s následky, poškozujícmi EIB), zhojí se EIB na majetku státu - majetku ČSL. A to i tehdy, když se prokáže, že je smlouva od počátku neplatná. Nezprivatizuje se tak letiště, ale investor - EIB - dostane zpět a to ihned cennější věc - peníze v hotovosti. Vládo, ber kde ber.

Z textu smlouvy napříkald vyplývá, že ČSL musí s EIB projednávat každou změnu podnikání ČSL, změnu právního postavení s. p., jakoukoliv změnu ve vlastnictví kapitálu, jakoukoliv změnu v personálním obsazení ředitele či členů správních či dozorčích orgánů, neřkuli změně či doplnění předmětu podnikání. Pokud EIB "usoudí", že taková změna může mít nepříznivý vliv na realizaci projektu, je oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru i s úrokem a případnou náhradou či jednostranně zrušit nevyčerpané části úvěru, včetně platby penále ze strany ČSL.

Některé ustanovení smlouvy jsou navíc v rozporu s platnými zákony státu, a kdyby EIB vyžadovala jejich plnění, Česká správa letišť by tak jednala v rozporu se zákony. V případě, že by to její manažeři odmítli, vystavovali by ČSL nebezpečí neplnění povinností ze smlouvy pod hrozbou sankcí na majetek státu, v případě že by uposlechli, vystavovali by nebezpečí trestního stíhání sami sebe, neboť na ně jako na osoby s českým občanstvím se mezinárodní smlouva mezi EIB a ČR nevztahuje. Hádejte, co si vybere kterýkoliv manažer v případě, když bude nucen volit mezi státním majetkem a svým uvězněním.

Ohroženy jsou tedy státem vlastněné pozemky letišť v Praze-Ruzyni, Brně-Tuřanech, Ostravě-Mošnově či letiště v Karlových Varech.

Nevýhodnost takové smlouvy pro ČSL potažmo pro stát je zřejmá a cesta k další arbitráži a výplatě dalších miliard je nalinkovaná vápnem... Jak z toho ven? Vousatý vtip odpovídá jako ozvěna : Dvě-stě-ho-ven, tři sta hoven...

Premiér Špidla se na tiskové konferenci vlády ve středu 3. 9. 2003 nechal na kousavou otázku Britských listů na téma politické i trestněprávní odpovědnosti za podpis učiněný jménem státu slyšet, že zodpovědný je vždy ten, kdo podepsal - byť jako něčí "bílý kůň". Za ČSL s. p. podepsal smlouvu jako jediný Ing. Martin Kačur, generální ředitel České správy letišť, s.p. Podle ČSL má uvažovaná výstavba navýšit hodnotu podniku pro uvažovanou transformaci a privatizaci... Podle informací zdrojů blízkých vládě taková hloupost prozatím nikoho nenapadla.

Pražským mezinárodním letištěm v loňském roce prošlo více než 6,3 milionu pasažérů, za prvních šest měsíců letošního roku již celkem 3,097 milionu, což ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku představuje nárůst o 6,4 %. Rozvoj ostatních letišť čeká pouze na náš vstup do "Shengenu". Pak bude potřeba odklonit leteckou nákladní dopravu, zvláště 'tu transatlantickou s mezipřistáním na trasách směrem na východ, do Ruska.

Kdo soudný si podřízne slepici, která snáší stále více zlatých vajec?