Ta část článku, kde pan Kahoun spekuluje, že Železný možná žádný vliv nad Novou neztratil, je skutečně jen - čirá spekulace. Bez důkazů to nemá valného významu, myslím.

Mimochodem, ta tendence spekulovat, mít dojem, vlastně bez konkrétních faktů, že všechno kolem nás je vlastně "jinak", je to všechno "spiknutí", to se váže na jeden velmi silný postkomunistický rys české společnosti: neprůhlednost podnikání a podnikatelských vztahů. Taky je těžko obdivovat podnikatele za to, jak geniálně to všechno zakamufloval. To jsou praktiky, hraničící v normálním světě s kriminalitou.

Lidové noviny také uveřejnily v minulých dnech jeden PR text ve prospěch Václava Fischera. Je to rozhovor, v němž - úsměvně - Renata Kalenská dává Fischerovi údajné "kritické otázky na tělo" - ve skutečnosti je ten rozhovor naivní text, pro Fischera jen příležitost k nekorigované sebepochvalné prezentaci, viz ZDE. Rozhovor nestojí za rozbor, nicméně se v něm vyskytuje jedna krátká část, příznačná pro českou realitu:

Tím tajnůstkářstvím ohledně svého majetku a svých "podnikatelských aktivit" se Václav Fischer sám pevně označuje za "postkomunistického" podnikatele, bez ohledu na to, že protestuje, když je v rozhovoru označen za podnikatele českého, že začínal v Německu. V západních zemích je totiž podnikání přece jen víc transparentní - nejen že se dovíte o firmách, které jsou kótovány na kapitálových trzích, téměř všechno - není divu, ty informace musejí být veřejně přístupné v zájmu investorů - akcionářů; základním principem je, že efektivní kapitálový trh je založen na co nejotevřenějším přístupu k informacím, volný trh nemůže totiž řádně fungovat, nejsou-li k informacím o něm připuštěni všichni aktéři ve společnosti - ale firmy vypracovávají a podávají každoroční finanční zprávy, které jsou také veřejně přístupné. Z nich si novinář lehce zjistí i to, jaký má plat ředitel každé firmy a kolik dostal který člen správní rady prémií, odměn či dividend. Tak se např. v Británii publikují žebříčky nejbohatších lidí v zemi, či ředitelů firem s největšími platy, atd. Výše platu ředitele velké korporace se považuje za věc veřejného zájmu a otevřeně se diskutuje o tom, zda si šéfové správních rad neudělují na úkor akcionáří příliš vysoké platy, ZDE.

To, že se tyhle věci v postkomunistických zemích utajují, je právě charakteristickým rysem postkomunistického podnikání, s praxí v normálním civilizovaném světě tato tajnůstkářská úhybnost nemá moc společného.

Je typické, že pokud vlastnila televizi Nova americká firma CME, kótovaná na americkém kapitálovém trhu NASDAQ, k dispozici byly podrobné finanční přehledy o jejím hospodaření v jejích čtvrtletních a výročních zprávách, předkládaných americkému kapitálovému dozoru Securities and Exchange Commission, které jsou volně přístupné komukoliv na světě na internetu. Poté, co Železný televizi Nova americkým majitelům odebral, nevíme už o finančních poměrech ve skupině která Novu vlastní, v podstatě nic.

V roce 1996-1997 Železného transparentnost amerického kapitálového trhu hodně zaskočila, protože českým médiím, často ochotným nechat se opít rohlíkem, o svých dohodách s firmou CME tvrdil něco zcela jiného, než co se mohl kdokoliv dočíst ve zprávách podniku CME na internetových stránkách Securities and Exchange Commission. Celý tento proces jsme sledovali v Britských listech od prosince 1996, viz též blok o televizi Nova v prvním knižním výboru z BL ...jak Češi myslí, Chomutov, 1999, str. 191-260. Na jiném místě dnešních BL z toho pro názornost o Železného manipulaci citujeme některé texty z této doby.

Opakuji tedy: úspěšné podnikatelství nemůže být omluvou pro šíření manipulací, propagandy a nepravd ve vlastním podnikatelském zájmu.

Na pana Kahouna dělal velký dojem pořad Volejte řediteli, jenže dojem přece nemůže dělat to, jak dokonale se mi podaří splést nepříliš informovanou českou veřejnost. A Železný velmi často říkal vždycky něco jiného, podle toho, jak se mu to hodilo do podnikatelského krámu. V roce 1997 například útočil na Petra Štěpánka a hájil vynikající dobrodiní amerických podnikatelů, firmy CME - po odchodu od firmy CME začal naopak hrát na nacionalistickou, českou notu. Hájil se pak, že prý dřív chválit podnik CME a Američany "musel".

V západních společnostech existuje něco jako integrita osobnosti. Podle toho se lidi poměřují. Totiž, jestli vždycky říkáte totéž. Jestliže se ukáže, že účelově lžete každému něco jiného, nikdo vás za velmi krátkou dobu nebude brát vážně. Motivace a činy Vladimíra Železného během historie televize Nova i nyní mohou být různé, ale nikdo se už nikdy nedoví, jak to všechno bylo doopravdy - Železnému skutečně není možno - na základě dlouhodobé historie jeho protiřečících si výroků - věřit ani ho brát vážně.

Komerční televizi vybudoval Vladimír Železný v ČR na základě značně pochybných metod. Vysílací licenci dostala televize Nova na úplně jiný projekt. Jen v postkomunistickém chaosu bylo možné hned po obdržení licence ten projekt vyhodit a začít vysílat bulvár, na který ta licence vůbec neměla být. Není už to zcela základní, nepotrestaný podvod? Jakto, že to nikdy nikomu nevadilo?

Jistě, zákony byly v ČR a stále jsou velmi chabé. Pohybováním se "na hraně zákona" byl Železný také velmi charakteristickým postkomunistickým "podnikatelem", typickým představitelem Klausovy pionýrské éry, kdy se mělo "zhasnout" a každý si měl "vzít", co mohl, bez ohledu na morálku, právo, férovost (třeba dodržování daného slova) a to mělo oživit ekonomiku. Železného demagogické handrkování z RRTV v devadesátých letech bylo naprosto absurdní. Na Západě by se byl dostal do střetu se zákonem asi tak za čtrnáct dní. :) V normálních zemích by jeho hrátky s regulačním orgánem žádný regulační orgán netoleroval. Možná ano v Itálii... :)

Česká televize je sice zkostnatělá a zpravodajství Novy je z technického a televizního hlediska o něco lepší než v ČT, v mezinárodním měřítku je však amatérismus a manipulativnost toho, co vysílá Nova, naprostý skandál. Neobstojí to ani technicky. Kdysi jsem pro Na vlastní oči připravil s jejím režisérem a kameramanem patnáctiminutovou reportáž, myslel jsem, že by se dala odvysílat i tady v Británii. Vysmáli se mi: zvuk byl jako ze sudu, pravili, co se střihu týče, který amatér to stříhal tak, že je vidět každý střih, atd?

Právní hledisko: To, že jednu arbitráž Železný údajně vyhrál a druhou prohrál, je pošetilost, kterou šíří česká strana. Každý mezinárodní právník vám potvrdí, že když v určité věci se paralelně vede několik arbitráží, stačí, když žalující strana vyhraje jen jednu - už to se z právního hlediska považuje za vítězství. Jak to, že z českého hlediska Železný jednu arbitráž "vyhrál", když bylo nutno zaplatit všechnu škodu?

To, že kritizuji Železného, že v zájmu podnikání rezignoval na jakékoliv etické principy - a na pravdu a integritu - , neznamená, že nějak hájím CME a Ronalda Laudera. Obě strany se přece tak dlouho hledaly, až se našly - spolupracovaly víc než pět let k oboustranné spokojenosti. I CME šla ve východní Evropě - spolu s Železným - na samou hranu zákona. Drze věděla, že si v postkomunistických zemích bez účinného právního systému mohou dovolit mnohé, s čím by neuspěla na Západě. Teď, samozřejmě, se CME snaží z ČR, když našla slabinu, vytřískat, co se dá.

Aby nebylo mýlky: Jsem ochoten smeknout, když někdo chytře a schopně dokáže vytvořit z něčeho efektivní podnik. Problém je, že Nova vznikala za takových podmínek, kdy by "mlejnek na peníze" dokázal vysíláním bulvárních pořadů vyrobit snad skoro každý. No, v ČR možná skoro každý ne, dost lidí by to tam neumělo. Ale mezinárodně?

Problém je, zda televize jako taková skutečně je podnik, jehož jediným účelem je vydělávat peníze, bez ohledu na to, jak se to činí. Může být měřítkem úspěšnosti televizní stanice jen to, že vydělává hodně peněz? Škvorecký kdesi napsal, že když bude chtít vydělávat, otevře si řeznictví, ale "kultura", to je něco jiného.

Znovu je však nutno opakovat: alfou a omegou televizního vysílání NENÍ na jedné straně ČT a na druhé straně televize Nova. Tyto stanice jsou v mezinárodním měřítku podružní, okrajoví vysílatelé, profesionální televizní praxe spočívá v něčem podstatně jiném. Dívejme se do zahraničí. Televizní vysílání se nedá hodnotit podle ČT, Novy či Primy, stejně tak jako úroveň tisku se nedá hodnotit podle Lidových novin, Mladé fronty Dnes či Práva.

Samozřejmě, většinou neeexistuje srovnání: lidi, kteří se dívají na západoevropské televizní stanice nemohou sledovat z důvodů jazykové bariéry Novu. O tom, co se v ČR v televizi vysílá, v zahraničí nikdo neví. Na mediální konferenci EU letos v února ve Florencii jsem seděl u stolu s dvěma britskými profesory sdělovacích prostředků, kteří o TV Nova a o celé historii konflitu CME - Železný a mezinárodních arbitráží v životě neslyšeli.

Nikdo o českých televizích a jejich pořadech v zahraničí nepíše. Ujišťuju vás však, že když hraju a Británii - bez komentáře, jen se simultánním překladem - na veřejných seminářích ukázky z Volejte řediteli či ze zpráv Novy - vyvolává to velké oživení publika. Asi tak jako Počasíčko. Lidi jsou hodně překvapeni, protože v životě neviděli něco tak manipulativního, bulvárního a sprostého. Závěr bývá poněkud arogantní, mně se nelíbí: "prý: no, tak to je holt ta východní Evropa"...