V roce 2003 si Afghánistán opět vydobil první místo v produkci máku a stal se tak základnou pro vývoz heroinu a opia do Evropy. V této souvislosti Francie pozvala 21. a 22. května ministry padesáti pěti zemí ze střední Ásie, Kavkazu, Balkánu a Evropy, aby se pokusili sjednotit své síly proti pašerákům drog, a předejít tak hrozivým důsledkům pro kriminalitu a zdraví populace v Evropě.

Produkce opia v Afghánistánu vzrostla z 185 tun v roce 2001 na 3400 tun v roce 2002. Také přibylo na 70 000 hektarů půdy osazené mákem a Afghánistán se stal za několik měsíců největším producentem máku na světe. Téměř 80 % heroinu ve světě má původ v afghánském opiu. Jedná se o přímý důsledek svržení tálibánského režimu, který likvidoval zdroje, a díky němuž poklesla produkce opia v roce 2001 o 90 %.

Po vojenské intervenci vedené Američany, a po dosazení lokální vlády Hamida Karzáího se Afghánci rychle vrátili k rentabilní činnosti, neboť již nebylo žádné moci, která by jim v tom mohla zabránit. Nynější odhady říkají, že zhruba 500 000 Afghánců žije z pěstování máku, jehož produkce překračuje nejméně desetkrát kteroukoliv legální produkci ve světě. Přibližně 3 až 6 milionů z 16 milionů obyvatel Afghánistánu se na pěstování máku rovněž přiživí nepřímo. A zde je jádro problému. V zemi, kde vládne chaos a nepořádek, kde je životní úroveň velice nízká, lze jen těžko přesvědčit pěstitele žijící v bídě, aby přestali pěstovat jedinou plodinu, která jim zaručí alespoň minimální příjmy, ze kterých uživí své rodiny. Důvod, že jsou pilířem světového obchodu s drogami, pro ně nemá velkou váhu.

Proto požádala OSN Velkou Británii, aby pomohla afghánským uřadům najít způsoby, jak vymýtit pěstování máku v zemi, a nahradit příjmy pramenící z jeho prodeje. Jenže to potrvá roky a úspěch není jistý. Francie proto navrhla loni, během summitu G8 ve Whistleru v Kanadě, uspořádat konferenci o drogových cestách ze střední Ásie do Evropy, a sezvat zástupce všech zemí, jichž se tato záležitost týká.

Toto setkání se tedy konalo ve středu a ve čtvrtek v Paříži souběžně se setkáním ministrů zahraničních věci zemí G8, jimž byly předány závěry a výsledky konference. Všechny země střední Ásie, Balkánu, Kavkazu a Evropy, které byly pozvány, se již vyjádřily s výjimkou Turkmenistánu, který odmítá jakoukoliv diskusi a spolupráci na toto téma. Cílem je tedy zkoordinovat a dohodnout se na způsobech boje proti pašerákům na mezinárodní úrovni. Do Evropy proudí drogy z Afghánistánu v zásadě dvěma cestami. První vede přes Írán, Turecko a Balkán, druhá přes střední Ásii, Rusko a Pobaltí.

V této chvílí 90 % vývozu opia a heroinu uniká policejním nástrahám tranzitních zemí. Například v Íránu úřady zachytily přes veškerou snahu pouze 130 tun opia a heroinu z Afghánistánu.

Tento obchod je velice výnosný a korupce s ním svázaná je tomu samozřejmě odpovídající a týká se všech; od celníků po policisty, od dealerů po velké ryby. Ruské, albánské a Turecké organizované skupiny pašeráků neváhají "proplatit si" cestu všemi úředními překážkami, a dokonce i zajistit "klid na cestě", kterou si koupili. Rovněž se zdá, že peníze z prodeje drog putují do rukou teroristům pracujícím na mezinárodní bázi.

Cílovou stanicí už však není jen západní Evropa, ale všechny tranzitní země zaznamenávají nebývalý nárůst spotřeby. Dealery se stávají osoby závislé, a jejich zásobovači toho využívají, a vyplácejí odměny místo v penězích v dávkách. V Íránu se odhaduje příbytek zhruba milion novych feťáků, dva miliony v Rusku a 300 000 ve střední Ásii. A co hůře, zatímco počty závislých vzrůstají, ruku v ruce s tím rostou počty výskytu přenosných nemocí, především AIDS. Jisté je, že droga je dvousečná zbraň.

(Podle informací Valerie Gasové na Radio France Internationale ze dne 21. 5. 2003 připravil Martin Ondreját)