Tuto vymoženost jsme vlastně mohli zažívat už také v přecházejícím totalitním režimu, za komunizmu v bývalém Československu. Typickým příkladem tady byla televize, která sice původně černobílá, pak později barevná, z čeho se absolutně nic nezměnilo na jejím původním obsahu a poslání, to jest na prezentaci demagogie a propagandy komunistů sloužící k vymývání mozků občanů slušného státu ČSSR (Československé socialistické republiky).

I na to jsme si přesto dobře zvykli, a bylo tady to zařízení v dolní rožní části televizní skřínky, které mělo jméno vypínač.

Přesto všechno jsem televizní noviny sledoval poměrně dost často (a na vojně povinně) a Mladou frontu (Dneska MF Dnes) jeden z nejoblíbenějších a neutrálně se tvářících deníků jsem si během komunizmu kupoval také dost pravidelně.

A televize měla ten vypínač, kterým jsem zkroutil, anebo ho zamáčknul, když jsem měl po krk celého světa a těch pitomých politiků zvláště.

To jsem však ještě netušil, že "Ti politici" se na nás dovedou připravit téměř dokonale. Když jsem sledoval Televizní noviny dne 17.5.2003 a právě běžel šot z věhlasného pochodu Praha-Prčice, nedostal jsem k sebeobraně žádnou šanci. Na obrazovce srazu vyskočil pan prezident Klaus, pochodoval na čele davu a na hlavě a čele mu zářila v dál imperialistická kšiltovka s viditelným rudým lékařským křížem a hrdým nápisem M.A.S.H.

Musím přiznat že mě to sundalo úplně. Nedocenil a podcenil jsem dokonalost, se kterou se dokážou naši politici vetřít do našeho soukromí a zorného úhlu.

Kdybych to čekal, tak to předem vypnu. Když už jednou uvidím rozzářeného pana Klause s reklamou na imperializmus typu M.A.S.H., přičemž minulý týden jsem poslouchal hanebné výroky na adresu americké imperialistické armády a její přítomnosti, roztahující se a okupující Irák (kdy pan prezident Klaus neopomněl vzpomenout svoji nechuť k rozmístění základen amerických vojáků na našem území) tak jsem polkl nad jeho mashovským imidžem a zkonstatoval jsem, že jsem opravdu neměl šanci se tomuhle tomu divadlu vyhnout a utéct.

Zkrátka žádnou věcí a způsobem, jsem nebyl schopen zabránit tomu, aby se pan Klaus vetřel do mého zorného úhlu a soukromí a myšlení, což je však horšího, také do mé mysli a tím mně vlastně překazil vypnout televizi v pravý čas a s dostatečně rychlým předstihem. Pan Klaus to zkrátka umí a kdo mu chce utéct tak nemá šanci.

"Sportu zdar PP", ale příště si tragikomičnost této situace uvědomím spíše a dříve já, v čase když budu stát frontu na láhve v obchodě značky Albert, nežli pan Klaus v čele zástupu sportuchtivých občanů státu Česká republika.

Vidět a být viděn, je někdy zkrátka potřeba za každou cenu. A čím větší rychlost a setting scény tím lépe. Příště televizi ve druhý květnový víkend roku raději nezapnu vůbec, a kam se hrabe moje čepice Bronx, kterou jsem našel vyhozenou z okna Metra v Bronxu přímo pod kolejemi mimoúrovňové podzemně-nadzemní železnice New Yorku, přesně v místech, kde se proháněla na autech zběsilou rychlostí a jízdou Francouzská spojka na plátně kin.

Mashovská spojka do Prčic to zkrátka tak jako tak jistí.

A proto ještě jednou, "sportu zdar pane prezidente".