Immanuel Kant argumentoval, že má-li být nějaký čin ospravedlnitelný, musí podléhat univerzálním zákonům, které platí pro každého člověka. Je-li dovoleno, aby A kradl od B, musí být dovoleno i, aby B kradl od A či C od D. Podle Kanta existuje morální svět rovných bytostí. Naproti tomu utilitaristé argumentovali, že morální rozhodnutí je nutno posuzovat podle toho, zda maximalizují štěstí.

Obě filozofie mají nedostatky, pokračuje autor. Například utilitarista by klidně zotročil jiného člověka, pokud by to vedlo k zvýšení všeobecné míry lidského štěstí. Kantovec by mohl hlásat pacifismus jako univerzální hodnotu i v době absolutního ohrožení jeho společnosti. Je zjevné, že oba principy musejí fungovat společně, má-li být nějaký čin morálně ospravedlnitelný. Rozhodování musejí respektovat práva a nesmějí situaci na světě zhoršovat.

V devatenáctém století ospravedlňovaly západní země svou imperiální expanzi právě utilitarismem: tvrdily, že přinášejí civilizaci a prosperitu zaostalým zemím Asie a Afriky. Avšak moderní imperialismus pak vedl ke dvěma světovým válkám, v nichž zahynuly miliony lidí, takže došlo k přehodnocení mezinárodní morálky.

Po druhé světové válce - při norimberských procesech a při utvoření OSN - přijaly státy kantovský přístup k mezinárodním vztahům a uznaly, že každý stát má rovnou suverenitu, s nezcizitelnými právy. Charta OSN zakázala "užití síly proti území každého státu, pokud nedošlo k vojenskému útoku". Podle norimberských tribunálů byla agresivní válka největším mezinárodním zločinem.

V desetiletích po druhé světové válce Spojené státy a Sovětský svaz tyto principy porušovaly a argumentovaly přitom, že to musejí dělat na svou obranu. Po pádu komunismu se však zdálo, že se svět bude moci ke kantovským principům rovnosti navrátit.

Avšak Bushova vláda se rozhodla porušit principy mezinárodního práva z doby po druhé světové válce. Loni v červenci oznámil Bush novou doktrínu preventivní války proti možným nepřátelům. Invaze do Iráku však nebyla ospravedlnitelná. Podle kantovských norem to byla agrese bez ospravedlnitelné příčiny.

Činitelé americké vlády se snaží ex post útok na Irák ospravedlňovat čistě utilitářsky - že válka povede k demokratizaci a modernizaci celého arabského regionu. Tyto argumenty připomínají argumenty imperialistů z devatenáctého a z dvacátého století a někteří neokonzervativci skutečně otevřeně argumentují pro návrat k imperialismu.

Obránci nového amerického imperialismu míní, že Spojené státy už nebudou dělat chyby minulosti. Tvrdí, že Amerika je morální národ, který nebude páchat nespravedlnosti jako imperialisté minulých dob. Avšak vyvyšovat se nad ostatní národy, to znamená posilovat tendenci vůči bezpráví a nezákonnosti.

Obránci americké vlády také mohou argumentovat, že Spojené státy dnes nemají žádné vojenské soupeře, a tak si mohou dělat, co chtějí, aniž by to vedlo k válce. To může platit dočasně, ale arogantní Amerika, rozkročená nad zeměmi, které bude považovat jen za budoucí nepřátele, může po několika desetiletích vyvolat skutečné vojenské soupeření. A tito soupeři nebudou respektovat normy mezinárodního práva, které se Spojené státy už nyní rozhodly porušovat.

USA se mohou domnívat, že svým vítězstvím v Iráku prosazují v arabském světě demokracii, avšak zároveň také ochromují mezinárodní zásady, které ochraňovaly národy světa před osudem horším, než je autokracie: před hrůzami války a před ponížením od dobyvatelů, uzavírá autor.