Církevní časopisy, snad jen s výjimkou Českého zápasu Církve československé husitské a katolických novin Getsemany, dávaly v uplynulé době přednost projevům vyloženě válečnickým, a pokud snad k tomu byly přinuceny míněním svých členů, omezovaly se na umírňující prohlášeníčka opožděná, bezzubá a trapně zdrženlivá.

Ideologicky se zde často argumentuje dělením jsoucna na reálnou oblast světskou, kde "právem" vládnou světští a církevní potentáti podle svých světských kritérií,- v protikladu k soukromé oblasti duchovní, kde teprve zbývá místo pro isolovanou niternou zbožnost a evangelium. Narůstající význam má též spontánně šířený chiliastický sionismus, tedy "křesťanská" a především protestantská představa o tom, že teprve až upevněním politické moci Izraele v Palestině naplní se starozákonní zaslíbení a nastanou tak nebeské podmínky pro konečnou duchovní záchranu světa. Nejmocněji však asi působí na členy našich církví vtíravá propagace představy, že Bushova válka je válkou "spravedlivou", v níž zbožný a na modlitbách dlící president chrání božské hodnoty byť jen americky definovaného DOBRA proti všem osám a spojencům ZLA, s nimiž se hodlá utkat v rozhodující apokalyptické bitvě u Harmagedonu (Zjevení, 16/16). Hojně užívaným politickým argumentem bylo k tomu varování před novým "Hitlerem", ke kterému byl ovšem připodobňován ne nový světovládce, ale bezzubý, nevyzbrojený a vlastními gardami odložený Saddám Hussein.

Jde tedy v našich církvích o základní dějinně- politickou neznalost a neschopnost "rozeznávat znamení časů", stejně jako o neochotu nadřadit evangelijní poselství snadnému a lacinému společenskému oportunismu. Není bez zajímavosti, že právě ty strany a skupiny, které opakovaně operují jedinečností života v otázkách regulace porodnosti a slitovné euthanasie, pokládají "humanitární" vybíjení celých zástupů nevinných, zdravých a bezbranných lidí za bezproblémové a zcela samozřejmé. České církve jsou zralé pro novou reformaci, nebo alespoň pro podstatnou hloubkovou reformu.