"Ale užít vojenské moci ve snaze napomoci tomuto procesu, to je nesmírně riskantní. Proti tomu existují kulturní překážky. Tuhle válku asi nevyhrajeme."

Timesy poznamenávají, že je Fukuyamova skepse o to pozoruhodnější, že má velmi blízko k mnohým lidem, kteří v posledních týdnech řídí Bushovu ruku. Fukuyama je starým přítelem a bývalým kolegou Paula Wolfowitze, náměstka amerického ministra obrany v Pentagonu. Wolfowitz je v Evropě i jinde démonizován. Fukuyama ho chválí jako daleko jemnějšího, inteligentnějšího a pokrokovějšího myslitele, než je jeho všeobecně šířená karikatura.

Podle Fukuyamy je Wolfowitz idealista, který věří, že je možno pozitiva demokracie zpřístupnit všem. Není to cynický republikánský realista, jací prosazují jen sobecké americké zájmy. Wolfowitz si podle Fukuyamy myslí, že pokrok na Blízkém východě brzdí tamější autoritářské režimy. Fukuyama ho však varuje:

"Idealistický názor je, že se arabská politika dostala do slepé uličky a je možno vytvořit z Iráku vzor arabského státu, kde vládne svoboda a demokracie. Jsem ale skeptik. Iráčané jsou dost hádaví lidé. Jsem pesimistou i proto, že Spojené státy neumějí budovat v jiných zemích demokracii. Rychle střílíme, když dojde k vojenské intervenci, ale daleko pomaleji slibujeme vytváření pořádku a rekonstrukci." Wolfowitz ale chce Iráku pomáhat dlouhodobě. "Je přesvědčen, že je možno užít americké moci pro dobro světa. Levice si často neuvědomuje, že někdy je nutno k dobrým cílům užít moci. Konec konců, Hitlera svrhly Spojené státy."

Fukuyama se však vyjadřuje s rezervou o Georgi Bushovi: "Nebudu asi už Bushe znovu volit. Obávám se kvazi-imperiální role Spojených států a jsem přesvědčen, že některé Bushovy akce vyvolaly zápornou reakci."

Pokračuje: "Souhlasil jsem s názorem, že se s Irákem něco muselo udělat. Americká vláda přesvědčivě argumentovala, že zbraně hromadného ničení ohrožují světový mír. Ale k tomu bylo třeba přidat i váhu spojeneckých vztahů. Americká arogance ochromila tyto politické vztahy. Býval bych jednal daleko pomaleji a opatrněji, aby s námi šlo co nejvíce našich spojenců."

Neokonzervativec Robert Kagan argumentuje, že existují podstatné rozdíly v myšlení mezi Evropany a Američany. Američané mají obrovskou vojenskou moc, a tak reagují jinak než Evropané. Muž, který je ozbrojen, zasáhne proti medvědovi tak, že ho zabije, argumentuje Kagan, kdežto ten, kdo není ozbrojen, se bude snažit medvěda neprovokovat. To je rozdíl mezi Evropou a Amerikou. Souhlasí s tím Fukuyama?

"Mezi Evropou a Amerikou jsou skutečně obrovské rozdíly. Avšak Američané by si měli uvědomit, že není konstruktivní říkat, že za všechno může Evropa. Kontinent, který zničily dvě světové války, se přirozeně nestaví k myšlence války zrovna nadšeně. Teď ale bychom měli znovu vybudovat dobré vztahy mezi Evropou a Amerikou a vytvořit stabilitu. Je zapotřebí respektovat mezinárodní instituce. "

Podle Fukuyamy jsou Spojené státy vybudovány na principech britského filozofa Johna Locka, je to smlouva mezi státem a občany, kteří věří v minimální vládu. Evropský stát je spíše založen na myšlenkách Jeana-Jacquese Rousseaua, podle něhož je stát výrazem "všeobecné vůle". Spojené státy jsou individualističtější a podnikavější, ale také chaotičtější. Evropská unie má větší míru sociální solidarity, ale je méně přizpůsobivá.

Fukuyama se nyní obává, že genetický výzkum nás může vrhnout do nového totalitního světa. V této věci chválí George Bushe, který se seriózně zabýval argumenty z obou stran, zda podpořit či nepodpořit výzkum kmenových buněk, získávaných z lidských embryí.