Vážení účastníci Mezinárodní konference za světovou rovnováhu, pořádané k uctění 150.výročí narození národního hrdiny José Martího, vážení hosté, spoluobčané!

Co znamená Martí pro Kubánce? Sotva osmnáctiletý Martí, který ve věku 16 let prošel utrpením krutého vězení s železnými okovy na nohou, prohlásil v dokumentu, nazvaném Politické vedení Kuby:"Bůh nepochybně existuje v myšlence dobra,která se skrývá ve zrození každé bytosti, a zanechá čistou slzu v duši, která se do ní vtělí. Dobro je Bůh. Slza je pramen věčného citu."

Pro nás, Kubánce, je Martí tou myšlenkou dobra, kterou popsal. My, kteří jsme navázali 26. července 1953, právě při stém výročí jeho narození, na boj o nezávislost, zahájený 10.října 1868,jsme od něj převzali především mravní zásady, bez nichž by revoluce byla nepředstavitelná.Převzali jsme od něj také inspirující vlastenectví a tak vysoké zásady cti a lidské důstojnosti, jakým by nás nikdo jiný na světě nemohl naučit.

Byl to skutečně mimořádný a výjimečný muž. Syn vojáka, narozený španělským rodičům, se vyvinul v proroka a průkopníka země, v které se narodil; intelektuál a básník, v době vypuknutí prvého velkého střetnutí ještě adolescent, později byl schopen dobýt si srdce, úctu,náklonnost a poslušnost starých, zkušených velitelů, kteří se proslavili v oné válce. Horlivý milovník míru, jednoty a harmonie mezi lidmi, neváhal organizovat a zahájit spravedlivou a nezbytnou válku proti kolonizaci, otroctví a nespravedlnosti. Jeho krev byla prolita jako první a jeho život byl první obětí jako nesmazatelný symbol lásky k lidem a osobní obětavosti.Byl zapomenutý a téměř po dlouhá léta neznámý pro velkou část lidu, za jehož nezávislost bojoval, ale z jeho popela vzlétly jako bájný pták Fénix nezapomenutelné myšlenky, které způsobily, že téměř půl století po jeho smrti veškerý lid se pustil do kolosálního boje, který znamenal střetnutí s nejmocnějším protivníkem,jakého kdy nějaká velká nebo malá země poznala.

Dnes, kdy před několika hodinami uplynulo 150 let od jeho narození, stovky skvělých myslitelů a intelektuálů celého světa s dojetím vzdávají hold a hluboké uznání jeho životu a dílu.

Co od něho získal svět mimo Kubu? Vzorový příklad tvůrce a humanisty hodného zapamatování po celá staletí. Zapamatování kým a proč? Těmi, kteří dnes bojují a těmi, kteří budou bojovat zítra za stejné sny a naděje na záchranu světa, a protože osud chtěl tomu, že dnes lidstvo přemýšlí o sobě a uvědomuje si nebezpečí, která předvídal a díky hluboké předvídavosti a geniálnímu talentu na ně upozorňoval.

V den, kdy padl, 19.května 1895, se Martí obětoval za právo a život všech obyvatel planety. Ve slavném nedokončeném dopise důvěrnému příteli Manuelovi Mercado, jehož psaní Martí přerušil, aby vyrazil do beznadějného boje, aniž by mu v tom mohl někdo zabránit, svěřil historii své nejdůvěrnější myšlenky, které uvedu ještě jednou, a to nikoli proto, že jsou známé a opakované:" Jsem celé dny v nebezpečí, že položím život za svou vlast a povinnost, aby se včas v zájmu nezávislosti Kuby zabránilo expanzi Spojených států přes Antily a jejich vpádu na naši americkou půdu.Cokoli jsem udělal až do dneška, a cokoli udělám, jsem dělal kvůli tomu."

O několik týdnů dříve při podpisu Manifestu Montecristi společně se vzorovým latinoamerickým vlastencem domikánského původu Maximo Gómezem, kterého vybral jako vojenského velitele kubánských sil, těsně před odjezdem na Kubu, mezi mnoha jinými a skvělými revolučními myšlenkami napsal Martí něco tak obdivuhodného, že rovněž považuji za nutné to opakovat, vědom si nebezpečí, že tím mohu nudit:"Válka za nezávislost Kuby je událost velkého všelidského dosahu a správná služba, kterou uvážlivé hrdinství Antil poskytuje pevnosti a spravedlivému jednání amerických národů a také dosud rozkolísané rovnováze světa." Jak jasnozřivě napsal tuto poslední větu, která se stala hlavním tématem tohoto setkání!

Není dnes nic tolik potřebného a životně důležitého než tato vzdálená a zdánlivě utopická rovnováha. Sto šest let, čtyři měsíce a dva dny od dopisu José Martího Manuelu Mercadovi a sto šest let, pět měsíců a dvacet šest dní po podepsání Manifestu Montecristi Martím a Gómezem, president Spojených států pronesl v projevu ke Kongresu USA dne 20. září 2001 následující věty:" Použijeme jakoukoli zbraň, která bude potřebná." "Země nemůže očekávat jen jednu bitvu, ale zdlouhavou kampaň, která nemá srovnání s ničím v naší historii." "Kterýkoli národ na kterémkoli místě se teď musí rozhodnout: buď je s námi, nebo s teroristy.""Požádal jsem ozbrojené síly, aby byly v pohotovosti, a je k tomu důvod: přibližuje se hodina našeho vstupu do akce a budeme na vás hrdí.""Je to zápas o civilizaci.""Vymoženosti naší doby a naděje všech dob závisí od nás.""Nevíme,jakým směrem se bude vyvíjet konflikt, ale známe jeho rozuzlení. A víme, že Bůh není neutrální."

V projevu, předneseném prvního června 2002 při příležitosti dvoustého jubilea Vojenské akademie ve West Point, president Spojených států mimo jiné prohlásil:"Ve světě, do kterého jsme vstoupili, je jediná cesta k bezpečnosti: je to cesta činu. A tento národ bude jednat." "Naše bezpečnost bude vyžadovat, abychom přebudovali naši ozbrojenou moc, abyste ji řídili jako vojenskou sílu, která musí být připravena bezodkladně zaútočit v libovolném temném koutě světa, abychom byli připraveni na preventivní útok, bude-li třeba hájit naši svobodu a bránit naše životy.""Musíme odhalit teroristické buňky v šedesáti nebo více zemích." "Budeme posílat diplomaty tam, kde budou potřební, a vás, naše vojáky,budeme posílat tam, kde budete potřební vy.""Stojíme před střetnutím mezi dobrem a zlem.Nevytváříme problém, nýbrž odhalujeme jej. A zaměříme svět na boj proti problému."

Tázal jsem se, jaké myšlenky by pronikly rychlostí světa geniální inteligenci muže jako je Martí, aby ho ranily do největší hloubky jeho širokého srdce, kdyby slyšel tato slova ve světě, v němž žije 6 miliard 400 milionů lidských bytostí, které z různých důvodů vidí ohroženy své naděje na přežití, ať již jsou mimořádně bohaté či mimořádně chudé.

Tato slova nepronesl šílenec z temného kouta blázince. Jsou podložena desítkami tisíc jaderných zbraní, miliony bomb a ničivých střel, tisíci bombardérů a bitevních letadel, s piloty i bez pilotů, desítkami tisíc dálkově řízených přesných střel, desítkami flotil s letadlovými loďmi a ponorkami s nukleárním pohonem, povolenými či nepovolenými vojenskými základnami ve všech koutech světa, vojenskými družicemi, které monitorují každý čtvereční kilometr planety, bezpečnými a okamžitými spojovými soustavami, schopnými zničit systémy jiných zemí a způsobilými současně odposlouchávat miliardy rozhovorů, bájnými arsenály chemických a biologických zbraní, vojenskými rozpočty dosahujícími přibližně 400 miliard dolarů, které by jinak stačily na řešení mnoha klíčových problémů světa.

Tyto výhrůžky byly řečeny tím, kdo může nařídit použití oněch prostředků. Jakou má proto záminku ? Je jí brutální teroristický útok z 11. září, který stál život tisíce občanů USA. Celý svět se solidarizoval s lidem USA a rozhořčeně odsoudil útok.

S jednomyslnou podporou světového veřejného mínění bylo možno čelit biči terorismu ze všech úhlů a ze všech politických a náboženských proudů. Bitva, jak ji navrhla Kuba, měla být zásadně politická a mravní, vedená v zájmu a s podporou všech národů světa. Nikdo nemohl přijmout myšlenku, sice čelit nesmyslným, neoprávněným a nepopulárním teroristickým činům, které dopadají na nevinné osoby, používaným jednotlivci, skupinami nebo celými organizacemi či dokonce nějakým státem či vládou, ale použít k jejich potlačení brutální terorismus universálního státu a uplatňovat při tom nárok supervelmoci na případné vyhubení celých národů, dokonce s použitím jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení.

V tomto okamžiku, kdy vzpomínáme 150. výročí narození José Martího, muže, který možná poprvé v historii nastolil zásadu světové rovnováhy, má začít válka jako důsledek největší vojenské nerovnováhy, jaká kdy na Zemi existovala. Včera vypršela lhůta, v které nejsilnější velmoc světa uplatnila své jednostranné právo vrhnout svůj arsenál vysoce sofistikovaných zbraní proti jiné zemi, a to bez ohledu na to, zda získá oprávnění Rady bezpečnosti OSN, instituce, která by sama od sebe měla vydat veto, jež je výlučnou výsadou pěti stálých členů Rady. Popřela také základní demokratická práva zbytku téměř dvou set států, zastoupených na Valném shromáždění OSN. Výsada veta byla v minulosti použita právě vládou, která dnes proklamuje právo pohrdat Radou bezpečnosti.

Výsada veta byla ostatními členy Rady užívána jen málo. Vzhledem k zásadním změnám v poměru vojenských sil členů Rady, které vznikly v posledních dvanácti letech, je téměř nemožné, aby tato výsada byla použita proti přáním toho, kdo je mocný nejen díky svému ohromnému válečnému potenciálu, ale také svou ekonomickou, politickou a technologickou silou.

Ohromná většina světového veřejného mínění se brání ohlášené válce. Nejdůležitější však je, že podle průzkumů veřejného mínění se staví až 65% lidu USA proti útoku, provedenému bez schválení Radou bezpečnosti. Ani to však není nepřekonatelnou překážkou: budou-li vyslány jednotky a připraveny k zásahu, vznikne-li potřeba vyzkoušet nejsofistikovanější zbraně, je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo zabránit rozpoutání této války, jestliže vedení země, ohrožené vyhubením, nepřistoupí na požadavky těch, kdo ji ohrožují.

Nikdo nemůže vědět či věštit, co se může přihodit v jakékoli válce v podobné situaci. Jediné, co se dá potvrdit je to, že hrozba válkou v Iráku silně dopadá na světovou ekonomiku, dnes ovlivněnou těžkou a hlubokou krizí, a společně s fašistickým útokem na bolívarskou vládu Venezuely, jednoho z největších vývozců ropy, vyhnala ceny tohoto životně důležitého produktu na úroveň, která je nesnesitelná pro podstatnou většinu zbytku zemí, zvláště těch chudých, ještě dávno před tím, než padl první výstřel v Iráku. Je všeobecně rozšířen názor, že účelem války v Iráku je převzetí moci nad třetí největší světovou zásobou ropy a plynu, což dělá mimořádné starosti ostatním vyspělým zemím, jako například evropským, které dovážejí 80% energie, na rozdíl od USA, které v současné době kryjí dovozem sotva 20-25% své spotřeby.

Včera, 28.ledna v 9 hod.večer president USA prohlásil v Kongresu:" Spojené státy požádají Radu bezpečnosti, aby se sešla 5.února a posoudila fakta o hrozbách Iráku světu. Budeme se radit,ale aby nedošlo k nedorozumění: jestliže Saddam Hussein úplně neodzbrojí, ve jménu bezpečnosti našeho lidu a světového míru se postavíme do čela koalice, abychom ho odzbrojili. A pokud nás přinutí jít do války, budeme bojovat s plnou silou našich ozbrojených sil." Není zde ani zmínky o předchozím souhlasu Rady bezpečnosti. Jestliže odhlédneme od hrozných důsledků války v této oblasti, které by mohla vyvolat jediná supervelmoc svou zvůlí, nerovnováha v hospodářské oblasti, kterou dnes trpí svět, je sama o sobě obrovskou tragédií. Rostou a prohlubují se rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi, mezi nimi a uvnitř nich, to jest, roste nerovnost v rozdělení bohatství, největší pohroma naší doby, s výslednou chudobou, hladem, nevzdělaností, nemocemi, bolestí a nesnesitelným utrpením lidských bytostí.

Proč se neodvážíme říci, že nemůže být demokracie, svoboda volby ani skutečná svoboda v prostředí hrozných nerovností, nevědomosti, analfabetismu celkového nebo funkčního, nedostatku znalostí a strašlivé nedostatečnosti politické, ekonomické, vědecké a umělecké kultury, ke které dokonce i ve vyspělých zemích mají přístup jen skrovné menšiny, přičemž monopoly zaplavují svět komerční a konzumní publicistickou produkcí za miliardy dolarů, která otravuje masy úzkostí z nedostupných snů a přání, která vede k plýtvání, odcizení a nevratnému ničení přírodních podmínek pro život lidstva ? Během necelého jeden a půl století vyčerpáme energetické zdroje a jejich ověřené a pravděpodobné reservy, které příroda vytvořila za 300 milionů let, aniž by zde byl náznak dostupné náhrady.

Co vědí masy o složitých ekonomických problémech dnešního světa? Kdo je poučil, co je Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace a jiné podobné instituce ? Kdo jim vysvětlil ekonomické krize, jejich příčiny a následky? Kdo jim řekl, že sám kapitalismus, svobodný podnik a volná konkurence sotva existují, když 500 velkých nadnárodních společností kontroluje 80% světové výroby a obchodu ?

Kdo jim vysvětlil fungování burzy cenných papírů, rostoucí význam spekulace s produkty, na nichž jsou závislé země Třetího světa a spekulace s měnami, jež v současné době dosahují denního objemu v miliardách dolarů? Kdo je poučil, že měny Třetího světa jsou papír, který podléhá trvalé devalvaci a reálné nebo téměř reálné měnové reservy nevyhnutelně unikají do bohatších zemí, téměř ve shodě s Newtonovými fyzikálními zákony, a kdo je upozornil na hrozné materiální a sociální důsledky této skutečnosti ?

Nebo proč máme nedobytné dluhy v objemu miliard dolarů, zatímco desítky milionů osob, včetně dětí ve věku nula až pět let, umírají každý rok hladem nebo na vyléčitelné choroby? Kolik lidí ví, že již téměř neexistuje suverenita státu, díky smlouvám, na jejichž vypracování nemají země Třetího světa vliv, ale jejichž prostřednictvím jsme naproti tomu stále více vykořisťováni a podřizováni? Kolik je těch, kteří si uvědomují,že naše národní kultury jsou stále více ničeny? Mohl bych klást takové otázky do nekonečna. Stačí jedna dodatečná pro ty, kteří žijí z pokrytectví a lží týkajících se nejsvětějších práv jedinců, národů a celého lidstva: Proč nepostavíme živý pomník nádherné a hluboké pravdě, obsažené v Martího moudrém výroku: "Být vzdělaný je jediný způsob, jak být svobodný"?

Potvrzuji pravdivost výroku jménem lidu, který v podmínkách přísné blokády a nelítostné ekonomické války, ke které se přidala téměř úplná ztráta trhu, obchodu a zahraničního zásobování, související s rozpadem socialistického tábora a SSSR, neochvějně odolával déle než čtyři desetiletí a dnes je jedním z nejvíce jednotných, společensky rozvinutých vlastníků základních znalostí, politické a umělecké kultury mezi všemi národy světa.

Jestliže jsme dokázali něčím uctít památku hrdiny, jehož blahodárného narození dnes vzpomínáme, pak to bylo tím, že jsme ukázali, že i malá a chudá země, samozřejmě se dopouštějící také učňovských chyb, může udělat hodně z mála.

Největším pomníkem kubánského lidu na jeho počest je to, že jsme dokázali vybudovat a ubránit tento zákop, aby již nikdo nemohl udeřit silou na národy Ameriky a světa. Od něho jsme se poučili o nekonečné hodnotě a síle myšlenek.

Ekonomický řád, uvalený na lidstvo mocným sousedem na severu je neudržitelný a nesnesitelný. Ani nejvíce sofistikované zbraně nedokáží zastavit běh dějin. Těch, kteří po staletí poskytovali nadhodnotu a levnou pracovní sílu, jsou dnes miliardy. Nemohou být vyhubeni jako mouchy. Stále více si budou uvědomovat nespravedlnost, jejímiž jsou obětmi prostřednictvím hladu, utrpení a ponižování, kterým trpí jako lidské bytosti, a také to, že monopoly se snaží udržet je ve věčné a neúnosné podřízenosti odpíráním přístupu ke školám a vzdělání a navíc opotřebovanými lžemi a užíváním a zneužíváním masových sdělovacích prostředků.

Dostalo se jim výmluvného poučení na nedávných příkladech Iránu, Indonésie, Ecuadoru a Argentiny.Masy mohou smést vlády bez jediného výstřelu a dokonce bez zbraní. Je stále méně vojáků, kteří jsou ochotni vystřelit a utopit v krvi vlastní spoluobčany. Svět nemůže být ovládán zahraničním vojákem s puškou, přilbou a bodákem v každé továrně, v každé škole, v každém parku, v každé velké a malé obci.

Rostoucí počet intelektuálů, vzdělaných pracujících, odborníků a členů středních tříd vyspělých zemí se přidává k boji za záchranu lidstva před nelítostnými válkami proti národům a přírodě. Dějiny dokazují, že z velkých krizí vždy vzešla velká řešení, a v nich a z nich se zrodili vůdci.Nikdo si nemyslí, že jednotlivci dělají dějiny. Subjektivní činitelé svou zdatností ovlivňují, urychlují historické procesy, nebo je svou nedostatečností a chybami brzdí, ale neurčují konečný výsledek.

Dokonce ani člověk tak geniální jako Martí - a totéž by se dalo říci o Bolívarovi,Sucrem, Juarézovi, Lincolnovi a o mnoha jiných lidech, stejně obdivovaným jako oni - by nevstoupil do dějin, kdyby se narodil například o třicet let dříve nebo později. V případě Kuby, kdyby se náš národní hrdina narodil v r.1823 a dosáhl 30 let v r.1853, uprostřed otrokářské a dobyvatelské společnosti, ovládající plantáže, v době, kdy dosud neexistovalo silné národní a vlastenecké cítění podporované slavnými předchůdci, kteří v r. 1868 zahájili naši první válku za nezávislost, nemohl by tehdy sehrát tak důležitou úlohu v dějinách naší země. Proto pevně věřím, že velká bitva bude svedena na poli myšlenek a nikoli zbraněmi,aniž bych odmítal jejich použití v případech jako je naše země nebo jiné v obdobných podmínkách, jestliže nám bude vnucena válka, protože každá síla, každá zbraň, každá strategie a taktika má svou antitezi zrozenou z inteligence a nevyčerpatelného uvědomění těch, kteří bojují za spravedlivou věc. Samotný lid Spojených států, v kterém jsme nikdy neviděli nepřítele, ani jsme jej neobviňovali z hrozeb a útoků, kterým jsme byli vystaveni v uplynulých čtyřiceti letech, vnímáme díky jeho mravním kořenům jako přítele a potenciálního spojence ve spravedlivých záležitostech lidstva. Viděli jsme ho takto již během války ve Vietnamu.

Viděli jsme ho takto v tom, co se nás dotklo tak zblízka jako únos chlapce Eliana Gonzalese. Viděli jsme ho, jak podporoval Martina Luthera Kinga. Viděli jsme ho v Seattlu a v Quebecu, společně s Kanaďany, Latinoameričany a Evropany v protestech proti neoliberální globalizaci.Začínáme ho vidět v odporu proti neužitečné válce, nepodporované schválením Rady bezpečnosti. Uvidíme ho zítra společně s ostatními národy světa, bránícími jedinou cestu, která může zachránit lidský druh před vlastním bláznovstvím lidských bytostí.Jestliže bych si dovolil navrhnout něco vznešeným účastníkům tohoto shromáždění, pak by to bylo to, abyste dělali, co vás vidím dělat.

Nicméně, s nebezpečím, že vás to bude unavovat, dovolím si opakovat a zdůraznit: proti sofistikovaným ničivým zbraním, jimiž nás chtějí zastrašit a podřídit nás nespravedlivému, iracionálnímu a neudržitelnému světovému ekonomickému a společenskému řádu: zasévejte myšlenky! zasévejte myšlenky! zasévejte myšlenky!; zasévejte uvědomění! zasévejte uvědomění! zasévejte uvědomění! Děkuji.