Prezident Bush cituje to, že Irák "usmrtil plynem vlastní lidi", specificky v městě Halabja v březnu 1988, jako důvod proč svrhnout Saddáma Husajna. Jenže, konstatuje autor, ve skutečnosti víme o tomto incidentu jen, že onoho dne byli Kurdové v městě Halabja bombardováni jedovatým plynem. Není možno říci s jistotou, že Kurdy usmrtily irácké zbraně.

Mé informace jsou spolehlivé, píše autor, protože jako vysoký politický analytik CIA, zabývající se situací v Iráku během íránsko-irácké války a jako profesor na armádní válečné koleji v letech 1988 - 2000 jsem měl k dispozici většinu utajovaných informací, týkajících se Perského zálivu. Zároveň jsem stál v roce 1991 v čele armádního zjištování, jak by Irák vedl válku proti USA; tajná verze této analýzy se velmi podrobně zabývala událostmi v městě Halabja.

Jediné, co je známo jistě, je, že k usmrcení civilistů bojovým plynem v městě Halabja došlo během bitvy mezi Iráčany a Íránci. Irák užil chemických zbraní ve snaze usmrtit Íránce, kteří obsadili toto město. Kurdští civilisté nebyli hlavním cílem irácké armády.

Těsně po té bitvě vypracovala americká armádní rozvědka tajnou zprávu, která tvrdila, že civilisty v městě Halabja usmrtil íránský, nikoliv irácký plyn. Obě strany používaly bojových plynů, avšak Kurdové byli usmrceni látkou, která působí na krev - plynem na bázi kyanidu - který používal Írán. Přestože jsou tato fakta dávno ve veřejné doméně, nehovoří se o nich.

Důležitá je také otázka, pokračuje autor, proč se Írán tolik snažil obsadit město Halabja? Odpověď na tuto otázku osvětlí, proč chtějí Spojené státy provést invazi d do Iráku.

Nejdůležitější není, že Irák má největší světové rezervy ropy. V regionálním a možná i v geopolitickém smyslu slova je důležitější, že má Irák nejrozsáhlejší systém řek na Blízkém východě. Už od šestého století měl zavodňovací systémy a byl sýpkou v oblasti.

Před válkou v Perském zálivu vybudoval Irák rozsáhlý systém přehrad. Jednu z nich se pokusili Íránci ovládnout u města Halabja. V devadesátých letech se měl stavět zavodňovací systém pro vysušené státy v Perském zálivu i pro Izrael. Nebyl realizován v důsledku tvrdohlavosti Iráku. Bude-li Irák v amerických rukou, to všechno by se mohlo změnit.

Amerika by tak ovládala Blízký východ nejen tím, že by měla kontrolu nad ropou, ale i tím, že by měla kontrolu nad vodou. Pro americké firmy by z toho vzniklo mnoho lukrativních podnikatelských příležitostí, jakmile by byl Saddám Husajn svržen.

Dokud Washington neposkytne přesvědčivé důkazy o zvěrstvech Saddáma Husajna, proč kritizujeme Irák pro porušování lidských práv, zejména když Spojené státy podporují tolik jiných represivních režimů, ptá se závěrem autor.