3. 6. 2002
Embargo proti Fidelovi: potrestá to jen domácí Kubánce a bílé AmeričanyNejmocnější silou změn na Kubě nebudou další sankce či krátká návštěva bývalého amerického prezidenta, avšak denní interakce Kubánců se svobodnými lidmi, kteří budou přinášet dolary a nové myšlenky.
Zrušení či modifikace embarga by nebylo vítězstvím pro Castrův režim útlaku. Bylo by to jen už dlouho potřebným uznáním, že čtyřicet let staré embargo selhalo a že komerční angažmá je nejlepším způsobem jak povzbudit otevřenější společnost! |
Jako nástroj zahraniční politiky posiluje embargo Castrovo postavení, protože mu poskytuje příhodnou výmluvu pro zjevná selhání jeho utlačovatelského komunistického režimu. Může dlouhé hodiny nadávat, jaké utrpení působí embargo Kubáncům, i když škody, které působí jeho vlastní domácí politika, jsou mnohem horší. Kdyby bylo embargo zrušeno, kubánští občané by na tom byli lépe a Castro by neměl koho obviňovat za to, že v obchodech není zboží a za stagnaci, která bez skutečných tržních reforem potrvá. Americká vláda by však měla dál kritizovat to, jak kubánská vláda porušuje lidská práva: zároveň by měla dovolit rostoucímu obchodu a turistice, aby zdola ochromily Castrovu autoritu. Nejsilnějšími stoupenci kubánského embarga jsou kubánští Američané, kteří žijí na jihu Floridy - je to nesmírně důležitý volební okrsek v klíčovém volebním státě. Avšak sami tito kubánští Američané rozsáhlým způsobem porušují ducha protikubánského embarga. Každoročně posílají na Kubu svým přátelům a rodinným příslušníkům 800 milionů dolarů finanční pomoci. Dalších sto tisíc kubánských emigrantů každoročně Kubu navštěvuje v rámci tzv. programu pro "naléhavé" návštěvy (většina z nich se koná kolem Vánoc...) Z politických důvodů chtějí kubánští Američané omezovat právo ostatních Američanů navštěvovat Kubu, ale sami si to právo chtějí ponechat. Lze argumentovat, že pětidenní návštěva bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera na Kubě udělala daleko víc pro věc svobody na tomto zotročeném ostrově než dokázalo americké obchodní a cestovní embargo za dobu celých čtyř desetiletí. V živém televizním projevu pro občany Kuby vyzval Jimmy Carter svého hostitele, komunistického diktátora Fidela Castra, aby dovolil svobodu projevu, svobodné volby a svobodu náboženství. Carter také poskytl publicitu kubánské petici za demokratické svobody, kterou státní kubánská média ignorovala, a vyzval americkou vládu, aby zrušila své obchodní a cestovní embargo, uvalené na Kubu, což bylo zcela v souladu s Carterovým požadavkem na dodržování lidských práv na Kubě. Je-li cílem americké politiky vůči Kubě pomáhat Kubáncům získat svobodu a lepší život, hospodářské embargo tedy zcela selhalo. Ekonomické důsledky embarga situaci obyčejných Kubánců zhoršují - embargo je připravuje o levnější potraviny a další zboží, které by bylo možno nakoupit ve Spojených státech. Embargo také znamená, že jsou kubánští zaměstnanci a podnikatelé méně nezávislí - mohli by vydělávat dolary od amerických turistů a rozšiřovat soukromý sektor. A Castro a jeho vládnoucí elita si žijí v pohodlném, od ostatní společnosti izolovaném dostatku - dokáží si zařídit život tím, že odebírají pro sebe veškeré drobné přebytky, které produkují jejich zotročení poddaní. Od roku 1960 nesmějí Američané obchodovat s Kubou, nesmějí tam investovat ani cestovat. Před rokem 1991 mělo embargo vojenskobezpečnostní logiku, protože Castro byl výspou Sovětského svazu na západní polokouli, ale to všechno se změnilo s pádem rudého Kremlu. Dnes, deset let poté, co Kuba přišla o miliardové roční dotace od Sovětského svazu, je už jen chudým, nefunkčním státem 11 milionů lidí, který nijak neohrožuje Spojené státy ani regionální bezpečnost. Americké embargo proti Kubě je přísnější než americké hospodářské sankce proti Iráku, i když je Saddám Husajn zjevně daleko větší bezpečnostní hrozbou. Hospodářské sankce málokdy dosahují účelu. Obchodní a investiční sankce proti Barmě, Íránu, Iráku a Severní Koreji nijak nepřiměly tyto utlačitelské režimy, aby změnily svou politiku;sankce jen prohloubily chudobu přesně těch lidí, jimž se snažíme pomoci. Namísto toho, aby Bush uvolnil embargo vůči Kubě, které zjevně selhalo, zamýšlí Bushova vláda pokračovat se statem quo. Bílý dům už zčtyřnásobil počet Američanů, potrestaných za to, že porušili v roce 2001 zákaz cestovat na Kubu, ve srovnání s počtem zveřejněných amerických "narušitelů" cestovního embarga v posledním roce Clintonovy vlády. Například jeden pětasedmdesátiletý učitel v důchodu byl pokutován částkou 1000 dolarů za to, že se vydal nedávno na Kubu na výlet na kole. Podle amerických zákonů smějí američtí občané cestovat víceméně svobodně do takových zemí, které jsou prý součástí "osy zla"., jako je Írán a Severní Korea. Avšak chtějí-li Američané navštívit Kubu legálně, museli být předtím americkým prezidentem - anebo to musejí být kubánští emigranti. |
Kuba a Fidel Castro | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
3. 6. 2002 | Embargo proti Fidelovi: potrestá to jen domácí Kubánce a bílé Američany | Fabiano Golgo | |
30. 1. 2002 | Na Castrově Kubě vězni umírají | ||
26. 11. 2001 | Výuka demokracie |