Motto:

"Angličané

Emil

napřed přivazovali Indy na hlavně děl a teď provádějí v Ruzyni etnickou čistku. Hadry a žrádlo pro čs.vojáky, kteří pokládali životy pro tu jejich hnusnou zem, nám Britové po válce vyúčtovali."

(Anonymní reakce na Fóru BL na kritickou noticku britského filmového kritika o sentimentálním filmu Tmavomodrý svět.)

Vybral jsem si toto pozoruhodné motto, protože se mi zdá, že vyjadřuje názory, které nejsou v české společnosti, jejíž mnozí členové se často rádi nacionálně definují vůči vnějšímu světu defenzívně. (Ovšem, v které evropské zemi dnes nevládne v určitých vrstvách nacionalismus...) V týdeníku Observer publikoval právem známý filmový kritik Philip French kritickou poznámku o filmu Tmavomodrý svět, který, nyní přichází do britských kin. Poznamenal, že je tento film stejně stereotypní, sentimentální a absurdní jako americký film Pearl Harbor.

To, že je film Tmavomodrý svět nezávaznou, emocionálně manipulativní zábavou, která neaspiruje na to vypovědět o lidském osudu a o světě nic nového, je známo.

Je však pozoruhodné, že to, že si film dovolil - právem - zkritizovat známý filmový kritik, vedlo alespoň některé čtenáře k úsudku, že ten člověk je vinen - už prostě tím, že je Brit. Zřejmě nese sám i přímou zodpovědnost za to, že "Angličané přivazovali Indy na hlavně děl".

Právě toto připisování kolektivní viny vede Romy k tomu, že se pokoušejí emigrovat z České republiky.

Naštěstí je Philip French mimo dosah spravedlnosti rozhořčených čtenářů, kteří by ho rádi obvinili i z britského etnického filtru, praktikovaného na cestujících do Londýna na pražském letišti, proti němuž se mimochodem nezmohla na protest ani česká vláda.

Na Západě to tak ale nefunguje. Britskou vládu za zavedení etnického filtru v Ruzyni razantně kritizovaly britské sdělovací prostředky, mimochodem i Observer, a britské humanitární organizace. Londýnské ústředí organizace Amnesty International je britským etnickým filtrem v Ruzyni absolutně šokováno. Podle našich interních informací zastává v této věci britské ministerstvo zahraničních věcí "velmi nervózní postoj".

Bohužel, nátlak britských médií proti této šokující etnické segregaci nebyl dostatečně silný. Ano, britské sdělovací prostředky jako celek nesou v této věci vinu: "vzdálená země, o níž nevíme nic" (jak ji v roce 1938 charakterizoval britský premiér Neville Chamberlain, když potřeboval najít výmluvu pro Británii, aby nesplnila v Mnichově své závazky) britská média nezajímá. Nezajímá je tedy ani, že tam Británie provádí arogantní imperiální politiku.

Situace je však složitější. Jak mi sdělili někteří britští novináři, dokud se čeští Romové nedají dohromady a nezačnou demonstrovat proti etnickým čistkám v Ruzyni třeba před britským velvyslanectvím v Praze, etnický filtr na pražském letišti pro ně není zpráva. Málokdo má v Británii vůbec povědomí, že nějaká Česká republika existuje. A novináři usuzují, že pokud se Brity ostrakizovaní Romové nezmohou ani na minimální protest, celá záležitost pro ně není zajímavá. Je pro ně těžko pochopitelné, že ani lidé, etnickým filtrem postižení, proti němu nedemonstrují. Těžko však z etnického filtru obviňovat britského filmového kritika, protože dospěl k závěru, že Tmavomodrý svět je špatný film.

A že by se špatný film nesměl kritizovat, protože je český? Už v roce 1846 varoval Karel Havlíček ve slavné kritice Tylova Posledního Čecha, že je opravdu hloupé a zakomplexované, chválíme-li něco nikoliv proto, že je to dobré, ale proto, že je to "české".

Ale ono asi nevadí, že není Tmavomodrý svět moc dobrý film. Mnoho lidí i v Británii si rádo nad absurdně nerealistickým osudem českých letců, jak je stereotypně vylíčen ve filmu Tmavomodrý svět, v kině s chutí popláče. Film je masovou, nenáročnou zábavou. Režiséru Svěrákovi je nutno přiznat úspěch: podařilo se mu proniknout do mezinárodního komerčního filmového světa. To se malým kinematografiím hned tak nepovede.

A ti, kdo se v Británii na Tmavomodrý svět půjdou podívat (podporuje ho v těchto dnech silně marketingová mašinérie), se aspoň dovědí, že kdysi existovali jacísi čeští letci, kteří bojovali nejen za svobodu své země, ale i za svobodu Anglie.

Oprávněná kritika sentimentality filmu Tmavomodrý svět znovu aktualizuje známý komunikační problém: sdělnost je nepřímo úměrná složitosti a důležitosti informací. Čím jsou informace důležitější a složitější, tím méně jim většina lidí porozumí a je ochotna je vnímat. Mohu napsat akademickou studii o roli českých letců za druhé světové války, přečte si ji 200 lidí. Nebo jako Svěrák mohu natočit limonádový příběh, jehož součástí je i drobná informace, že v Británii za války bojovali také Češi - o jejich autentické zkušenosti se sice normální filmový divák nedozví nic, ale sentimentální náboj filmu povede k tomu, že se o existenci nějakých "Jugoslávců, kteří také bojovali za Británii", dovědí miliony osob? Co je důležitější?

Navzdory všemu přeji Tmavomodrému světu - právě z toho důvodu, že se alespoň někdo - doufejme - doví něco málo o Češích - v Británii úspěch.