3. 10. 2002
Okamžiky radostiVe středu 2.10. 2002 se v zaplněném kině Ponrepo konala autogramiáda knihy kameramana a dokumentaristy Jana Špáty Okamžiky radosti (vydalo nakladatelství Malá Skála Martina Štolla. Kniha vychází u příležitosti Špátova životního jubilea. Bylo též promítnuto několik filmů, které mapovaly průřez Špátovou dokumentární tvorbou.
|
Diváci měli možnost vidět Špátův první autorský film Pod Sněžkou je všední den (1961) ke kterému se , jak sám řekl, dostal vlastně náhodou. Původně měl film natáčet jiný režisér, ale nechtělo se mu točit v extrémních podmínkách krkonošské zimy. Film ukazuje Sněžku a její okolí ne jako místo pro turisty, ale seznamuje nás s každodenní prací místní obyvatel (kominík musí v zimě objíždět domy na běžkách, muži svážejí kmeny poražených stromů na saních). Pro ně to není ani zábava či dobrodružství, ale každodenní život. Dalším filmem byl dokument Respice finem (1967), mapující osudy vdov žijících osamoceně v malých vískách či samotách. Už v roce 1967, konstatuje film, žilo v Československu půl milionu vdov - naprosto osamoceně. Špátův pohled je velmi citlivý, nehodnotí, jen zaznamenává. Jako příznačné znamení oblevy šedesátých let se zde jeví výpověď jedné ze stařenek, bývalé statkářky : "Po znárodnění to tady bylo hrozný, přišla sem spousta lidí a ukradli z domů, co mohli. Ať mě třeba zavřou, ale je to pravda. Já u toho byla. Nám vzali všechen dobytek, jen jednu krávu jsem si ubránila, dostala jsem ji jako věno od rodičů. Nejdřív jsme pracovali, abychom splatili dluhy, když se nám to povedlo, tak nám vše vzali a my museli začít znova. Vlastní chalupu jsme si museli koupit za 520 korun zpátky." Jiné svědectví stařenky, kterou rodina ponechává většinou o samotě: "Mně ani tak nevadí, že bych tady sama umřela, ale vadí mi, že jestliže umřu a nikdo mě nenajde, chcípne má koza." Následoval film Okamžik radosti (1965) o náchodských horolezcích. V další části večera viděli diváci ještě 3 další filmy: Milujeme život (1980) o pražské spartakiádě, Variace na téma G. Mahlera (1980) a film Žijte pro radost (1990) o fotografu Jindřichu Štreitovi. Film je o lidech, které známe z jeho snímků. Štáb několik dní sledoval, jak Jindřich Štreit pracuje. Skoro devadesátiminutový blok dokumentů byl silným zážitkem. Tyto filmy byly přece jen tvořeny pro velká plátna kinosálů. Jan Špáta je skvělý režisér, ale v prvé řadě je výjimečný kameraman. Česká televize některé z těchto filmů odvysílá v následující páteční večery na ČT 2. Pokud se chcete na chvíli zastavit a zasnít, vřele vám tyto páteční návraty ke Špátovi v České televizi doporučuji. |