3. 4. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 4. 2002

Bumerang na prezidenta

Když Ivan Langer (ODS) před dvěma týdny interpeloval ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše ve věci průtahů kolem případu vraždy, jež se udála v roce 1951 na česko-německé hranici, zdálo se vše jasné. Vysoký důstojník komunistické rozvědky Oldřich Kvapil tehdy zastřelil rakouského státního příslušníka Štefana Kollmanna; za svůj čin nebyl nikdy odsouzen. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) podal v roce 1999, těsně před skončením desetileté promlčecí lhůty, státnímu zástupci návrh na podání obžaloby, ale vinou prezidentské kanceláře, která přes dva roky zadržovala vyšetřovací spis, se v trestním stíhání nemohlo pokračovat.

Prezidentovi lidé tudíž brání průchodu práva, což je jednání, pro něž není omluva.

Skutečnost je méně černobílá, ale o to zajímavější. Skoro vše, co I. Langer ve své interpelaci tvrdil, se při bližším zkoumání ukazuje jako více nebo méně nepřesné.

Generál ve výslužbě, dnes čtyřiaosmdesátiletý Oldřich Kvapil, nebyl v roce 1951 ani estebák, ani komunistický aparátčík, ale loajální a zkušený důstojník armádní zpravodajské služby. Za války prošel ruským zajetím, poté sloužil ve Svobodově armádě a z válečného tažení si odnesl několik zranění - dodnes má v plíci střepinu granátu. Mnozí z jeho spolubojovníků, včetně předsedy Svazu bojovníků za svobodu Jakuba Čermína, na něho nedají dopustit. I další život bývalého rozvědčíka nedokládá obraz surového bolševického zabijáka, který se Langer ve své interpelaci pokoušel navodit. Kvapil dlouho působil jako učitel ve vojenském školství a začátkem 70. let byl spolu s několika svými kolegy stíhán za to, že v roce 1968 umožnil na zařízení vojenské školy, kde působil, tisk "protisovětsky" zaměřené periodické publikace.

Ani Štefan Kollmann, sudetský Němec původem údajně z Liberce, nebyl neviňátko nebo hrdina protikomunistického odboje. Jeho zpravodajská zkušenost zahrnovala službu v Abwehru a po válce začal sloužit oběma stranám. Když ho československá špionáž odhalila jako dvojitého agenta, rozhodla se ho zlikvidovat.

Co se tehdy před 51 lety na hranicích skutečně stalo, ví jen sám Kvapil, a ten nemá důvod to prozradit. Verze, kterou poskytl pro úřední záznam (Kollmannova smrt, protože k ní došlo na německém území, se v Československu oficiálně nevyšetřovala), není zcela věrohodná. Podle ní se ho Kollmann pokusil přemoci a násilím odvést s sebou za hranice. Únos jednoho z nejvýše podstavených mužů v rozvědce by byl katastrofou pro celou agenturní síť, proto se Kvapil postavil na odpor a Kollmanna v potyčce zastřelil.

Potíž je v tom, že zatímco Kollmann byl neozbrojen, Kvapil měl u sebe samopal a revolver a i když tvrdí, že byl v souboji diskvalifikován nedávným zraněním, které mu bránilo v pohybu, zdá se těžko k uvěření, že by mohl o deset let staršímu muži podlehnout. Daleko pravděpodobnější je varianta naplánované likvidace nepohodlného "krtka" - takových případů ostatně byly v dějinách studené války ne-li stovky, pak určitě desítky.

Otázkou tedy je, proč se starý případ po roce 1989 znovu otevřel, když valná většina z těch, kdo se provinili vážnějšími prohřešky, mj. mučením vyslýchaných, spravedlnosti uniká. Vysvětlení, proč se ÚDV zaměřil na případ generála Kvapila, je prosté: protože zde bylo k dispozici doznání pachatele a jeho obhajoba nutnou obranou se neopírala o žádné snadno dostupné důkazy (vražda se řádně nevyšetřila ani v Německu, kde spis údajně zabavila pro své potřeby americká tajná služba), "vyšetřování" mohlo být relativně snadné a ÚDV, jenž je všeobecně považován za nejméně kompetentní z orgánů činných v trestním řízení, mohl s minimální námahou vykázat v kolonce Vyšetřeno další případ.

Průtahy, které do řízení vnesla Kancelář prezidenta republiky (KPR), byly bez nejmenších pochyb úmyslné, ale lze téměř s jistotou vyloučit, že by motivem bylo, jak I. Langer v emocemi podbarveném projevu naznačoval, bránit spravedlnosti. Okolnosti případu totiž ukazují, že O. Kvapil milost dostat nemohl - nebyl k tomu důvod - ale státní zástupce nebo nejpozději soud měl rozhodnout, že jeho čin není zločinem komunismu, který nebyl stíhán z politických důvodů (podle § 5 zákona o protiprávnosti komunistického režimu se "do promlčecí lhůty trestných činů nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby"), nýbrž šlo o brutální, nicméně - zvlášť v té době - nikoli neobvyklou a z hlediska trestního práva již dávno promlčenou zpravodajskou operaci. Havlova kancelář se rozhodla dosáhnout stejného výsledku jinými prostředky.

Je jistě možné a správné poukázat, že KPR zadržením spisu překročila svou pravomoc a zvolila postup, k němuž není ze zákona oprávněna (chabá obhajoba Iva Mathého, že zákon nestanoví v případě udílení milostí žádné lhůty, neobstojí), avšak závěry, k nimž došel Ivan Langer, mají ke skutečnosti velmi daleko. Ať chceme nebo ne, studená válka, minimálně v oboru špionáže a kontrašpionáže, byla symetričtější, než jsme ochotni si přiznat. Toužíme-li to jednoduchém obrazu hrdinných obránců hodnot svobody a demokracie a bestiálních bolševických vrahů, měli bychom nechat historii stranou a raději jít do kina na Jamese Bonda.

A poučení? Z hole na prezidenta se v Langrově ruce stal obstojně zahnutý bumerang: "Chcete ideologickou lež místo historické pravdy? Volte ODS, stranu jednoduchých odpovědí na složité otázky!"

                 
Obsah vydání       3. 4. 2002
3. 4. 2002 Přes Rudé náměstí k nové soše Svobody Jan  Paul
3. 4. 2002 Smrt královny matky: Pokrytectví, hysterie a BBC
3. 4. 2002 Baťovské obytné čtvrti Městské památkové zóny Zlín v ohrožení Zdeněk  Chládek
3. 4. 2002 Bumerang na prezidenta Tomáš  Pecina
3. 4. 2002 Vážený pane redaktore! Radek  Mokrý
2. 4. 2002 Společnost minus stát? Pavel  Sirůček
2. 4. 2002 Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání Tomáše Peciny pravomocné Tomáš  Pecina
29. 3. 2002 Nadnárodní společnosti a rozvojové země Hassan  Charfo
3. 4. 2002 Revue Proglas: Taková byla čtyřkoalice Petr  Dimun
3. 4. 2002 Členka Výboru pro národní bezpečnost: Čí je to vlastně válka? Bushka  Bryndová
2. 4. 2002 Komunistom sa možno verilo viac Lubomír  Sedláčik
2. 4. 2002 RRTV chce "regulovat internet" Štěpán  Kotrba
2. 4. 2002 Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců Milan  Valach
2. 4. 2002 Případ velmi vlažné spravedlnosti: Lze vyhrát majetkový spor s advokátem? Radek  Mokrý
2. 4. 2002 Stav češtinářů v Čechách aneb Nakolik respektují učitelé češtiny v Česku nový gramatický úzus Daniela  Pilařová
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
3. 4. 2002 Bumerang na prezidenta Tomáš  Pecina
3. 4. 2002 Vážený pane redaktore! Radek  Mokrý
3. 4. 2002 Členka Výboru pro národní bezpečnost: Čí je to vlastně válka? Bushka  Bryndová
2. 4. 2002 Komunistom sa možno verilo viac Lubomír  Sedláčik
2. 4. 2002 Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání Tomáše Peciny pravomocné Tomáš  Pecina
2. 4. 2002 RRTV chce "regulovat internet" Štěpán  Kotrba
2. 4. 2002 Písemka z české literatury Jan  Čulík
2. 4. 2002 Případ velmi vlažné spravedlnosti: Lze vyhrát majetkový spor s advokátem? Radek  Mokrý
2. 4. 2002 Stav češtinářů v Čechách aneb Nakolik respektují učitelé češtiny v Česku nový gramatický úzus Daniela  Pilařová
2. 4. 2002 Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců Milan  Valach
2. 4. 2002 Anglická královna matka, 1900-2002: Truchlení bude krátké   
29. 3. 2002 O Romanovi: Čí je vlastně ten míč? Eva  Brožová
29. 3. 2002 Americký špión, který varoval před teroristickými útoky, získal v Kanadě politický azyl Bushka  Bryndová
29. 3. 2002 Kde fakta pláčou: Polemika s Radkem Sárközim Jiří  Kostečka
29. 3. 2002 Dopis Václavu Havlovi: Co se nám stane, jestliže nesmíme ani číst knihy svých nejúhlavnějších nepřátel? Kalle  Hägglund

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
3. 4. 2002 Bumerang na prezidenta Tomáš  Pecina
2. 4. 2002 Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců Milan  Valach
2. 4. 2002 Společnost minus stát? Pavel  Sirůček
22. 3. 2002 Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality Štěpán  Kotrba
22. 3. 2002 Jeden den před 64 lety: "Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu"   
13. 3. 2002 Stále větší vliv nadnárodních korporací anebo jejich důsledná regulace? Jaromír  Sedlák
10. 3. 2002 Fízlové, nevinný parlament a bezmocný hlídací pes Štěpán  Kotrba
6. 3. 2002 Advokátův stroj času Martin  Kunštek
19. 2. 2002 Jak by mohly dopadnout volby: analýza současné předvolební situace Štěpán  Kotrba
15. 2. 2002 Tolik potřebné Rakousko Miroslav  Polreich
11. 2. 2002 Sociální politice rozumí každý potřebný, právu bohužel jen právníci Vít  Zvánovec
8. 2. 2002 Polemika: zveřejněná sociální doktrína není tak špatná Miroslav  Kappl, Tomáš Pecina
7. 2. 2002 Rozporuplná sociální doktrína aneb dohoda před volbami má platnost pouze do voleb Vít  Zvánovec, Štěpán Kotrba

Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety RSS 2.0      Historie >
3. 4. 2002 Bumerang na prezidenta Tomáš  Pecina
2. 4. 2002 Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců Milan  Valach
22. 3. 2002 Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality Štěpán  Kotrba
22. 3. 2002 Jeden den před 64 lety: "Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu"   
6. 3. 2002 Advokátův stroj času Martin  Kunštek
19. 2. 2002 Jak by mohly dopadnout volby: analýza současné předvolební situace Štěpán  Kotrba
15. 2. 2002 Tolik potřebné Rakousko Miroslav  Polreich
23. 1. 2002 Zeman kontra Haider Fabiano  Golgo
23. 1. 2002 Zeman by neměl podporovat princip kolektivní viny David  Hertl
22. 1. 2002 Co když byl odsun Němců z Československa správný? Vladimír  Bernard