Skupina se rozhodla pořídit podrobné šetření, evidující míru poškození původních hodnot baťovských obytných čtvrtí, jež by bylo přílohou žádosti o redukci rozsahu MPZ, "změkčení" regulačních podmínek pro stavební činnost v nich. Tato formulace je také uvedena jako cíl objemného svazku nazvaného "Analýza a vyhodnocení vybraných částí MPZ Zlín", který byl dokončen v srpnu 2001 projekční kanceláří A-S. Pozoruhodné je již to, že Městský úřad předjímá výsledek odborného šetření s cílem prosazení svého zájmu. Nejedná se snad znovu o případ, kdy radnice velmi subtilní a čistě odborné otázky řeší svými vlastními silami, jako v případě lokalizace supermarketu v centru města, nebo nejnověji zpracování "Strategie rozvoje města" vedené v duchu sociálního inženýrství z 80, let!?

Následující text je kritikou výše zmíněné práce, která byla pořízena z veřejných prostředků, je v současné době nanejvýš potřebná, její metody i závěry jsou však velkým zklamáním. Úvodní část materiálu obsahuje metodiku, kriteria hodnocení šetřeného předmětu, jímž je kobercová zástavba obytných čtvrtí Letná, Zálešná-Podvesná, Lesní čtvrť, zřízených ve dvacátých a třicátých letech podle promyšleného plánu na výstavbu průmyslového města pro cca 40 tisíc obyvatel. Metodika šetření SV centrální části města je odlišná. Zvolená kriteria určují obsah práce a její využitelnost k formulaci závěrů.

Kriteria urbanistické zachovalosti jsou nepochopením urbanistických hodnot baťovských obytných čtvrtí, neboť samotná přítomnost přístavby má na toto pojetí zachovalosti někdy obdobný vliv jako vzrostlá zeleň. Ostatně přístavby hrají hlavní roli v kategorii zachovalosti architektonické struktury. Dnes již nejde jen o přítomnost přístavby, nýbrž o způsob jejího zvládnutí v konkrétním případě. Urbanistická struktura je charakteristická pravidelným rastrem stavení v terénu, prostoupeném veřejným uličním prostorem a osnovou přístupových a průchozích chodníků .Původnost urbanistické struktury je zřejmá z dálkových, panoramatických pohledů, nebo interiéru jednotlivých čtvrtí. Mimochodem urbanistická struktura jednotlivých částí se liší (například způsobem orientace stavebních sekcí k uličnímu prostoru), což nebere průzkum v úvahu, neboť celá práce je koncipována od zadu , jako průkaz morální a fyzické zastaralosti tohoto "obytného fondu".

Tlak na zřizování přístaveb ze strany stavebníků je motivován zcela legitimní snahou po zvýšení plošného, technického, sociálního standartu bydlení v baťovských čtvrtích. Není možno klást do protikladu tendenci k adaptaci domů v osobním vlastnictví se zachovalostí urbanistické struktury a hodnotit oprávněné požadavky jako nadstandardní.

Podle kriterií architektonické zachovalosti jsou jednotlivá stavení známkována školní stupnicí 1-5. Za základ hodnocení je přijata dosavadní soustava regulačních zásad vztahující se k formátu oken, jejich členění, nadkrytí vstupů, tvaru zábradlí, způsobu povrchové úpravy apod. Přítomnost přístavby odsouvá stavení do druhé půle hodnotící stupnice. Dle míry dodržování současných regulačních zásah je zachovalost architektonické struktury vypočtena jako ještě horší nežli úroveň struktury urbanistické.

Rozborem dosaženého výsledku je konstatován zánik původní fascinující jednoduchosti baťovských obytných čtvrtí. Návrh na způsob "změkčení" regulačních podmínek stavební činnosti v hranicích MPZ se v závěrech předloženého šetření neobjevuje. Zřejmě by byl obsahem další samostatné práce. Závěr se omezuje na konstatování, že původní doba životnosti čtvrtí byla již překročena o 30 let, tudíž další památková ochrana souboru je zřejmě diskutabilní.

Pozornost si zaslouží i naplnění druhého cíle šetření tj. redukce rozsahu MPZ, týkající se SV centrálního sektoru města. Jedná se o různorodé území jehož středem prochází pěší ulice Ševcovská s trojicí výškových obytných věží arch. A.Zikmunda spájející dnem údolí střed města s východním areálem z konce čtyřicátých let: Morýsovy domy-cihlové věžové domy-Fučíkova čtvrť. Urbanistickou hodnotu jednoho z posledních koncepčních počinů přelomu padesátých a šedesátých let možno řadit k pracem F.L.Gahury nebo J. Voženílka. Zpracovatel "Analýzy" nenalezl vhodnou soustavu kriterií pro hodnocení urbanistické, architektonické úrovně této městské části. Omezil se pouze na zjištění technického stavu fasád, na jehož podkladě navrhuje vynětí tohoto území z hranic MPZ.

"Analýza a vyhodnocení vybraných částí Městské památkové zóny Zlín" zpracovaná kanceláří A-S je povrchní, neodborná (kancelář postrádá autorizaci v oboru) a zavádějící, neboť nesprávnou volbou kriterií hodnocení předjímá požadovaný výsledek, tj. průkaz oprávněnosti redukce hranic MPZ a změkčení regulačních podmínek. To by v krátké době vedlo k rozkladu hodnot svazujících nás posud z údobím největšího rozkvětu města, hodnot ke kterým se místní samospráva verbálně tak často hlásí. Publikace, budící respekt svým objemem, je ve skutečnosti seznamem nemovitostí hodnoceným z triviálních hledisek zcela pomíjejících kulturní aspekt tvorby umělého prostředí a současně přezírajících oprávněné potřeby obyvatel.

Ukazuje se, že výkon památkové péče v Baťovských zahradních čtvrtích nelze provádět aplikací několika regulačních pravidel, která se vejdou na jeden list papíru.. Tyto čtvrti byly stavěny podle pečlivě promyšlených plánů. Má-li být během postupné adaptace na současné potřeby uchován jejich celistvý vzhled, pak musí být pro jednotlivé charakterově odlišné čtvrti zpracovány územní studie stanovící soustavy regulativů. Mechanický výkon památkové péče vede totiž často k závažným chybám, plněním potřeb jedněch na úkor druhých.

Rovněž je třeba si uvědomit, že současná krize komunikace mezi stavebníky a památkovou péčí, která zavdala příčinu zmíněné petiční akce. je do značné míry způsobena projektanty, kteří přenášejí informace mezi oběma stranami. Přístavba stavení v zahradní čtvrti je totiž složitým úkolem vyžadujícím mimořádný ohled k prostorovým souvislostem místa a není tudíž hodna povrchního přístupu druhořadých projektantů a to i přesto, že se jedná o tak frekventovanou záležitost. Obchodní stránka věci, v kombinaci s nedostatkem praktické způsobilosti, vede totiž někdy zpracovatele k zamlčování připomínek úřadů a následným komplikacím během stavebního řízení.

Mechanické uplatňování současných pravidel stavění v zahradních čtvrtích není samo o sobě zárukou kultivovaného návrhu. Právě podřadné návrhy se soustředí často na úzkostné plnění zásad památkové péče. Dokladem, že jednoduchá soustava kriterií a nařízení nestačí k regulaci stavební činnosti je následující příklad: Ve svažitých partiích jsou jednotlivá stavení orientována diagonálně směrem k uličnímu prostoru. Hlavní současnou zásadou je lícování přístavby s dvojdomkem, což vede v důsledku k narušení uličního prostoru, který je vždy přesně vymezen linií a rytmem. Nikoliv tedy "redukce a změkčení", nýbrž jiný způsob výkonu památkové ochrany zahradních čtvrtí, odvozený z rozboru urbanistické struktury.

(Autor je architekt)