Havlovo filmové Odcházení:
Překvapivě účinná a hluboká omluva od bývalého prezidenta
2. 4. 2011 / Jan Čulík
< Bývalý kancléř Rieger a nový vicepremiér Klein
Jak jsem byl před třemi lety zklamán tištěnou verzí Havlovy hry Odcházení, která mi přišla zastaralá, banální a nepůvodní, byl jsem teď velmi příjemně překvapen jeho filmovým debutem, natočeným podle právě této divadelní hry. Na projektu se zjevně od vzniku hry intenzivně pracovalo a navzdory původní skepsi, vyjadřované novináři nad zprávami, že se Václav Havel dal do natáčení filmové verze této relativně nepovedené hry -- vzniklo opravdu velmi dobré filmové dílo. Původní papírová banalita se proměnila v autentické lidské svědectví. To vzniklo v důsledku Havlova obrovského zklamání nad tím, kam to za dvacet let jeho země dopracovala. Filmová verze Odcházení je silně zakotvena v české současnosti a bude především vnímána jako až deprimující svědectví o české skutečnosti, přitom však její struktura naznačuje, že Havel se pokouší -- a podle mého docela úspěšně - o obecně lidský přesah. Je to studie dnešní lidské mentality, která ovšem podle Havla vůbec není pěkná.
Zajímalo by mě, jaké budou reakce na Havlův film v zahraničí. Nemusejí být příliš příznivé, protože Havlovo filmové Odcházení vychází silně z frustrace současnou českou společensko-politickou situací a o té nikdo na Západě nic neví. Tento film je nesmírně český a řeší českou problematiku. Jak známo, na Západě se prosazují především ty filmy z ČR, které nějak rezonují s obecnou lidskou problematikou, anebo s nějakým významným celosvětovým tématem (tak například Najbrtův film Protektor zaznamenal překvapivě podstatné mezinárodní úspěchy - nikoliv nutně proto, že je to film dobrý, což je, ale protože je to film o holocaustu a tomu mezinárodní diváci rozumějí).
Hlavními motivy Havlova filmového Odcházení jsou pompéznost, ješitnost a strach.
