Dá se odhadnout rozsah korupce v ČR?

30. 3. 2011 / Mojmír Babáček

Na podzim loňského roku ale tvrdil Libor Michálek, ředitel státního fondu životního prostředí, který byl za toto oznámení zbaven své funkce, že ze 6 miliard korun plánovaných na vybudování čističky odpadních vod pro Prahu, představovaly tři miliardy korun nadhodnocení zakázky a z toho půl miliardy měla dostat ODS ZDE.

Kdyby k této transakci došlo, byla by tím "spotřebována" skoro polovina částky, která by připadala na korupci v České republice v roce 2010, v případě, že by úředníci pobírali jenom 0,6% výdajů na veřejné zakázky. I v případě kauzy PROMOPRO zůstalo po zaplacení 525 miliónů korun za zajištění audiovizuální techniky během českého předsednictví Evropské unie 240 miliónů korun, jejichž vynaložení bylo sporné. Cena přitom neměla přesáhnout 85 miliónů korun. Byla tedy zřejmě prohospodařena nejméně polovina výdaje ze státního rozpočtu, stejně jako při projektování výdajů na stavbu pražské čističky odpadních vod. Kdyby všechny veřejné zakázky probíhaly tímto způsobem rozkradlo by se v roce 2006 282,5 miliardy korun, v roce 2008 305 miliard korun a v roce 2009 118,5 miliardy korun.

Až do roku 2009 se na boj proti korupci zaměřovaly dva vládní úřady: Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Oba úřady sledují, jestli je při zadávání veřejných zakázek dodržována podmínka pořádání veřejných soutěží. NKÚ přitom nemůže ukládat nápravná opatření, může jen, ve svém závěru, upozornit na porušení zákona. ÚOHS může za porušení zákona o zadávání veřejných soutěží na veřejné zakázky ukládat pokuty. V roce 2009 provedla Transparency International průzkum, který jí vedl k závěru, že "pouze 36 % subjektů reaguje na zjištění kontrolních orgánů určením zodpovědné osoby a o trochu vyšší procento (39 %) přijímá nápravná opatření, která mají zabránit porušování zákona o veřejných zakázkách i v budoucnu" ZDE.

To nesvědčí o velké důslednosti minulých vlád v boji s korupcí. Až do roku 2009 nekontroloval žádný z těchto úřadů předražování veřejných zakázek ani finanční toky při jejich zadávání a provádění. V roce 2009 ustavil ministr financí Topolánkovy vlády, Miroslav Kalousek na svém ministerstvu Finanční analytický útvar, jehož úkolem je vyhledávat podezřelé finanční toky při zadávání a provádění veřejných zakázek. Vysoké částky na uplácení totiž není snadné skrýt v podnikovém účetnictví. Jedním z úspěchů Kalouskova týmu bylo odhalení kauzy Promopro. Při platbách za audiovizuální služby firmy Promopro byly státní peníze odesílány na soukromé účty majitelů firmy Prompro, manželů Veselých, a na účet firmy Deeside Service Solutions, ke kterému měl přístup obchodní partner manželů Veselých, Libor Veverka. Z těchto účtů byly potom nejspíš vybírány peníze na úplatky pro státní úředníky nebo politické strany a zbytek zřejmě zůstal jako zisk podnikatelů.

Nečasova vláda, která vyhrála volby s programem úsporných opatření, si byla vědomá, že veřejnost, které se budou krátit příjmy, by mohla poukazovat na to, že prostředky které vláda úsporami získává, jsou rozkrádány při zadávání veřejných zakázek a provedla řadu auditů na ministerstvech, které vyústily i v trestní oznámení. Tato praxe se ale zatím nerozšířila do krajů a měst. Navíc Liboru Michálkovi, který upozornil na plánovanou korupci při přípravě zakázky na čističku odpadních vod v Praze, dosud nebyl umožněn návrat do funkce. Alexandr Vondra, který řídil úřad, který zadal firmě Promopro zakázku na audiovizuální zajištění českého předsednictví Evropské unie nebyl vedením ODS odvolán z funkce, přestože "v zápise z interní porady sekce pro předsednictví z listopadu 2007 se například píše, že 'místopředseda vlády pro evropské záležitosti obdrží pro informaci všechny větší smlouvy před podpisem a bude informován o výběru partnerů vzešlých z větších veřejných zakázek předtím, než budou informováni tito partneři`" ZDE.

Server euro.cz informoval 29.3., že Libor Veverka, na jehož účet přišlo v kauze Promopro 135 miliónů korun, v minulosti pracoval pro Alexandra Vondru. Každého napadne otázka, jestli Alexandru Vondrovi vedení ODS odmítlo doporučit, aby odstoupil z funkce proto, že nadhodnocené částky, vyplacené firmě PROMOPRO, byly zčásti určené pro ODS. Šéf NKÚ, František Dohnal, zase opakovaně odmítá vydat kontrolnímu výboru poslanecké sněmovny dokumenty o hospodaření svého úřadu. Dělá to se souhlasem vlády? Postoj ODS ke korupci ve vládních úřadech rozhodně není jednoznačně negativní.

Podle studie Bc. Lenky Gregorové a JUDr. Václava Šmejkala PhD z centra ekonomických studií VŠEM Praha, se v Evropské unii vydává na veřejné zakázky v průměru 9,2% HDP, ale v České republice a na Slovensku až více než 15% ZDE.

Jeden z možných způsobů, jak to vysvětlit je, že šesti procentní rozdíl připadá v České republice a na Slovensku na korupci. Hrubý domácí produkt v České republice přitom v roce 2010 dosáhl výše 3.667,6 miliard korun ZDE a 6% z této částky představuje 220 miliard korun. Zvýšení daně z přidané hodnoty určené na důchodovou reformu by přitom do státní pokladny přineslo 70-75 miliard korun ZDE. Kdyby ztráty ze státního rozpočtu způsobené korupcí dosahovaly 220 miliard korun, zbylo by po odečtení výdajů na důchodovou reformu ještě 135 miliard na sociální výdaje a veřejné zakázky, které by pomáhaly k překonání hospodářské recese.

Podle zprávy Transparency International z roku 2009 se přitom v České republice "objem prostředků alokovaných prostřednictvím institutu veřejných zakázek pohyboval v posledních pěti letech kolem 17,5 % HDP" ZDE. Pro rok 2009 to potvrzuje i ministerstvo pro místní rozvoj ZDE (str.5).

Vzniká tak otázka, jestli korupce mohla v roce 2010 odebrat ze státního rozpočtu až 641 miliard korun. Abychom si mohli udělat představu o skutečném rozsahu korupce v České republice, bylo by třeba vypracovat srovnávací studii o objemech provedených prací a nakoupených hodnot ve veřejných zakázkách v České republice a ve Švédsku nebo Norsku, kde je korupce na nejnižší úrovni na světě. Tak bychom snad zjistili, proč procento výdajů na veřejné zakázky v České republice, v poměru k HDP, dosahuje skoro dvojnásobku evropského průměru.

Vytisknout