Probíhající genocida v Kongu zpochybňuje údajnou "humanitární operaci" v Libyi

30. 3. 2011 / Daniel Veselý

I když jsou Britské listy zahlceny texty o libyjských událostech, myslím, že nebylo zdůrazněno úplně všechno, co tvoří kontext západního útoku na tuto severoafrickou zemi. Pokud se chceme brát vážně a nevypadat přitom jako opravdu směšné a prázdné nádoby, proč bráníme libyjské civilisty před Kaddáfího falangami tím, že po nich podle některých zpráv házíme bomby s ochuzeným uranem? Vynořují se další a další "proč". Proč nebyla nyní vyhlášena bezletová zóna nad Pobřežím Slonoviny, kde se možná schyluje ke genocidě, nebo dávno předtím nad Demokratickou republikou Kongo, kde se odehrává nejkrvavější konflikt od konce 2. světové války a kde od roku 1996 zahynulo více lidí než kdykoliv od druhé světové války? Také je tam tak rozsáhlý vzdušný prostor jako v Súdánu? Odpověď je celkem jednoduchá.

Nadnárodní korporace (Sony-Ericsson, HTC, Nokia, Motorola LG a Samsung...) a západní politické a ekonomické špičky (Bill Gates, Howard Buffet...), ale i my -- co nakupujeme nejmodernější elektroniku; mobily, mp 3 a 4, LCD obrazovky atd. -- tento konflikt sytíme a prodlužujeme agónii zdejšího obyvatelstva, protože náš chtíč "vlastnit" všechno zahluší. Při výrobě této elektroniky se používá třeba coltan a v Kongu se nachází 80% světových zásob coltanu (kolumbitu-tantalitu).

Podle studie publikované OSN ve východním Kongu denně umírá 1 500 lidí v souvislosti s válečným konfliktem a útrapami s ním spojenými; zkusme si představit, kdyby se taková hrůza děla někde za našimi humny a nejlépe s participací ruských, íránských či kubánských oligarchů? Přitom cokoliv, co se nyní v Libyi odehrává a kvůli čemuž jsou Tripolis a další města ostřelována ze vzduchu i z moře, může být nazýváno masakry, nikoliv však dlouhodobě probíhající genocidou, jako tomu je právě v případě východního Konga.

To je naprosto absurdní. Přitom, jak uvádí třeba investigativní žurnalista Keith Harmon Snow, jenž v tamním regionu dlouho pobýval, Spojené státy dlouhodobě podporují rwandského předáka Paula Kagameho, který pustošil Rwandu v letech 1990 až 1994. Snow mimo jiné tvrdí, že dokonce i Mezinárodní trestní soud pro zločiny ve Rwandě (ICTR), který stojí na straně vítězů, v prosinci 2008 vynesl rozsudek, podle nějž se v roce 1994 ve Rwandě žádná systematická genocida neodehrála. Rwandští vojenští předáci byli zproštěni obvinění ze spáchání genocidy s poukazem na skutečnost, že genocidu proti Tutsiům neplánovali, a že rozsáhlá jatka vyplynula z "válečných podmínek." Podle Snowa došlo v roce 1994 ve Rwandě ke státnímu převratu, který kulminoval právě kvůli zločinům Kagameho armády a při němž přišli o život dva prezidenti. Násilnosti ve Rwandě vedly v roce 1996 ke Kagameho invazi do Konga společně s ugandským předákem Musevenim, a to s podporou Clintonovy administrativy, jak také uvedla zpravodajská agentura New America Media; samozřejmě s děsivými následky a utrpením, jakým dnes Libye ani snad žádná jiná země na světě neprochází. Navíc, jakkoliv se některým dnes zdá, že Kaddáfí je (po Ahmadinežádovi) novou reinkarnací Hitlera, vážení západní spojenci Paul Kagame a Yoweri Museveni vedle bývalého váženého západního spojence Kaddáfího vypadají jako protřelí masoví vrazi vedle pestrobarevného pošuka.

Minulý rok na podzim vyšla zpráva OSN, jež ze zjevných a výše uvedených důvodů nepronikla přes tmavou clonu sdělovacích prostředků, vyjma několika výjimek. Ačkoliv jsou zde líčena snad ta nejkrutější zvěrstva, jaká se nyní páchají ve světě, nikdo nevířil válečné bubny ani nezahlcoval veřejnost apely na ochranu lidských životů. V souvislostí s touto publikací vycházely a nadále vycházejí na světlo světa další horory. Web Medical News Today, který je určen jak lékařům, tak laické veřejnosti, publikoval výňatek ze studie vypracované univerzitou McMaster a univerzitou Johna Hopkinse o tom, že Rwanda a Uganda v letech 1998/99 shromáždily dva tisíce HIV pozitivních vojáků, aby znásilňovali ženy a děti, včetně těch nejmenších, a šířili tak nákazu a decimovali celé tamní populace.

Letošní březnová zpráva OSN o situaci v Kongu svědčí o tom, že zločiny, masivní znásilňování a s tím spojená strádání na ústupu zdaleka nejsou, ba silně přetrvávají. Zde se prostě nedá zavádět demokracie, neboť tento nadmíru katastrofální konflikt nám nejen nevadí, ale i vyhovuje, protože z něj máme sami užitek. To ostatní už není důležité.

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.3. 2011