ANALÝZA

Kdo ozbrojil libyjské vzbouřence aneb ...hlavně když to dělá ratata

31. 3. 2011 / Štěpán Kotrba

Už v srpnu 2007 konsorcium Evropského leteckého průmyslu a obrany EADS podepsalo smlouvu na dodávky protitankových kompletů ATGM Milan do Libye poté, co Kaddáfí svolil k návštěvě francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby vyjednával o propuštění zatčených bulharských sester. Dodavatelem byla MBDA, dceřiná společnost EADS. Cena 189 milionů EUR za 1000 zbraní. Smlouva byla pojištěna francouzská exportní úvěrovou agenturou.

Zpráva EU o kontrole zbrojení za rok v roce 2009 uvádí, že členské státy vydaly licence na prodej 331 milionů EUR zbraní do Libye. Ale ne přímo.... Například maličká Malta vydala v roce 2009 licence v hodnotě 76.7 mil. EUR a stala se tak největším evropským dodavatelem zbraní do Libye . Německo vydalo povolení k prodeji vojenské techniky za 53 milionů EUR, většinou vozidel a náhradních dílů. Francie schválila prodej zbraní za 23,3 milionů EUR a Belgie za 21,5 mil EUR.

Ale zpátky k USA. Spojené státy maskovaly většinu Kongresu oficiálně přiznaných peněz pro Libyi jako prostředky na "protiteroristický" výcvik, pohraniční kontrolu a odminování (program NADR) , "ekonomickou pomoc" (program ESF). Pouze menšinu přiznaly jako "vojenský výcvik" (program IMET) a "vojenské financování" (program FMF). Celkem to oficiálními kanály bylo ve finančním roce 2008 1 mil USD, v roce 2009 už 3,05 mil USD, v nyní probíhajícím finančním roce 2010 dosáhla americká "podpora" 780 tisíc USD. Zdá se vám to až neuvěřitelně málo? Mě také.

Kočovné kmeny v Libyi prostě nemohou mít takové zbraně a takové zařízení, jaké vidíme na fotografiích světových agentur. "Zběhlí" vojáci by měli výzbroj standardizovanou pro tu kterou jednotku. "Spontánní lidové povstání" je dnes vyzbrojeno nejen ukořistěnými kalašnikovy, ale i americkými, belgickými a britskými zbraněmi. Rebelové používají zbraně na střelivo standardu NATO (5,56x45mm nebo starší 7,62x51mm), nikoliv Kaddáfího bezedné zásoby jugoslávských, čínských, ruských či bulharských zbraní a střeliva standardu Varšavské smlouvy (7,62x39 mm) . Toto střelivo jim musí někdo dodávat a musí je distribuovat od Benghází po Syrtu, aniž by se takové nákladní auto stalo uprostřed rovné pouště na silnici obětí "přátelské palby" raket západní koalice. Uvědomme si, že se jedná o vzdálenosti stovek kilometrů mezi městy. A někdo musel tyto "demokraty" naučit s moderními západními zbraněmi zacházet. Což není otázka půl hodiny školení kdesi na pouštní silnici. Říká se, že jeden obraz vydá za tisíc slov. A tak abych nemusel psát, našel jsem pro vás několik typických fotografií z arzenálu světových agentur jako vysvětlivku.

Rebel - "západní" v novém stejnokroji neurčité provenience vyzbrojen belgickou útočnou puškou Fabrique Nationale FAL 50.00 ráže 7,62x51mm v základní verzi s pevnou dřevěnou pažbou se standardním zásobníkem na 20 ran. Pušky "Fusil Automatique Léger" možná měla libyjská armáda někde v záložních skladech. Používala je v době monarchie. Jelikož se jedná o jednu z nejrozšířenějších zbraní 50.-60 let, může být z kteréhokoliv na Západ orientovaného skladiště v regionu, během studené války byla přezdívána jako "pravá ruka Svobodného světa". Sám Kaddáfí s nimi kdysi v roce 1981 vyzbrojil Islámskou frontu za osvobození Bangsamoro (MILF) z jižních Filipín. Teoreticky by mohlo jít i o jihoafrickou útočnou pušku R1A1 nebo britskou L1A1, které jsou obě variantou legendární belgické FN FAL. L1A1 má menší počet otvorů v předpažbí a poněkud jinak tvarovanou úsťovou brzdu, R1A1 neměla dřevěnou pažbu. Ještě i v současnosti je L1A1 u britských druhosledových útvarů. Foto AP Photo / Anja Niedringhaus. Popiska: Libyjský rebel zdraví muže na kontrolním stanovišti vedoucí do Ras Lanouf, východní Libye, neděle 27. března 2011.

Rebel - "tribal" dobrovolník vyzbrojen starší loveckou neopakovací brokovnicí dvojkou (nejspíše Baikal IŽ 43 nebo 58) ráže 2x12/70 a koženým pásem bez nábojů... Foto: REUTERS / Finbarr O'Reilly. Popiska: Rebelové poté, co síly loajální k Muammaru Kaddáfímu utekly po leteckých úderech koalice poblíž východního města Ajdabiyah 26. března 2011.

Voják Africké legie vyzbrojen jugoslávskou nebo čínskou verzí AK74 ráže 7.62x39 se sklopnou pažbou, střední hlavní s nasazeným bajonetem AKM II v pouzdře (!) a lepící páskou slepenými dvěma zásobníky na 60 nábojů. Foto: REUTERS / Ahmed Jadallah. Popiska: Libyjský voják věrný vůdci Muammaru Kaddáfímu stojí ve městě Misrata, 200 km východně od hlavního města Tripolisu 28. března 2011.

"Přeběhlí" Kaddáfího vojáci s vojenským pickupem a namontovaným raketometem BM-12 (možná čínský H-12 Typ 63) ráže 107mm . Foto: REUTERS / Youssef Boudlal . Popiska: Rebelové jedou po silnici do města Ras Lanuf 27. března 2011

"Přeběhlí" Kaddáfího vojáci s vojenským pickupem a namontovaným kulometem (nejspíše čínským protiletadlovým kulometem Typ 57 1x14,5 mm). Foto: REUTERS/Andrew Winning. Popiska: Povstalečtí bojovníci upevňují kulomet u ropné rafinérie v Ras Lanuf 27. března 2011.

"Přeběhlí" Kaddáfího vojáci s ukořistěným protiletadlovým kanónem sovětské provenience (ZU-23-2 2x23mm). V Afghánistánu se pro ZU-23-2 na nákladním automobilu vžilo označení "Šajtan arba" - ďáblův převozník pro jeho schopnost palebné podpory kolon. Foto: REUTERS / Finbarr O'Reilly. Popiska: Rebelové slaví a pohybují se na západ poté, co síly loajální k Muammaru Kaddáfímu utekly po vzdušných úderech koalice v blízkosti východního města Ajdabiyah 26. března 2011.

Mimo tyto statické komplety se na bojišti objevovaly ještě těžké kulomety DŠKM ("Douška" 1x12,7mm, resp. jejich čínské kopie Typ 54), ZPU-1 (1x14.5mm), ZPU-4 (4x14.5mm) montované na pickupy Mitubishi či britské Land Rovery v pickup verzi. Kaddáfí používal samochodné protiletadlové komplety ZSU-23-4 "Šilka" proti nízkoletícím cílům - vyzbrojené automatickým kanónovým kompletem "Amur (AZP-23), což byly čtyři spřažené 23mm kanony 2A7 vybavené vodním chlazením, pneumatickým nabíjením a elektrickým zápalem na platformě ZU-23, nicméně tyto pásové samochodky byly na rovné poušti snadným terčem raket z letounů NATO. Ze všech nasazených kusů zbyly hořící trosky stejně, jako ze samochodných raketometů. Ukazuje se, že pro tento typ asymetrické stepní či pouštní války jsou kulomety ozbrojené džípy a terénní pickupy s minomety či lehkými kanóny ideálním dopravním i zbraňovým prostředkem. Jsou rychlé, spolehlivé, jednoduché na údržbu. Mají nosnost dostatečnou pro několikasetkilometrové výpady a jsou k vnějšímu nerozeznání od civilních či kořistných vozidel. Z výšky několika kilometrů z letounu NATO není vlaječka na kapotě či anténě vidět...

Rebel s ukořistěným sovětským archivním kulometem (PK ráže 7,62x54R). Kulomety řady PK byly vyráběny v bývalém SSSR, licenčně pak v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku, Polsku, NDR, Jugoslávii (M 84) a Číně (Typ 80). Foto: AP. Popiska:Muž drží kulomet na východě libyjského města Al-Bayda .

Další z lehkých kulometů, které se objevovaly v rukou povstalců, byly lehké kulomety Děgťarjov RP-46 (7.62x54mmR). Mimo tyto obstarožní, ale vrcholně spolehlivé sovětské zbraně pak jak rebelové, tak Kaddáfího vojáci používají protitankové střely 9K111/9M111 Fagot a pancéřovky RPG-7/RPG-7V1, RPG-75, RPG-18 "Mucha", RPG-22 a různé malé řízené střely - 9M32 "Strela", Strela 3, 9M39 a 9M314 Igla. Výhodou je elementární jednoduchost obsluhy a minimum možností, jak takovou zbraň objevit na dálku. Účinný dostřel od stovek metrů (Mucha) po 4 kilometry (Igla) je plně dostačující. Vozidlo na vyvýšené silnici podél libyjského pobřeží je jak na střelnici. Nemá kam uhnout, nemá se kde schovat...

Vzhledem k absenci vrtulníkové podpory a moderních zbraní v rukách vzbouřenců se dá předpokládat, že kasárna, která se stala zbrojnicí rebelů, byla sídlem milicí či druhosledových jednotek. I zde možná vzbouřenci ukořistili panceřovanou techniku, ale nedokázali ji zprovoznit. Čeští vojáci, kteří působili v Libyi, tvrdili, že převážná většina techniky byla nepojízdná kvůli vybitým bateriím a neschopnosti Libyjců startovat pomocí kabelů a externího zdroje. To se týká i těžkých nákladních vozidel. Minimum obsluhy a většina rebelů v civilním ošacení dává tušit, že vojáci Kaddáfího armády do bojů na západě vůbec nezasáhla - ani na straně vzbouřenců, ani na straně plukovníka. Nejspíš zůstali doma. Bojová morálka Kaddáfího pravidelné armády a milicí byla podle názorů pamětníků před dvaceti lety otřesná, jejich nechuť k fyzické práci pověstná a není důvodu se domnívat, že by tomu bylo dnes jinak. A tak plukovníkovi zbyly nějaké dva tisíce mužů ve zbrani v Revolučních gardách a zbytcích Africké legie, "demokratické" opozici pak několik desítek či stovek přeběhlíků z Benghází a dobrovolníci z řad islamistů (libyjských veteránů bojů proti Sovětům v Afghánistánu a dalších zemích), ze skupiny Al-Jama'a Al-Islamiyya al-Muqatila (Islamic Fighting Group - LIFG, FIG, MIG) - skupiny Al Libyho.

Sám Nazih Abdul-Hamed Nabih al-Ruqai'i alias "Abú Jahjá" Anas Al-Liby žil ve Velké Británii, kde dostal politický azyl, ale v roce 1998 zmizel. Všeobecně se tvrdí, že byl zajat v akci "Absolutní spravedlnost" v Afghánistánu v prosinci 2001, převezen do Bagramu, pak do Egypta a posléze do Guantánama. Odtud byl převezen opět do Bagramu. V letech 1995-2000 byl Anas Al-Sheikh Liby na seznamu spolupracovníků a informátorů MI6. Z internačního zařízení v Bagramu utekl v roce 2005. Novináři ho nyní posměšně nazvali "Our People in Libya" poté, co 12. března 2011 mediální organizace As-Sahab , podporující Al Kajdu, vydala jeho dopis "to our people in Libya". V něm al-Liby píše: "Povstání v Tunisku, Egyptě a Libyi ukázaly, že nevěřící vlády Západu se starají jen o jejich zájmy a zájmy svých vlastních lidí. O spravedlnosti nemluví, dokud nevidí jejich vlastní lidi, kteří čelí nebezpečí. Prám se, copak Amerika nepodporovala režim Husního Mubaraka, egyptského faraóna ? Tak proč je to dnes zpěv svobody egyptskému lidu? Copak Amerika a další západní vlády nepodporovaly represivní režim Ali Abdullaha Saleha? Copak Amerika a Francie neposkytují absolutní podporu režimu tyrana Zainala al-Abidina (sultán státu Terengganu, Malajsie), který občanům upíral nejvíce základní práva? Tak proč teď zní blahopřání lidem k získání jejich svobody? " .

Pozn.: Malajský sultanát Terengganu je také znám podle arabského epiteta "Darul Iman" ("Příbytek víry"). Od roku 1303 je v zemi sunnitský islám státním náboženstvím a šaría pramenem práva, o čemž svědčí kamenná stéla "Batu Bersurat Terengganu". V zemi jsou obrovské petrochemické komplexy v blízkosti měst Paka a Kerteh. Vlajka Terengganu, černý pás s půlměsícem a hvězdou, je nyní vklíněna ve vlajce libyjské "revoluce".

3. listopadu 2007 As-Sahab zveřejnila Al-Libyho a Zawahrího video, ve kterém oba oznamovali, že LIFG se přidala k Al Kajdě. Al-Zawahiri tehdy prohlásil: "Vaši oddaní synové jsou sjednocení pod praporem islámu a džihádu" proti Americe, Francii, Španělsku . Al-Zawahiri v záznamu naléhal na libyjské nevěřící a nacionalisty, vyzýval je k pokání a podpoře boje džihádistů proti libyjskému vůdci Mu'ammaru Kaddáfímu.

"Fighting Islamic Group" (FIG) přiznala v roce 1997 odpovědnost za jeden z pokusů o atentát na Kaddáfího v arabských novinách ve Velké Británii (Libye: Novinky a pohledy - al-Sharq al-Awsat 7. února 1997). V reakci na to libyjské ministerstvo zahraničí podalo oficiální memorandum britskému ministerstvu zahraničí, a protestovalo, že libyjské opoziční skupiny volně operují na britské půdě. Později, v roce 1998 po úniku informací Davida Shaylera vyšlo najevo, že operaci financovala 100 000 librami MI6.

V nedávných událostech v Egyptě a dalších zemích byl britský arabský deník al-Sharq al-Awsat, placený ze saúdských prostředků, jedním z několika preferovaných primárních zdrojů arabské verze Google News (zejména panarabského Google News Arab, ale i národního Google News Egypt). Dá se říci, že názory mnoha médií v arabském světě i agentur v Evropě mohla tato skupina modelovat právě prostřednictvím page ranku na agregátoru Google News. Vzhledem k tomu, že marketingový šéf Google pro severní Afriku Wael Ghonim byl jedním z hlavních organizátorů egyptského povstání na náměstí Tahrír, není tato domněnka o selektivních preferencích al-Sharq al-Awsat a dvou dalších médií, které mají sídlo v Londýně, vyloučena. Britské listy z těchto zdrojů čerpaly také, neboť to byly jedny z nejlépe, nejvěcněji a nejrychleji informovaných zdrojů o událostech v Egyptě a dalších zemích. Jakmile došlo na události v Libyi, dikce deníků se prudce změnila směrem k jednoznačnému protikaddáfíovskému aktivismu, emocionální manipulaci a nevěcné rétorice.

Islamisté z "disentu" Libye a "muslimští bratři" ze sousedního Egypta mimo speciálních skupin SAS "Smash" a francouzské cizinecké legie, operujících na území Libye už dlouho před rozhodnutím RB OSN a zaměřujících zde cíle laserovými značkovači, budou asi jedinými skupinami mezi povstalci, disponujícími vojenskou zkušeností a výcvikem, organizační schopností a pravděpodobně i prostředky spojení - satelitní či bezdrátové komunikace. Přeběhlíků z Kaddáfího armády moc nebude.

21. 3. 2011 iHNed: V Libyi jsou už týdny speciální oddíly SAS. Hledají a zaměřují cíle pro letecké útoky ZDE

Podle fotografií je profesionálů žalostně málo, neboť nedokázali vštípit dobrovolníkům elementární zásady. Používání zbraní je laické, o přesnosti střelby nejspíš nemůže být řeči. To, co vidíte na obrázcích, vypovídá o vojenských schopnostech rebelů nejlépe. Provizorní instalace těžkých kulometů na malých pickupech a jejich užití proti letounům a vrtulníkům (rozkývané "pouštním" měkkým pérováním a zpětným rázem těžkých zbraní), používání protiletadlových "čtyřčat" na kolech bez zabrždění a stabilizace, střelba z lehkých kulometů "z ruky" či "vleže na zádech" - to vše je instinktivní užití zbraní laiky-nadšenci, kterým nikdo nevysvětlil nic o zásadách střelby na cíl. Hlavně když to dělá ratata. A takový je celý libyjský "boj za nezávislost".

Rebel nese na rameni "Gimpy", britský univerzální kulomet L7A2 GPMG resp. jeho belgického předchůdce FN MAG. Ten slouží v armádách 75 zemí už 60. let a a některé země, včetně Velké Británie, ho i licenčně vyrábějí. Dodnes je v britských jednotkách na stupni čety a roty.

Vytisknout